Americká Sudbury Valley School a další vzdělávací instituce od ní odvozené svou historii počítají v řádu desítek let, mají mnoho studentů a celkově řečeno jsou pevně zakořeněny. Na našich stránkách je popisuje několik videí a článků a nelze než dojít k závěru, že informací o těchto amerických školách máme dostatek. Pokud jsou vám dosud neznámé, můžete se s nimi seznámit např. prostřednictvím videa Škola Sudbury Valley. Jaká je ale situace s instituciolizovanou větví unschoolingu na našem evropském kontinentu? Z vlastní zvědavosti jsme se rozhodli kontaktovat evropské školy fungující dle filosofie americké Sudbury Valley. V Evropě existuje celkem osm vzdělávacích institucí, jejichž seznam je umístěn zde. Komunikace ze strany oslovených škol byla navzdory očekáváním dosti problematická. Bryskní odpověď a ocenění naší iniciativy přišla pouze z jedné, ostatní jsme museli velmi dlouho urgovat a po několika emailech se nám některé podařilo zastihnout až na jejich facebookové stránce. Ze dvou škol nám přišla odpověď negativní, tedy že nemají čas se k jednotlivým otázkám vyjádřit. Nakonec se nám po dvou měsících podařilo získat odpovědi z šesti škol. Jaké byly naše otázky? Snažili jsme se shrnout běžné dotazy týkající se demokratického vzdělávání a zároveň si udělat představu o problémech souvisejících se zakládáním a fungováním institucí založených na tomto principu. Původní otázky jsou přeložené a je k nim rovnou dopsáno shrnutí jednotlivých odpovědí.

Kolik studentů navštěvuje vaši školu?

Počet uvedených studentů mě skutečně překvapil. Číslo padesát překročil pouze jednou a to v případě hamburské školy, která se jeví jako jediná větší demokratická škola v Evropě s osmdesáti pěti studenty. Průměrný počet je dvacet osm, v polovině případů dosahoval menších čísel než dvacet.

Roste počet studentů?

Většina škol konstatuje, že ano.

Jaké problémy jste museli překonat při zakládání školy?

Školy často líčí problémy s financováním. Ve všech případech se vydaly cestou Sudbury modelu bez kompromisů, čímž si odepřely cestu ke státnímu financování. V některých školách tedy členové personálu pracují na čistě dobrovolný úvazek. Zároveň se zde ukazují první problémy spojené se státním zřízením – vícekrát zazněla odpověď zmiňující přesvědčování úředníků o smysluplnosti demokratického přístupu ke vzdělávání.

Museli jste dělat nějaké kompromisy, co se filosofie Sudbury škol týče, abyste vyhověli požadavkům ze strany státu?

V tomto bodě se lidově řečeno láme chleba. Čekal jsem umírněné odpovědi a snahy omluvit kompromisy vytvořené za účelem vyhovění státním orgánům. Nic takového se však nekonalo. Nevýhodou nekompromisního přístupu je již zmiňovaná nutnost školu financovat kompletně ze soukromých peněz, což samo o sobě je z mého pohledu správně, ale v dnešní míře přerozdělení tento přístup vytváří dvojité placení – rodiče formou daní platí klasickou školu plus ještě musejí platit soukromou z „vlastní kapsy“.

Rád bych citoval větu, jež mě zahřála na duši: “Dle našeho mínění není možné o svobodě vyjednávat. Je to právo každého člověka – dítěte nebo dospělého.”

Mají starší studenti, kteří již navštěvovali klasickou školu, problémy adaptovat se na vaše prostředí?

Většina odpovědí konstatovala, že záleží na konkrétním případě. Určitou tendenci lze nicméně nalézt v závislosti na věku studentů. Mladším dětem dle předpokladu nedělá přechod větší potíže. Někteří starší studenti ale již mohou ztratit schopnost přijmout odpovědnost za svůj čas a přechod jim dělá problémy nebo ho nezvládnou vůbec.

Jak reagují lidé neznající filosofii demokratického vzdělávání na vaši školu?

I zde se nám dostala odpověď odvolávající se na odlišný přístup různých lidí. Spíše ale lehce převládá skeptický pohled, snaha jít s davem a tento typ škol tedy odsoudit jako příliš extravagantní.

Na tuto otázku přišla zajímavá odpověď, o kterou bych se s vámi rád podělil. Přeložil jsem ji a lehce umírnil: „Mnoho lidí má tendenci jít s davem… považují nás za bandu naivních hipíků a jsou přesvědčeni o nutnosti dospělých vodit děti za ručičku. Někteří lidé naštěstí začínají přemýšlet o systému, ve kterém žijeme, vidí různé věci na internetu, vzrůstá v nich zvědavost a poté dychtí změnit status quo.“

Mají k vám docházející studenti problémy s čtením, psaním nebo základní aritmetikou?

Žádná škola neprezentovala výrazné obtíže. Odpůrci často zmiňovaná domněnka, že děti budou bez donucení a strukturalizace výuky negramotné, tedy neplatí pouze v Americe, ale i v Evropě.

Dochází ke komplikacím při přecházení na vyšší vzdělávací stupeň vašich absolventů?

Školy dosud nemají dostatečné zkušenosti s přecházením na vyšší vzdělávání, jelikož fungují teprve krátce. Zatím ojedinělé případy měly obtíže s motivací. Studovat z učebnice fakta potřebná ke složení zkoušek je přeci jen nepříjemné po navyknutí na učení řízené vnitřní motivací. Pokud ale studenti o vyšší vzdělávání skutečně stáli, nakonec všechny potřebné zkoušky složili.

Jaké rady nám můžete dát?

Na závěrečnou otázku nám bylo odpovědí maximální odhodlání. Založit a provozovat demokratickou školu je strastiplný úkol. Jedná se o velkou výzvu a je nutné mít pevně stanovené cíle a kolektiv lidí tyto cíle sdílející.

Jak lze vidět, provozovat v Evropě školu dle Sudbury filosofie není žádný med. Bohužel, velké budovy uprostřed nádherné krajiny s rybníkem zde ještě nějaký čas pravděpodobně neuvidíme. Na druhou stranu vidím jako pozitivní aplikovatelnost tohoto modelu i na malé školy s počtem studentů menším než dvacet. Navíc je nutné zdůraznit, že i původní americká Sudbury Valley School měla v počátcích výrazné obtíže a musela dokonce zavřít a začít až další školní rok s mladšími dětmi. Také jsme při rozhovoru s členem personálu hamburské školy zjistili narůstající počet zájemců o tento typ vzdělávání. Tvrdil, že snad v každé evropské zemi se nachází jeden či více nadšenců usilujících o založení podobné školy. Svobodné učení v Evropě a potažmo v České republice čekají světlé zítřky. Počet zájemců roste a já jsem přesvědčen, že převládající tradiční přístup bude stále častěji nahrazován demokratickým modelem.