Už nevím, kdy a kde jsem narazila na Svobodu učení. To, co jsem si přečetla na webu a také v knížce pana Petera Graye ale přesně odpovídalo tomu, co jsem pozorovala u svého syna od narození. Například, že bylo úplně zbytečné ho učit jaký tvar do jakého otvoru hodit, když na to ještě nebyl správný čas. Jakmile ten čas nastal, nemusela jsem ukazovat nic a on to s přehledem udělal všechno sám a správně. Také jsem zjistila, že téměř všechno okolo ho zajímá a baví samo od sebe, učí se stále a s nadšením a pokud ho něco nezajímá, není jak ho přimět, aby tomu věnoval čas a energii. Začala jsem se zajímat o různé možnosti základního vzdělávání a postupně došla k závěru, že chci co nejvíc podporovat jeho nadšení z objevování a radost ze života, že chci, aby se učil to, co ho zajímá a co je pro něj užitečné a také měl dost času na svoje zájmy, experimenty a kamarády, aby měl zdravá a rovná záda, aby se dospělých nebál ani před nimi neměl ostych a spoustu dalších věcí. Nic z toho jsem neviděla, že by bylo možné naplnit ve státním vzdělávacím ústavu. Tak jsem se rozhodla, že pro něj chci domácí školu, a to co nejvíc svobodně to půjde. V poslední době ale vnímám snahy státu domácí vzdělávání co nejvíce omezit až eliminovat a to mi velmi vadí, svobodu ve vzdělání považuji za zásadní.