Žádné osnovy, žádné známky, žádné akademické cíle. V malém výukovém centru v Germantownu si děti samy řídí své vzdělávání.

Ať už jde o domeček pro křečka, vytvoření baterie z citrónu, učení se čtení a psaní nebo hraní Dračího doupěte, děti prostě následují svou zvědavost. Ale je to opravdové vzdělávání? Pro Petera Bergsona, spoluzakladatele „Přirozeného kreativního centra” je odpověď samozřejmě ano – pokud necháme děti učit se mimo škatulku tradičního školství.

Bergson založil Centrum v roce 2015. Základní osnovou je prostá víra, že lidé se rodí se schopností řešit problémy – a jsou přirozeně kreativní. A dodává: „Cílem našeho centra je pomáhat mladým lidem a jejich rodinám kultivovat jejich vnitřní schopnost myslet flexibilně a kreativně přistupovat k výzvám.” V době, kdy veřejné školy ve Filadelfii mají tendenci děti rozdělovat podle rasy a příjmu rodiny, vyčnívá skutečnost, že Centrum je založeno na rasové, etnické, socioekonomické a kulturní rozmanitosti. Co je klíčem k úspěchu Centra? Požádali jsme pana Bergsona, aby nás zasvětil.

Jak pomáháte vašim studentům rozvíjet jejich kreativitu?

V našem vnímání jsou učení a rozvoj člověka přirozené procesy, které jsou na základní škole potlačovány vnějšími motivátory jako je známkování nebo testy. Tradiční školství je založeno na předpokladu, že dospělí vědí, co všechno by mladí lidé měli znát. Tím, že jim tento obsah vnucují, přeruší proces zvládnutí a vyřešení problémů, sledování jejich vlastních zájmů a objevování nového. Mozky studentů jsou zahlceny vším tím memorizováním a chrlením znalostí, ke kterému v tradičních školách dochází, a které je také dalším důvodem, proč existuje tolik vystudovaných lidí, kteří nevědí, co skutečně v životě chtějí.

Co je to nejlepší na fungování Centra?

Bezpochyby je to sledování mladých lidí, jejich růstu a vývoje, to, jak si užívají života, jak se zabývají svými zájmy z nových zajímavých úhlů, zvláště když je jejich předchozí zkušenost zanechala znuděné, hloupé nebo naštvané.

Co je pro vás největší výzvou?

Přesvědčit některé rodiče i mladé lidi, že sebeřízené vzdělávání je hodnotnější a zábavnější než výuka založená převážně na zapamatování faktů a přehršle znalostí. Existuje mylná víra, že když něco není povinné, nemá to žádnou hodnotu, a že jsme závislí na nějaké autoritě (jako je učitel), která nám nejdříve musí vysvětlit, co a jak, a pak nám sděluje, zda jsou naše odpovědi správné. Jako společnost jsme příliš soustředění na vnější hodnocení – známky, diplomy, pochvaly – jako kdybychom potřebovali ujišťování, že opravdu víme, co děláme.

Kdybyste mohl napravit jeden z mýtů, které lidé vnímají ve spojení s vaším kreativním procesem, co by to bylo?

Že lidé nejsou přirozeně dobří v učení a vytváření a že potřebují být nuceni nebo upláceni, aby byli ochotní se něco naučit o světě. Přesný opak je pravdou. Každý rodič malého dítěte vám potvrdí, že děti mají neukojitelnou zvědavost a touhu objevovat a učit se, a že to začíná již ve velmi raném věku dítěte.

Co je ten nejnáročnější aspekt kreativního procesu?

Překonávání pochybností o sobě, ke kterým dochází v důsledku časté kritiky a opravování, ze strachu ze ztráty uznání rodičů a jiných autorit a ze stálého selhávání v žití života podle očekávání ostatních.

Kdo byl letos váš oblíbený hostující umělec? A proč?

Měli jsme zde maminku, která vyrůstala na práci se dřevem. Připravila si aktivitu, která byla zaměřena na opracovávání dřeva. Nejprve dřevo vypalujete a následně vodovkami vybarvíte vzory, které oheň vytvořil. Našla přesně tu správnou rovnováhu mezi instrukcemi a experimentováním. Nejdříve vysvětlila některé základní a potřebné dovednosti (a také bezpečnostní postupy), a pak dala dětem volný prostor objevovat a tvořit. To jim dalo možnost nadchnout se a těšit se na další tvoření.

Jaký byl letos nezapomenutelný moment se studenty?

