Režisérka Astra Taylor popisuje svůj život bez školní výuky. Tato vynikající přednáška shrnuje vše, o čem unschooling je, jaká jsou jeho pozitiva i výzvy.

Díky unschoolingu jsme byli ušetřeni nespočetných hodin a let absolutně zbytečné a urážející nudy. Nuda je tím hlavním, čeho jsme byli zbaveni.

Děti se ve škole aklimatizují na nudu, aby v dospělosti mohly pracovat dlouhé hodiny v zaměstnáních, které by popsaly jako jednotvárné, mysl otupující, duši ničící, jinými slovy nudné. Ale škola také vštěpuje dětem nudu jako přístup, zvyk, způsob žití.

Nuda je více než výsledek špatných osnov nebo špatného vyučování, je to ve skutečnosti étos, který trvá i v dospělém životě. Školní práce například se má dělat svědomitě nebo vůbec, ale nikdy nemá být vychutnána nebo užívána.

A vždycky se zarazím, když se mě lidé ptají, což dělají často, „Nenudila ses doma?“ Myslím, že tito lidé se zbláznili. Copak si nepamatují, jaké to bylo ve škole? Školy jsou továrnami závisti, nepokoje, letargie a monotónnosti. Jen pomyslete na všechno to kousání tužek, bezmyšlenkovité kreslení, zírání „do blba“, zoufalé posílání papírků, snahu vypadat zaneprázdněně, když se vám chce zrovna spát.

Zamyslete se nad tím, jaká byla škola doopravdy, a ne nějaká zidealizovaná představa nebo pár vybraných zážitků z dlouhých 13 let. A pravděpodobně si vzpomenete, že jste se šíleně nudili.

Takže, nudili jsme se doma? Ne. Moje máma říkala: „Když jsi znuděná, jsi nudná.“ Fráze, která mi stále rezonuje v uších. Tato fráze odhaluje to, co je možná podstatou samovzdělávání, silný příkaz v srdci unschoolingu, jeho převrácená psychologie, pokud chcete. Nemusíte se učit, protože jinak byste se dostali do potíží, nebo protože byste nenapsali test, nebo protože vám učitel vyhrožuje. Musíte se učit, protože chcete, protože ve vás je něco, co se chce natáhnout a dotknout se světa a chce s ním komunikovat.

Pomyslete na všechen ten čas, který je většina dětí nucena promrhat nudou ve škole. Jasně, hašteřili jsme se, pekli jsme koláče, jezdili jsme na kole v kruzích, ale také jsme se mohli hluboce zaměřit na věci, které nás opravdu zajímaly.

Potenciál samovzdělávání byl potvrzen znovu a znovu. Pomyslete na zástup osobností, které nikdy nechodily do školy: Thomas Jefferson, Abraham Lincoln, Benjamin Franklin, Thomas Edison, Franklin D. Roosevelt. Toto by mělo stačit k přesvědčení i těch nejkonzervativnějších skeptiků o síle samovzdělávání, a pokud vám přijdou tyto historické postavy příliš vzdálené, pomyslete na vašeho oblíbeného umělce, hudebníka, spisovatele, vynálezce a najděte si, kolik z nich nedokončilo střední školu nebo se vyučovalo samo.

Pomyslete na všechny lidi, které znáte, kteří si budují překvapivou kariéru, na kterou nejsou vyškoleni, nebo kteří praktikují nějaký koníček nebo řemeslo po práci nebo o víkendech. Unschooling neboli učení je všude, otázkou je, proč je školní docházka zaměřena na izolování zážitku z učení místo toho, aby ho uvolnila. Není to snad to, co škola dělá? 55 minut děláte matematiku a poté biologii nebo cokoliv jiného a zrovna když jste do něčeho ponořeni, přijde zvonění a je čas přesunout se na něco jiného.

Předměty jsou od sebe odděleny, jako kdyby se mohly vzájemně nakazit, angličtina se nemůže dotknout historie, jinak by se stalo něco hrozného. Vím, že to je pravda, protože během let jsem zkusila školu, v různý okamžik z různých důvodů, já a moji sourozenci jsme všichni zkusili školu. Zajímalo nás, jak ostatních 99% žije. Já jsem například zkusila čtvrtou třídu, kde banální emoce spojené s nezralostí: chamtivost, závist, strach, konformnost, převažovaly nad podnětnými a žádoucími rysy dětství: zvídavost, představivost, hravost.

Unschooling je tedy v zásadě poháněn hlubokou důvěrou v lidskou schopnost být zvídavý. A výzva, které čelíme, a která je obtížná, je nalezení způsobu, jak rozšířit tuto důvěru směrem ven z domova do veřejné sféry, kde je tak zoufale potřebná.

Celou přednášku Astry Taylor naleznete ve videu nebo přepisu přednášky zde.