Jedním z nejčastějších argumentů proti unschoolingu bývá, že se děti bez škol nenaučí číst a psát; k osvojení těchto dovedností je dle kritiků zapotřebí vnucené autority a donucení k této činnosti, protože jinak by se prý děti jen flákaly a ze škol by proudily davy negramotů.

A proč by tomu tak mělo být? Inu, v „normální škole“ se ti spratci také nechtějí učit, takže je třeba biče, v lepším případě cukru, ale rozhodně alespoň něčeho, co je k učení přiměje; výuku bezpodmínečně potřebujeme, protože jinak bychom se ocitli v anarchii, která je přece špatná, jelikož to říkali ve škole…

Kde není tlak, není odpor

Faktem je, že když mají děti v „normální škole“ možnost se neučit a „nic nedělat“ (to píši záměrně do uvozovek, neboť vždy něco dělají, jen občas ne to, co si učitel představuje), mnohé (a řekl bych, že většina z nich) té možnosti využijí; jenže lze z toho soudit, že pro děti praktikující unschooling bude platit totéž? To těžko; děti v „normální škole“ mají neustále předepsáno, co mají dělat, ergo se snaží využívat každé chvíle, kdy je nikdo do ničeho nenutí, přičemž je logické, že tyto chvíle typicky nestráví tím, k čemu jsou po zbytek času nuceny. Unschooleři k ničemu nuceni nejsou, takže si ani nepotřebují od ničeho odpočinout a už vůbec nemají potřebu učení sabotovat; téměř každý pochopitelně projde věkem, kdy se vymezuje a je v opozici vůči tomu, co „by měl“ dělat, nicméně když není ničím aktivním cílem, aby se dotyčný jedinec učil číst a psát, on jen těžko může odporovat tam, kde není vyvíjen žádný nátlak.

Svoboda negramoty neprodukuje

Ať už si o tom myslíme, co chceme, statistiky hovoří naprosto jasně; na světě totiž existují desítky svobodných škol, kde se děti nic učit nemusejí, nikdo je k ničemu nenutí, neexistuje žádná překážka tomu, aby se číst a psát nenaučily, přesto však žádná z oněch škol negramoty prostě neprodukuje, opouštějí ji absolventi, již umějí číst i psát, ale nejen to, bývají v životě velmi úspěšní (a co je překvapivější – nejen v životě, dokonce i na státních vysokých školách). Mnozí však namítají, že rodiče, kteří dávají dětí do podobných škol, nejsou statistickým vzorkem běžné populace, takže výsledky jejich dětí nelze vzít za bernou minci; souhlasím, že pravděpodobně nejsou, na druhou stranu to zaprvé rozhodně není důvod k tomu, aby stát podobné školy či unschooling zakazoval (byť by je využívala jen malá část rodičů), a zadruhé z toho rozhodně neplyne ani opak, tedy že děti ostatních rodičů by zůstaly masově negramotné.

Nenaučit se číst je téměř nemožné

Důležité je odpovědět si na otázku, proč se vlastně lidé učí číst a psát; není to jen proto, že by snad museli, nebo je k tomu někdo nutil, nýbrž z důvodu, že v dnešním světě je ovládnutí těch dovedností extrémně výhodné. Jistě, ne každý tu potřebu ucítí zrovna v šesti letech, jak nám to nalinkovaly státní školy, někteří se to učí již dříve, jiní by se to, kdyby nebyli nuceni, naučili později, nicméně těch skutečně negramotných by zůstalo jen naprosté minimum (což zůstává i dnes); být v dnešní době negramotný totiž není žádný med, neboť máte nevýhodu prakticky všude, kam přijdete, jelikož se schopností číst se prostě počítá (a již velmi malé děti velmi negativně pociťují její případnou absenci).

Budeme vyučovat chůzi?

Mimochodem, přemýšleli jste někdy nad tím, proč se děti učí chodit? Činí tak z donucení, nebo prostě proto, že pociťují potřebu přesouvat se z místa na místo? A když zvládnou chůzi, proč se rozbíhají, když chtějí být někde rychleji? Mají k tomu snad nějaké osnovy a předpisy, v kolika letech tak mají činit? Přesto jsem nikdy neslyšel nikoho namítat: „Když nebudou děti nuceny učit se běhat, nikdy se nerozběhnou!“ Obávám se však, že kdyby stát teď zřídil instituci, jež by toto povinně vyučovala, za několik generací by tato námitka rezonovala společností v seriózních debatách; připadá vám to absurdní? Vždyť to není absurdní o nic méně než ta gramotnost: Člověk má určité cíle (přesun z místa na místo či čtení popisků zboží), k nimž vedou jisté prostředky; osvojování těch prostředků pak patří mezi lidské přirozenosti.

Dobrovolnost funguje

V lidské společnosti funguje spousta věcí na bázi dobrovolnosti, aniž by bylo nutné je vynucovat; problém je, že v okamžiku, kdy tak stát činit začne, v rámci své propagandy přesvědčí lidi, že je to nezbytné. Podívejme se třeba na takový Internet: Jeho uživatelé fungují ve vzájemné anonymitě, přesto však existují mraky internetových obchodů, kde lze nakupovat zboží a platit za něj až zpětně, ačkoliv by mohl každý přijít a vytvořit tisíce falešných objednávek a obchod jimi poškodit; navzdory tomu ta služba funguje. Představme si ale na okamžik, že by stát vynucoval, aby na Internetu každý vystupoval pod svou identitou; obchody by ji pochopitelně využívaly. Kdyby pak někdo přišel s tím, že Internet má být anonymní, všichni by si ťukali na čelo a namítali by, že obchody v anonymním Internetu nemohou fungovat; sám bych takové námitce uvěřil a jal se vymýšlet nějaké kryptografické algoritmy, jež by to mohly řešit. Něco takového by však bylo zcela zbytečné, ono to prostě – navzdory častému přesvědčení, že lidé jsou hovada – funguje i bez nich.

Chrání nás stát před “těmi zlými”?

Jak to souvisí s gramotností? Jde pořád dokola o totéž: Lidé se ze své přirozenosti snaží dobrovolně kooperovat, vzdělávat se, zlepšovat a prosperovat; ne proto, že by byli světci, nýbrž proto, že je to pro ně samotné výhodné. Ano, někteří jedinci se občas chovají defektně, škodí ostatním a nedomýšlejí důsledky svých činů, nicméně není to něco, co by většina lidí dělala po většinu času. Stát pak přichází se zákony, kvůli kterým jsou lidé k určitým modelům chování nuceni násilím; a když tato praxe funguje dostatečně dlouhou dobu, jen málokdo je ochoten uvěřit, že ty státní zásahy vlastně nepotřebujeme.

Žijme a nechme žít

Přestaňme přistupovat na hru strachu, kterou s námi stát hraje; přestaňme slepě věřit propagandě, podle které se svět bez státu promění v peklo na zemi, ačkoliv všude kolem sebe vidíme důkazy opaku. Svobodné školy fungují v mnoha státech po celém světě – desítky let praxe to potvrzují; proč je tedy zakazovat? A proč zakazovat unschooling? Ano, můžete namítnout: „Nechci, aby mé děti žily ve společnosti s jinými, kterým nikdo nevštípil školní disciplínu.“ Takovému tvrzení však lze oponovat: „Nechci, aby mé děti žily ve společnosti s jinými, ze kterých škola udělala ovce.“ Řešením však rozhodně není, aby jedna skupina nutila tu druhou fungovat podle jejích pravidel; žijme a nechme žít.