Všichni chceme, aby naše děti věděly, že jsou milovány bez podmínek, že? Cítíme, že je tak milujeme, ať se děje, co se děje. Proto bychom měli usilovat o to, aby naše činy předávaly stejnou zprávu. Myslet si to je jedna věc, ale mnohem důležitější je, aby to Vaše děti z Vás cítily.

Naneštěstí některé oblíbené rodičovské techniky nepočítají s našimi emocemi. Tresty, a ještě více odměny, vysílají dětem zprávu, že si musí naši lásku zasloužit tím, že nás uspokojí námi očekávaným jednáním. Nemyslím si, že by kdokoli takto působil na děti úmyslně – nebo v to alespoň doufám. Často ovšem  jednáme bezmyšlenkovitě. Je-li to způsob, jímž jste byli vychováni vy i vaši rodiče, jakým vychovávají i vaši přátelé, automaticky předpokládáte, že to takto musí být a je těžké vidět jinou cestu. Ale směr mířící ke spojujícímu rodičovství je právě o zvažování těchto věcí – našich předpokladů, očekávání a činů. Jaké zprávy vysíláme ke svým dětem?

Trest / Ostuda

Toto je pravděpodobně jednodušší rozeznat. Ve chvíli, kdy dítě trestáte, říkáte mu, že jeho jednání je pro vás nepřijatelné. Také tím riskujete vyslání zprávy, že dítě samo pro vás není přijatelné. Výzkum to dnes potvrzuje – tresty nefungují. Proto v tom musíte pokračovat. Navíc trestání odvádí pozornost od učení se tím, že se zaměřuje na chyby, jakých se vyvarovat příště. Chceme dítě naučit konat správně pro jeho vlastní motivaci konat tak na základě jeho etiky. Strach z trestu takové jednání nepodporuje.  Věříte-li tomu nebo ne, je trestání škodlivé. Je načase opustit fackování, zostouzení, křičení a zákazy. Pojďme spoupracovat, považovat děti za lidi, s respektem, podporou a láskou bez podmínek.

Odměny / Chvála / Uplácení

Je těžší uvěřit, že odměny a chválení mohou poškozovat stejně jako tresty. Aspoň pro mě to tak bylo. Ale opravdu to jsou dvě strany stejné mince. Dokonce i když máte pocit, že dáváte dětem něco „dobrého“, když nabízíte chválu, váš cíl je stále stejný – ovládat jejich chování. Tvrzení jako „Chci, abys to udělal, abych měla radost“, „chovat se takto je správné“ nebo „hodná holka / hodný kluk“ používají lidě tak často, že? Bylo pro mě opravdu těžké to přestat dělat. Stálo to však za to. Říkat „hodné děvče“ není užitečné. Děti jsou vždy „dobré“! Někdy dělají chyby jako každý, ale to neznamená, že jsou v tu chvíli špatné.

Chceme, aby byly k dobrému chování a dosažení toho, čeho chtějí dosáhnout, motivovány vnitřně. Když je chválíte nebo odměňujete za něco, pro co jsou motivovány samy od sebe, měníte jejich zaměření na uspokojení vás samých. Úplatky samozřejmě také nepomáhají. Obviňujeme děti z toho, že jsou manipulativní, a přesto je učíme, jak přesně takovými být, když je uplácíme. Nedává to smysl. Je na čase, aby byly i odměny, chvály a úplatky z rodičovství také vynechány!

„Když se děti domnívají, že musí dělat dělat působivé věci, aby na ně mohli být rodiče hrdí, jejich přijetí sebe samých se může stát stejně podmíněným.“ Alfie Kohn

Děti chtějí a musejí být milovány bezpodmínečně. Ukažme jim, že to cítíme nejen našimi slovy, ale našimi činy. Přišel čas zbavit se trestů a odměn.

Co můžete dělat místo toho?

• Použijte přirozené důsledky namísto svévolně uložených trestů.
• Diskutujte o problémech a nalezněte řešení společně.
• Modelujte chování, které chcete vidět u svých dětí.
• Ukažte empatii a porozumění při současném zachování hranic. Nabízení komfortu není „dávání“, pomáhá jim naučit se dobře emocionální regulaci.
• Místo chvály kláďte otázky, popište, co vidíte, POPIŠTE VLASTNÍ EMOCE nebo neříkejte nic.
• Respektujte je stejně jako dospělé.
• Když dojde k problému, zaměřte se nejdříve na propojení místo na kontrolu.