Nedalo mi, abych se nevyjádřila ke článku Škola 21. století, aneb svobodná výuka v praxi, který vyšel na webu FirstStyle.cz, protože podle mého názoru přispívá (možná nechtěně) k matení pojmů.

Autorka v článku píše mj.: „Ve svobodném vzdělávání hodnotíme dítě způsobem, jestli se dostalo z bodu A do bodu B. Stejný úkol mají i rodiče, protože i rodič může posoudit pokrok vlastního dítěte.“

Můj názor je takový, že hodnocení dítěte kýmkoli jiným, než jím samotným, je stavění se do role někoho nadřazeného – někoho, kdo ví lépe než ono samo, co se dítě má naučit a kdy, někoho, kdo rozhoduje o tom, zda a jakým způsobem dítě pokročilo ve svém vzdělávání – to podle mého názoru není respekt k vlastní volbě dítěte, ani svoboda.
Dále: “Pro dítě není důležité, jestli je smutné a přetížené, ale to, aby se nenudilo a učilo se vlastním tempem. Děti se obecně adaptují na cokoli, jsou přizpůsobivé čemukoli, věci berou tak jak jsou.“

Tvrzení, že pro dítě není důležité, zda je smutné a přetížené, by jistě mohlo zaznít z úst mnoha učitelů na tradičních školách. Spojení tohoto tvrzení s pojmem svobodného vzdělávání je ale něco, co naprosto nedává smysl. Svobodné vzdělávání – tak, jak jej chápu já a tak, jak probíhá na školách typu Summerhill nebo Sudbury Valley, či formou unschoolingu v USA a dalších zemích, je založeno na respektu k dítěti, jeho potřebám a jeho vlastním volbám. Ano, dítě, stejně jako dospělý člověk, je schopno se přizpůsobit mnoha příkořím, pokud je pod tlakem a nemá (ať už skutečně či zdánlivě) na výběr. Adaptaci na nesvobodu ale rozhodně nelze nazvat svobodou!

Autorka dále uvádí: „Ve většině případů i alternativní školy chtějí mít pro své děti výstupy a dodržují RVP (rámcově vzdělávací program ČR). Výhodou je, že pokud dítě může naplňovat své potřeby, zvládne je naplnit v kratší době a s mnohem lepšími výsledky. Ale neznamená to, že si může dělat co chce a kdy chce. Učí se na základě plánů, na kterých se podílí, jak si rozložit práci a převzít za ni zodpovědnost. (…) Mají svobodu v tom, jestli si matematiku udělají v pondělí, češtinu v úterý nebo jestli budou denně dělat od všeho kousek.“

Svobodné vzdělávání není součástí současného RVP. Je-li dítěti poskytnuto skutečně svobodné prostředí ke vzdělávání, nikdo – ani ono samo – nemůže garantovat, že splní veškeré požadavky kladené na dítě v ČR Rámcovým vzdělávacím programem. Jsem přesvědčená o tom, že drtivou většinu požadovaných kompetencí si dítě tak jako tak osvojí, bude-li mu umožněno být součástí společnosti a poznat, co je důležité umět a proč. To, co autorka popisuje, je ale pro dítě pouhé zdání svobody, protože ve skutečnosti za něj rozhodl někdo úplně jiný (= autoři RVP). Fakt, že dítěti dáme vybrat, kdy se bude učit něco, co někdo jiný určil, že se má naučit – to skutečně není svoboda.

Velmi prosím – nezaměňujme pojmy a nedevalvujme je. Svobodné prostředí není takové, které pro dítě někdo připravil v rámci uzavřené budovy. Svobodné vzdělávání není součástí RVP a na žádné ze škol akreditovaných MŠMT ČR (a tím pádem zapsaných v rejstříku škol) není možné jej v současnosti provozovat. Mnoho alternativních škol nabízí respektující prostředí a velkou míru svobody pro dítě v rámci stanovených požadavků – to však není svobodné vzdělávání.