Víte, že každé dítě je povinno stát se občanem, který bude zajišťovat obranu státu? I to vaše? A že je samozřejmě potřeba ho na to připravit? „K vlajce hleď!“ Poté, co byla po revoluci branná výchova zrušena, se nám dnes s ještě větší parádou vrací. Stala se opět součástí povinného vzdělávání. Na přípravě metodických materiálů, na jejichž základě na školách dochází k naplňování příslušných výstupů rámcového vzdělávacího programu pro ZŠ (RVP ZV), naše drahé ministerstvo spolupracuje s Českou zbrojovkou. Proč ne. A stát nám, prostřednictvím jednoho ze svých vyslanců, vzkazuje, že se nám to jako rodičům může a nemusí líbit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Řka: “Rodiče nemají žádné právo zasahovat do výchovy,” bezelstně rozkrývá pravou podstatu. Vadí/nevadí?

Shlédla jsem, přátelé, Český žurnál, Výchovu k válce. Dle mého skvěle natočený autorský dokument v režii A. Komrzýové, který vám všem dost doporučuji.

Jak dokument ukazuje, i zde nastupuje všemi adorovaná škola hrou. Jak jinak. Moderní doba. POKOS (asi “pokos, koho ti řeknou”), aneb Prezentace Armády ČR na školách, běží pod heslem Dobře zastřelený protivník je dobrý protivník. Tento nábor budoucích vojáků vypadá tak, že jsou děti nahnány ideálně do tělocvičny, kde se – chtě nechtě – za doprovodu hlasitě reprodukované hudby z akčních filmů, seznámí s hrdinským posláním vojáků. Proběhne prezentace nejrůznějších typů zbraní, nácvik hodu granátem i střelba z laserové zbraně. Je zařazeno též seznámení s pomůckami protichemické ochrany. Za předvedený výkon jsou děti blahosklonně se tvářícími vojáky (a vojačkami) odměňovány klíčenkami ve tvaru granátu. Opravdu mám jen já neodbytný pocit, že propaganda před rokem 1989 se tímto, ex post, stává pouhým slabým čajíčkem?

A nebojte, s náborem zvaným Army den se potkáte i v nákupních centrech: “Zatímco mamina může zašopovat, dítko odešle k armádnímu stánku.“ A je to. Stropnický radostně kvituje, že zájem je obrovský a vyráží na poradu s Valachovou, jak všeho ještě lépe a více. “Co z vás udělalo chlapa na vojně?” ptají se slušně vychovaného pána, který před armádním stánkem žehrá na dnešní příšernou mladou generaci. “Naučili mě poslouchat a hodnoty,“ říká a odchází na pivo. I mluvčí POKOSu bilancuje svou vzdělávací akci jako velmi efektivní, neboť prý z každého školního kolektivu se po prezentaci přijde předpřihlásit do armády alespoň třetina žáků. A ještě jedna důležitá informace pro dokreslení: Praha v současné době projektuje tři masové hroby. Takže cajk, řekla bych.

Dokument tím začíná, já končím: “Kdo chce mír, chystá válku.”, protože to dává smysl. Přihlaste se, kdo si stále ještě myslíte, že záměry mocných jsou vystavěny na jejich humanistických úmyslech. Kdo stále věříte proklamacím typu Zachráníme lidi od neštěstí a chudoby tím, že je naženeme (co nejdříve) do škol. Kdo fakt stále ještě věříte, že jediným skutečným důvodem povinného vzdělávání dětí není jejich indoktrinace?