Autor: Kim je autorkou blogu Just Our Joyful Life a maminkou dvou dětí. Žije se svou rodinou v Austrálii ve státě Queensland. Zdejší rodiny mají zákonem garantované právo vzdělávat své děti doma a mohou to dělat i formou sebeřízeného vzdělávání – unschoolingu. Na začátku roku rodina zaregistruje plán a na konci roku podá zprávu, jaké dítě udělalo během roku pokroky. Děti nemusí docházet na přezkušování. Doma vzdělávané děti si mohou rozhodovat, čemu se chtějí věnovat a jejich pokroky nemusí být vůbec v souladu s osnovami vrstevníků ve školách.

Jací lidé jsou pro vás v životě nejdůležitější? Vaše rodina? Vaše děti? Kdybyste náhodou leželi na smrtelné posteli, přáli byste si s nimi trávit více času?

Neradi na to myslíme, ale je lepší nad tím přemýšlet teď, když ještě můžete věci změnit. Má maminka zemřela, když mi bylo 19 let. Jí bylo teprve 48. Pamatuji si na to, jak mi řekla, že měla plné zuby toho, když jsme chodili do školy. Nemohla se dočkat, kdy už ta škola skončí. Vždycky jsem cítila, že nesnášela ten náladový systém a nesouhlasila s tím, co od nás očekával.

Často jsem přemýšlela nad tím, co by si myslela o unschoolingu. I když jsem si vědoma, že o něm nikdy ani neslyšela. Ale už se to nikdy nedozvím. Bylo by krásné si spolu sednout a popovídat si o tom u kávy. Už to nikdy neuděláme. Byla jsem teprve teenager, když navždy odešla. Čekala a čekala, až bude moci konečně žít bez školy. Nikdy se nedočkala.

Její smrt mi bude napořád připomínat, jak může být život krátký. Co když budu čelit stejnému osudu? Co když také zemřu mladá? Nechci ležet na smrtelné posteli a přát si, abych bývala strávila více času s lidmi, kteří pro mě byli v životě nejdůležitější.

„Každý chce v životě najít uspokojení. Každý chce být šťastný. Je ale život, který žijeme všichni odděleně od svých milovaných vskutku uspokojující? Dělá to lidi šťastné?“[1]

Ale není to jenom o nás. Jde také o čas, kdy jsou od nás vzati oni. Žáci na základních školách v Austrálii stráví v průměru více než tisíc hodin ročně. To nezahrnuje čas věnovaný domácím úkolům. Jak se mohlo stát, že se od tak malých dětí, klidně už od pěti let, očekává, že budou trávit tolik času pryč od svých rodin. Nemůže to být čistě kvůli nedorozumění, že školy jsou jediné místo, kde se děti mohou učit. Finský vzdělávací systém, který se při mezinárodním srovnávání vzdělávání řadí na přední příčky žebříčku, má v průměru 632 hodin ročně, s minimem domácích úkolů a žádné povinné testy do 16 let[2]. Jestli je naším cílem poskytnout to „nejlepší vzdělání“, tak proč tráví naše děti ve škole tolik času?

Co je náplní všech těch hodin? Jsou nutností? Zbožňuji tuhle TED talk[3] od Johna Benetta, učitele matematiky na střední a základní škole. Uvědomil si, že 99% americké populace v životě nepoužije matematiku, kterou jsou nuceni se učit. Kdyby záleželo na něm, nenutil by všechny děti učit se matematiku, namísto toho by raději učil ty, které o to projeví skutečný zájem, jako například těch pár, kteří se velmi touží stát inženýry.

A co čtení? Každý by se měl naučit číst, že ano? A téměř všichni se domnívají, že se děti nenaučí číst do té doby, dokud je to nebude někdo vyučovat. A to není pravda. „Dokud budou děti vyrůstat v gramotné společnosti, obklopeni lidmi, kteří čtou, naučí se číst“[4] bez instrukcí (Peter Gray). Viděla jsem to[5]. Je spousta případů, kdy se děti naučily samy číst. Naneštěstí je spousta dětí zaseknutých ve školním systému, kdy musí jet všichni stejným tempem a očekává se od nich, že budou číst podle plánu, který odvodili dospělí, což může ve výsledku trvat mnohem déle a zbytečně děti stresovat.

Tak moc času se promarní tím, že děti nutíme učit se něco, co je nezajímá, co nepotřebují, nebo na co nejsou vývojově připravené. A co je horší, spousta lidí, co ze školy odejde, je ponecháno v tom, že nehledě na své vzdělání, jsou nepřipraveni na skutečný život. [6]

Někteří lidé argumentují tím, že škola děti nevychovává. Nemůžete očekávat od školy, aby to všechno dělala. Rodiče jsou zodpovědní za učení v reálném životě. To je v pořádku a nemyslím si, že škola by měla vyučovat děti základní lekce potřebné pro fungování v dnešní moderní společnosti. Měla by jim dát naopak více času, aby se samy mohly naučit podle svých požadavků, protože jsou v tom schopnější a zvládnou to mnohem lépe.

Musela jsem se tomu postavit čelem. Zpytovala jsem své vlastní zážitky ze školy. Co si z ní pamatuji? Co jsem měla šanci zjistit na vlastní pěst? Nenaučila jsem se dovednosti pro život. Většina z toho, co se vyučovalo, mě naučila jen to, jak projít testem a v tu ránu zapomenout. Jak praví citát: „Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve škole.“

Na co byl všechen ten čas a peníze, které byly utraceny za mé „prvotřídní vzdělání“? Samozřejmě můžete říct, že mi to otevřelo dveře. Ze všeho toho strachu a tlaku jsem nakonec dostala takové známky, abych šla na vysokou školu, ale děti, které prošly unschoolingem, chodí na univerzity také[7], když o to mají zájem. Rozdíl je v tom, že měly svobodu se učit podle vlastních tužeb a možností beze strachu z potrestání.