Sledoval jsem osmiletou dívku, jak plánuje zhotovení domečku pro svého křečka. Pak jsem jí vysvětlil, jak funguje elektrická vrtačka, aby ho mohla postavit.

Každé dítě má velmi rozdílné tvůrčí schopnosti a dovednosti – jak zjišťujete jejich jedinečnost?

Často je můžete stanovit už jen při sledování dětských her a při jiných aktivitách. Většinou vás poprosí o pomoc, když ji potřebují a chtějí, nebo si vytvoří svůj vlastní vývojový proces za pomoci experimentování a sebekorekce. Chtěli bychom udržet prostředí, kdy vzdělávání je jejich, ne naše, kdy je jenom podporujeme, ne kontrolujeme.

Jak podporujete vývoj studentů v oblastech, které jim nejsou vlastní nebo je nezajímají?

Nikdo nerozvíjí svoje schopnosti ve všech oblastech (dokonce ani ve většině). Například většina dospělých není  příliš dobrá v hudbě, v cizích jazycích, v matematice vyšší než aritmetika (pokud vůbec),  v historii a v tvůrčím psaní… chápete, co myslím. A abychom žili šťastný a spokojený život, tak to ani nepotřebujeme. Věříme, že je dobré vystavit mladé lidi širokému záběru možností, ale poslední výzkumy ukazují, že co je bude zajímat, je hlavně jejich volba.

Všichni se nejlépe rozvíjíme v té oblasti, která nás nejvíce zajímá. Naše role průvodců (preferujeme tento termínem před pojmem „učitel”) spočívá ve vytváření příležitosti, částečně přes situace (například pozvání mladých, aby se k nám připojili při malování, pitvání plodu prasete, vyřešení matematické hádanky nebo třeba při měření před stříháním látky či řezáním dřeva), částečně poskytováním nářadí a materiálu potřebných ke zkoumání a tvoření. Také odpovídáme na jejich impulsy („chtěl bych se naučit animovat”, „chtěl bych postavit domeček pro panenku”, „chtěl bych se naučit číst”, atd).

Viděl jsem příspěvky na Facebooku, v kterém jste použil hru Dračí doupě jako námět pro výuku – co se při ní studenti mohou naučit?

Dračí doupě vzniklo na základě zájmu a přání skupiny mladých lidí. Prošli manuály starších hráčů a chtěli bádat… Pak zjistili, že někteří členové personálu mají s hrou zkušenosti – a pseudoklub byl na světě. Různé skupiny se potkávají několikrát týdně a stezky plné dobrodružství se prolínají od skupiny ke skupině. Oblasti zájmu se rozprostírají přes mnoho témat, která by mohla být součástí tradičních školních předmětů (včetně rozvoje postavy, struktury zápletky, psaní a čtení, užité matematiky, statistiky a pravděpodobnosti),  stejně jako různé „soft skills”/”měkké dovednosti” – jako je skupinové řešení problému, vytváření strategie, vyjednávání, laterální myšlení, také team-building během spolupráce při tvoření světa. A všechno to vychází z jejich sebemotivace.

Kde nacházíte výuková témata? Je to přímo od dětí?

Ano, mladí lidé iniciují sami většinu ze svých aktivit a učení je přirozený vedlejší produkt  nějaké činnosti. Například vaření podle receptu může vést ke zlepšení čtecích dovedností nebo pochopení měr a vah. Co podněcuje jejich zájmy? Někdy to může být něco, s čím ráno přišli („chtěl bych upéct muffin”, „chtěla bych nakreslit opravdovou mapu pokladu”, „chci postavit katapult”).

Někdy hostující umělec podnítí nějakou aktivitu jednoduše tím, že přinese svoje výrobky a dá jim je k použití. Mladí lidé pak chtějí vyrábět svojí vlastní verzi výrobku, stejně jako bývá třeba tříleté dítě doma požádáno o pomoc s loupáním brambor nebo umytím podlahy. Mladí lidé chtějí být součástí života a jeho zajímavostí a my bychom to měli podporovat, jak jen je to možné.

O Centru:

Program Přirozeného kreativního centra pro mladé (4-17 let) probíhá od pondělí do čtvrtka od 9.00 do 15.00. Děti různého věku spolu pracují ve skupinách, ve dvojicích i samostatně. Aktivity si vymýšlí sami mladí nebo jsou jim představovány zaměstnanci nebo hostujícími umělci tak, aby rozvíjely individuální potřeby a možnosti pro nové objevy.