V jiných příspěvcích o rodičovství jsem se zmínila o tom, že nemám v úmyslu své děti řídit, ale místo toho kontrolovat své reakce a dát jim nástroje k ovládání těch jejich. Pro rodiče dělá zásadní rozdíl kvalita jejich vlastních reakcí na různé situace. Zjistila jsem, že postupně přecházím od reagování k proaktivitě.

Uvědomování si může být těžké učit se, ale dělá v rodičovském přístupu dramatický rozdíl. Je to posilování vlastního vědomí, jak jsou vaše proaktivní práce a myšlenky pozitivními věcmi, které můžete ovládat:

Předjímáte problémy a pracujete na jejich prevenci? Dáváte dostatek pozitivních varování o nadcházejících změnách? Máte na paměti, co je pro děti důležité? Zvažujete věci z jejich perspektivy? Pracujete na svém spojení se svými dětmi, aby byly problematické situace méně pravděpodobnými?

Když nastane problém, reagujete na něj nebo vystupujete proaktivně? Mluvíte nápomocným a laskavým tónem? Snažíte se, aby se vaše děti cítily jako schopné a milované? Některé z věcí, které říkám, když mám pocit, že potřebuji říct něco jako: „Přestaňte se prát“ nebo „Poslouchejte mě!“) jsou:

• Jak ten problém můžeme vyřešit?
• Co dokážete rovnou teď udělat, aby se situace zlepšila?
• Zkusme to znovu.
• Co by vám pomohlo dělat právě teď?

Je obzvlášť důležité, jak se vyrovnáváme s těžkostmi. Schopnost modelovat vhodné reakce je pro děti, které se snaží naučit se regulovat velké emoce, nezbytná a velmi užitečná.

Nejde nicméně o dokonalost. Všichni děláme chyby. Všichni jsme někdy unaveni nebo příliš rozptýleni. Vše je však o vašem záměru. Důležité je, co děláte po vlastních chybách. Zde jsou některé příklady toho, co považuji za nápomocné pro své děti:

Přiznejte své chyby – hlasitě je vyslovte. Dejte svým dětem jazyk, který potřebují, aby mohly pochopit a zpracovat to, co u vás viděly.

• Maminka byla opravdu rozzlobená.
• Úplně mě to rozhodilo a naštvalo.
• Křičela jsem, protože se mi zdálo, že neposloucháte.

Omluvte se. Skutečně a okamžitě. Když děti vidí, že se omlouváte, je mnohem pravděpodobnější, že vám odpustí a učí se, co se stalo.

• Je mi líto, že jsem byl zase nervák.
• Promiň, že jsi kvůli mě byla taky rozrušená.
• Omlouvám se, nezvládnul jsem to dobře.

Je skutečně důležité zajistit, abyste se postarali sami o sebe. Když jste rozhozeni, zaměřte se na to, co můžete udělat pro uklidnění a najděte si chvilku pro sebe. Zcela podle toho, co funguje právě pro vás a danou situaci.

Někdy dokonce mluvím s dětmi o tom, že potřebuji chvíli nebo ticho pro sebe, nebo je žádám, aby mi pomohly vypořádat se s nějakou situací. Díky našemu spojení mi téměř vždy rády pomohou.

Jste proaktivním rodičem nebo reagujete negativně? Jste ochotni připustit vlastní chyby, omluvit se a prolomit rodičovskou bariéru?

V jakých oblastech máte pocit, že byste mohli pracovat proaktivně? Co chcete lépe kontrolovat ve své mysli? Reagujete na složité situace způsobem, který vám a vašemu dítěti pomáhá? Jak se staráte sami o sebe?