„Učíme se zkrátka tím, že žijeme. Mnoho z toho, co je považováno za vzdělávání, není vzdělávání, ale jakýsi rituál. Faktem je, že se vzděláváme nejvíce tehdy, když si to uvědomujeme nejméně.“ David P.Gardner (rektor univerzity v Kalifornii, dříve rektor Univerzity v Utahu)[8]

Je těžké si představit, jak by se děti učily, aniž by je někdo explicitně vyučoval. Školy to za vás udělají. Nejdřív vám vezmou víru ve vaše vlastní vnitřní přání učit se o světě, který vás obklopuje, a poté to samé udělá i vašim dětem. Od momentu, kdy jste se narodili, jste lačnili po tom se učit. Zamyslete se nad tím, na kolik věcí jste přišli sami. Bez učitele. Bez přerušování dospělých. Existuje snad nějaký vypínač, který vás vypne, když sfouknete 5 svíček na narozeninovém dortu? Najednou se z nás stanou lidé neschopní se cokoliv naučit bez instrukcí?

„Kdybychom učili děti mluvit způsobem, jak se vyučuje většina dovedností ve škole, zapamatovaly by si jen seznam hlásek v předem určeném pořadí a nacvičovaly by je samotné v pokojíku.“ Linda Darling-Hammond (profesorka, generální ředitelka Vzdělávacího institutu a autorka více než 25 knih a 500 článků o vzdělávání)

Jen si to na chvíli představte. Naštěstí se naučí většina batolat jazyk přirozeně. Ale děti jsou dnes nuceny poslouchat akademické instrukce v dřívějším a dřívějším věku, ač bylo dokázáno, že to škodí[9]. Děti jsou zadušeny nekonečným a libovolným obsahem a standardizovanými testy v době, kdy by si měly hrát. A nezávislá sebeřízená hra není nějaká aktivita „založená na hře“, kterou vede dospělý, aby dítě něco naučil. „Hra není něco, co byste měli dětem dělat.“[10]

Jak tohle všechno testování ovlivní sebevědomí a sebedůvěru? Zničí vnitřní touhu se učit?

Byla jsem průměrnou studentkou. Ve většině předmětů jsem patřila mezi průměr. Přijala jsem to jako fakt. Až do 12. ročníku. Tehdy se objevil konečně předmět, který mě nesmírně zajímal. Úkolem bylo napsat esej. Šla jsem do knihovny. Udělala jsem výzkum. Byla jsem fascinovaná. Psala jsem. Užívala jsem si to. Dostala jsem jedničku. Svou první jedničku. Najednou jsem si uvědomila, že jsem schopná a zvládám akademickou práci. Bylo to možná trochu pozdě. Nemohu si přitom pomoci, ale lámu si hlavu nad tím, zda bych vůbec někdy pochybovala o svých schopnostech, kdybych měla od počátku svobodu rozhodovat o tom, co se budu učit a objevovat.

„Nevím o ničem, co by bylo více inspirující než činit vlastní objevy.“ George Washington Carver (americký botanik a vynálezce, časopise Time nazvaný „Černý Leonardo“)[11]

Nebyl by život mnohem bohatší, kdybychom všichni mohli prožít dětství svobodně a učit se nesvázáni školskými omezeními?

Váháte jako kdysi já nad tím, jestli byste takový život[12] chtěli zkusit? Je to obrovský skok. Jít proti zavedené normě je vždycky velký skok. Bojíte se toho, co si o vás pomyslí ostatní lidé? Jak budete reagovat na jejich připomínky? Život je příliš krátký na to, abyste své pochyby a obavy nechaly rozhodovat za vás. Odškolení je proces na celý život. Podpora je klíčem k úspěchu. A je jí spousty. Najděte ji. Ptejte se. Diskutujte. Ptejte se těch, co to již dělají. Ti z vás, kteří už takový život žijete a chcete ho sdílet, sdělte nám, jak skvělý může být.

[1] https://happinessishereblog.com/2017/11/enough-dealing-unschooling-doubt/

[2] https://www.smithsonianmag.com/innovation/why-are-finlands-schools-successful-49859555/?c=y&page=2

[3] https://www.youtube.com/watch?v=xyowJZxrtbg&feature=youtu.be

[4] https://www.svobodauceni.cz/clanek/deti-se-samy-uci-cist/

[5] https://happinessishereblog.com/2017/10/reading-doesnt-need-taught-unschoolers-learn-read/

[6] https://www.huffingtonpost.com/entry/50-things-i-wish-id-been-taught-in-high-school_b_7153806

[7] https://www.psychologytoday.com/us/blog/freedom-learn/201406/survey-grown-unschoolers-iii-pursuing-careers

[8] https://en.wikipedia.org/wiki/David_P._Gardner

[9] https://www.psychologytoday.com/us/blog/freedom-learn/201505/early-academic-training-produces-long-term-harm

[10] https://happinessishereblog.com/2016/03/why-i-dont-like-play-based-learning/

[11] https://cs.wikipedia.org/wiki/George_Washington_Carver

[12] https://justourjoyfullife.wordpress.com/2018/01/01/choosing-unschooling/