Navštěvuji druhý ročník jednoho obyčejného gymnázia, ovšem od té doby, co jsem objevila stránky SvobodaUčení.cz, s velkou nevolí – a snad jen dočasně. Zajímám se o literaturu, historii a jazyky, baví mě běh (i na lyžích). Škola mi ale zatím nedává moc prostoru své zájmy rozvíjet.

Tento článek jsem napsala do školního časopisu, byl tedy primárně určen mým spolužákům, kteří dosud o unschoolingu neslyšeli. Pokusila jsem se jim svobodné vzdělávání představit (přičemž základní informace o Sudbury Valley School jsem si vypůjčila od Petera Graye) a především je odkázat k dalším zdrojům. Proto ta „reklama“ na tyto stránky.

Napadlo vás někdy, že celý školský i školní systém je postavený na hlavu? Dílčích důkazů byste mohli nalézt tolik, s kolika nezaslouženými známkami, nekompetentními učiteli a dalšími podobně (ne)výraznými nedostatky se v něm můžete setkat. Ty jsem našla i já, většinou pedagogů považovaná za studentku jak má být. (Donedávna.) Jdete dál? Nezdá se vám, že se musíte učit to, co vás nebaví? Jak už jste zřejmě zjistili, tento „rádoby názor“ takzvaná seriózní diskuse nepřipouští. Nebojte se, nejste v tom sami. Ona totiž opomíjí i to, co si o vzdělání mysleli géniové jako Platón („Vědomosti získané na základě donucení se neudrží na mysli.“) nebo Albert Einstein („Vzdělání je to, co člověku zůstane, když zapomene, co se naučil ve škole.“). Nějakou zásadní sebereflexi vzdělávacího systému nemůžete čekat. Budou však lidé, které pravidelná konfrontace s dogmatismem zcela nepřipravila o kritické myšlení, ignorovat nový model vzdělávání, který skutečně funguje? Na světě už existují čtyři desítky tzv. demokratických, svobodných škol. Tipuji, že jste o nich dosud neslyšeli. Na chvíli pusťte z hlavy všechny zítřejší testy a zkoušení a představte si, že jste v USA a můžete si vybrat mezi klasickou školou a touto:

Sudbury Valley School (SVS) byla založena v roce 1968 ve Framinghamu ve státě Massachusetts, zaměstnává deset dospělých a navštěvuje ji zhruba 200 studentů ve věku 4 – 19 let. Ti mají po celý den naprostou svobodu dělat si, co chtějí. Nemusejí sedět ve třídách a poslouchat výklad, pokud si např. kurz anglické literatury sami nezorganizují. Neexistují zde žádné osnovy ani hodnocení. Škola je velmi dobře vybavená: studenti mají k dispozici počítače, knihy, nejrůznější hračky a hry, kuchyni, místnost na obrábění dřeva, uměleckou místnost, hřiště atd., mohou chodit k rybníku, na pole a do nedalekého lesa. Všichni studenti a zaměstnanci jsou členy Školní rady a každý (ať je to čtyřleté dítě nebo dospělý zaměstnanec) má jeden hlas. Školní rada najímá a propouští členy personálu, zřizuje výbory, které dohlížejí na každodenní chod školy, rozhoduje o školních nákupech a vytváří všechna pravidla, jejichž cílem je ochránit školu a příležitosti studentů následovat své vlastní zájmy. Když je student nebo člen personálu obviněn z porušení některého z pravidel, musí se obžalovaný i žalobce dostavit před Soudní komisi, která rozhodne o vině, či nevině a v prvním případě vynese přiměřený rozsudek. Členové komise se pravidelně mění, ale vždy v ní zasedá několik studentů, kteří reprezentují celou věkovou strukturu, a jeden zaměstnanec. Všichni zaměstnanci mají jednoletou smlouvu, jež musí být každý rok obnovena tajným hlasováním Školní rady. Jelikož studenti svým počtem převyšují dospělé v poměru 20 : 1, personál, který tento proces přežije a je zvolen opakovaně, studenti nejvíce uznávají. Zaměstnanci sami sebe nepovažují za učitele, jsou to dospělí členové komunity – odpovídají na otázky a prezentují své myšlenky a názory v kontextu reálné diskuse; nikoho se nesnaží motivovat k učení. Nutno podotknout, že SVS není v žádném ohledu škola výběrová. A výsledky? Podle studií, které SVS publikovala, absolvovalo vysokou školu 80 % jejích bývalých studentů. Mnoho ostatních se však bez vyššího vzdělání obešlo a na pracovním trhu uspělo. Z absolventů SVS se stali kvalifikovaní řemeslníci, podnikatelé, umělci, vědci, právníci, šéfkuchaři, lékaři, inženýři, sociální pracovníci, softwaroví designéři atd. Téměř všichni jsou dle svých slov rádi, že SVS navštěvovali, a jsou přesvědčeni, že je tato škola připravila na dospělost mnohem lépe, než by kdy dokázala škola tradiční. Říkají, že jsou šťastní. A není právě šťastný život důležitější než dobře placená nebo prestižní práce?

Čím více se o SVS dozvídám, tím dokonalejší se mi jeví. Přesvědčte mě, že to není ideální škola. Ukažte mi nějakou lepší. Ale rovnou vám říkám, že mým měřítkem je svoboda, ať se to všem rodičům a učitelům líbí, nebo ne. „Neposlušnost [kterou tak často potírají] je základem svobody. Poslušní zůstanou otroky,“ tvrdil Henry David Thoreau. Nevadí vám, že vás dospělí považují za nehotové bytosti a snaží se vás dotvořit k obrazu svému? Nevadí vám, že jste otroky jejich představ o vašem životě? To jste zřejmě nedočetli až sem. Pokud se vám to však nějakým nedopatřením stalo, nechci vás dále zdržovat – jděte se už raději učit na tu písemku. My, co si myslíme, že svoboda je pro každého, shledáváme takto strávený čas téměř nebo úplně zbytečným. Spíše si budeme procvičovat angličtinu čtením The Teenage Liberation Handbook: How to Quit School and Get a Real Life and Education od Grace Llewellyn, www.sudval.org či blogu Freedom to Learn Petera Graye. Možná si dokonce najdeme Sudbury školu, na kterou přijímají zahraniční studenty. Anebo necháme angličtinu plavat, na stránkách SvobodaUčení.cz objevíme – kromě spousty dalších úžasných článků – do češtiny přeložené eseje právě z blogu Freedom to Learn a třeba se přidáme k iniciativě, která chce Sudbury školu založit v České republice. Vezmeme si příklad z Marka Twaina: „Nikdy jsem nedovolil, aby školní výuka narušovala mé vzdělávání.“