„Jak víte, co je učit?“

Když lidé zjistí, že nevyužíváme školu, toto je jeden z prvních dotazů, který vznesou. Myšlenka, že škola rovná se vzdělání je natolik zakořeněna, že je těžké představit si, co dělat bez ní. Pro mě je vzdělání mnohem víc, než osnovy napsané někým, kdo nezná mé děti. Vzdělání je individuální. Může být pro každého jiné, v závislosti na tom, co chcete v životě dělat. Neexistuje jen jediný způsob, jak žít život, a všechny lidi nezajímají stejné věci.

„Ale jsou věci, které musí znát každý – jako čtení, psaní a matematika!“

Lidé jsou velmi znepokojeni tím, že děti, které nejsou nuceny sedět a cvičit čtení a psaní, se to nenaučí. Ale ono se to děje! Jak může být dítě, které je obklopeno slovy a vidí jejich důležitost, nemotivováno naučit se číst? Když jsou připraveny a když vědí jak, naučí se to snadno. Jenom proto, že školní osnovy říkají, že by měly začít číst v pěti letech (v ČR viz RVP ZV – pozn. SU), neznamená, že to je fakt. Optimální věk pro děti začít se učit čemukoli je tehdy, když jsou na to připraveny. Není nutný žádný tlak. To samé platí pro matematiku. Jsme obklopeni čísly a základní matematika se používá v životě dennodenně. Nelze se ji nenaučit.

„Ale co pokročilá matematika?“

A co s ní? Používáte ji? A pokud se vyskytne nějaká ojedinělá příležitost, počítáte tužkou na papíře, protože byste to tak měli „správně“ dělat? Nebo si prostě vezmete kalkulačku? Znovu – jenom z toho důvodu, že to někdo napsal do osnov, to neznamená, že je to užitečné. Vsadím se, že dříve nebo později jste seděli na hodině středoškolské matematiky a přemítali jste nad tím, jaký je smysl memorování takových věcí jako jsou třeba kvadratické rovnice. Od řešení úloh ve cvičebnici, které nijak nereflektovaly můj život, jsem později už nikdy tuto znalost nepoužila. Pokročilá matematika je pro lidi, kteří chtějí udělat kariéru v matematice. Pro nás ostatní je to něco, čím musíme projít ve škole a zapomeneme to ve chvíli, kdy školu opustíme. Pokud má dcera projeví hlubší zájem o matematiku, samozřejmě ji naučím tolik, kolik bude chtít, ale nebudu ji nutit učit se věci, které nikdy nepoužije, jenom proto, abych si odškrtla další položku v seznamu.

„Co když na něco zapomenete?“

Tato otázka zní tak, že učení má expirační lhůtu. Že musíte mezi pátým a sedmnáctým rokem chodit do školy, tam se všechno naučit a jste hotoví. Tak to ale vůbec není! Když zjistíme, že jsme zapomněli na něco, co děti potřebují znát, tak se to naučí! Tady neplatí „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Učení se je celoživotní proces. Jestli opomenutím něčeho myslíte bod ze školních osnov, tak s tím nemám problém. Nevěřím, že vzdělání je definováno osnovami. Škola poskytuje povrchní vzdělání ve velkém počtu témat. Předpokládá totiž, že děti v mladém věku nedokážou samy zjistit, co je zajímá a že to je nejlepší způsob, jak je připravit pro takový výběr v dospělosti. Já věřím svým dětem, že umí sledovat své zájmy právě teď. Nepotřebují čekat do sedmnácti, aby se rozhodly. Takže v takovém případě mohou studovat do hloubky několik oblastí místo povrchního učení se mnoha témat. A to je v pořádku! Jak jsem uvedla, pokud se později objeví oblast, kde budou mít pocit, že toho neví dost, tak se to prostě naučí. Pokud jste sebejistý sebeřízený zvídavec, můžete se naučit cokoli.

„Co když se chtějí učit jenom to, co je zajímá?“

Já se také chci učit jenom to, co mě zajímá. U nás doma není místo pro zbytečné vynucené učení se. Děti se učí, protože to milují a jsou zvědavé na svět kolem sebe! Dejte jim zkušenosti a příležitosti zapálit se pro nějaký zájem a samy najdou své touhy a naučí se vše, co potřebují.

„Co když potřebují jít na univerzitu?“

Lidé jsou zvědaví, zda jsou doma vzdělávané děti schopny dostat se na vysokou školu, když se neučily věci, které nemají rády. Pro přijetí na univerzitu musíte často prokázat širším spektrum znalostí. Podstatou je, že když chtějí jít na VŠ, stane se to jejich motivací dosáhnout toho, co chtějí. Nebo ne? Budou tvrdě pracovat a udělají vše pro to, aby se to stalo. Stejně jako kdokoli jiný, kdo jde za svým cílem.

Dovolit svým dětem učit se to, co je zajímá a ujmout se jejich vzdělávání mi nedělá žádnou starost. Pro mě je vzdělání cokoli, co dělají. Není jim nikým diktováno a není to nic jiného, než jejich vlastní touhy a život. Závisí pouze na jejich vlastních zájmech a cílech. Je to něco, co je čistě jejich a není potřeba je k tomu nutit. Školní osnovy nejsou receptem k úspěchu. Je to prostředek k „pokrytí všech oblastí“ při vzdělávání velkého množství dětí, s rozdílnými zájmy, naráz. Nic takového není potřeba. Mám pouze pár jedinečných bytostí, kterým se věnuji a svobodu nechat je vybrat si a přizpůsobit si vzdělávání tak, jak jim vyhovuje.

Nikdo neví, jaké znalosti budou potřebné v budoucnosti nebo pro někoho jiného. Všichni si neseme unikátní soubor dovedností. Důležité je chránit vrozenou lásku dětí k učení a podporovat jejich jistotu, že dokáží cokoli, co budou chtít. A záleží na tom, když se nenaučí nějaké věci ze školních osnov, protože je nepotřebují? Má nějaký smysl plýtvat časem ke studiu něčeho, co je irelevantní pro váš život? Nebo ten čas můžete využít lépe? Já myslím, že můžete.