Ne, nemyslím pana Zahálku, ale tzv. zahálčivý život. Taky vám to zní jako termín z dob dávno minulých? Ale není.

Stačí googlit, abyste si přečetli o případech, kdy v ČR policie vyšetřuje rodiče kvůli “ohrožení rozumového a mravního vývoje dětí”, a kdy těmto rodičům hrozí podle Trestního zákoníku až 2 roky vězení (a dětem zřejmě ústavní výchova), a to pouze a jenom proto, že mají jejich děti určitý počet zameškaných hodin ve škole.

Trestní zákoník, 40/2009 Sb. § 201

Ohrožování výchovy dítěte

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že

1. a) svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,
2. b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,
3. c) umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo
4. d) závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Zdroj zde.

Takže měřítkem toho, zda dítě “zahálí”, nebo ne, může být počet hodin, které stráví ve škole? Je opravdu v pořádku, když jsou součástí zákona tak subjektivní pojmy jako “nemravný život”, “zavrženíhodný způsob” atp.? Byla bych moc ráda, abychom se nad tím skutečně a do hloubky zamysleli. Protože mně osobně to připadá strašidelné.

Mám totiž pocit, že jediné chvíle, kdy jsem v dětství skutečně “zahálela”, byly ty, kdy jsem umírala nudou – případně stresem – ve škole. Nemyslím, že moje desetiletá dcera, která do školy nikdy nechodila, někdy “zahálí”, ale možná si jen zákonodárci definují zahálku jinak než já.

Bohužel faktem je, že nemůžete své školou povinné dítě jen tak sebrat a odjet si s ním třeba na měsíc pryč, pokud jste nepožádali o individuální studijní plán nebo o domácí vzdělávání. Ano, skutečně musíte někoho žádat o to, abyste mohli jet s dětmi na dovolenou, která jim velmi pravděpodobně dá do života mnohem víc než sezení ve škole. Opravdu máme pocit, že je to tak v pořádku?

Můžete namítnout, že tento paragraf chrání některé děti před jejich nezodpovědnými rodiči.

Aha. Takže:

• Zodpovědný rodič se pozná tak, že posílá dítě do školy.
• Kvůli tomu, abychom domněle ochránili malé procento dětí, musíme omezit úplně všechny rodiny.
• Když se nám to nelíbí, můžeme se odstěhovat a už se nevrátit, protože pokud se vrátíme, policie nás nejspíš bude vyšetřovat kvůli porušení výše zmíněného paragrafu.

Závěr? Žádný není… Jen je myslím dobré vědět, v jaké “svobodě” žijeme. To, že jsme se narodili v ČR, neznamená automaticky, že si musíme nechat líbit vše, co je právě uvedeno v některém ze zákonů.