Jedním z nejdůležitějších faktorů dobrého vztahu je komunikace. Lidé, s kterými je vám dobře, jsou ti, o nichž víte, že oceňují, co říkáte, rozumějí vám, opravdu naslouchají a přijímají vás. Chceme to samé i pro naše děti! Nicméně způsob, jakým jsou děti vnímány ve společnosti, znamená častokrát jejich odmítání. Nekomunikujeme s nimi stejně uctivě jako s dospělými. Abychom rozvíjeli toto těsné spojení, které nám pomůže při rodičovství, musíme se soustředit na to, jakým způsobem komunikujeme.

Zastavte se a poslouchejte

Je to opravdu běžná zdvořilost. Když s vámi někdo mluví, zastavíte se, podíváte se na něj a posloucháte. Život je však hektický, zvláště když máte více než jedno dítě a všechny chtějí něco současně! Někdy jsme ve spěchu, abychom udělali vše, co potřebujeme a děti na nás mluví za našimi zády, zatímco uklízíme nádobí z myčky. Stává se to i mně. Ale snažím se na to opravdu soustředit.

Co je v tomto okamžiku důležitější? Nádobí, nebo moje dítě, které se cítí vyslyšeno a oceněno?

Vždycky je to moje dítě. Takže když mluví, snažím se zastavit to, co dělám, a plně mu věnovat pozornost.

Ukažte porozumění

Někdy je pro malé děti obtížné se správně vyjádřit a my je můžeme nesprávně pochopit nebo předpokládat, že víme, co chtějí říct. Vždy se snažím uvažovat o tom, co říkali, abych si byla jista, že jsem je dobře pochopila. Když to neudělám, ony to vysvětlují znovu, a když dávám pozor, tak chápou, že jsem je slyšela a rozuměla jim.

Ověřujte obavy

Děti se chtějí být brány vážně. Když jsou rozrušené, protože modrá miska je v myčce, jsme někdy v pokušení jejich obavy bagatelizovat. „Opravdu je takový rozdíl mít zelený pohárek místo modrého? Nemůžeš se prostě jen napít?!“ Ale jim na tom záleží. V jejich životě to jsou velké věci. Učí se dělat vlastní rozhodnutí a vyjadřovat, co chtějí.

Neměli bychom chtít, aby se za to cítily hloupě a říkat, že to, co si myslí, není důležité. Místo toho ověřte jejich obavy, vciťte se a dejte jim znát, že jste je slyšeli.

„Poslouchejte důsledně vše, co vám vaše děti chtějí říct. Bez ohledu na cokoli. Pokud totiž nebudete dychtivě naslouchat drobnostem, když jsou děti malé, nebudou vám povídat velké věci, až vyrostou. Protože pro ně to byly vždycky velké věci. „- Catherine M. Wallace

Přijímejte pocity

Je těžké naslouchat, když je dítě rozrušené. Milujeme je a chceme vše udělat lépe! Ale někdy v našem úsilí o „opravu“ věcí zabraňujeme našemu dítěti, aby se učilo, jak se vyrovnat s vlastními emocemi. A vysíláme zprávu, že by se neměly vyjadřovat, protože to, jak se cítí, nás znepokojuje. Říkáme jim, že je to ok, že je to v pořádku, ať nemají strach nebo se je snažíte odvrátit od toho, jak se cítí. Ale ony se smí cítit smutné. Štěstí není jediná přijatelná emoce.

A pokud nevědí, že dokážeme zvládnout jejich velké pocity, budou méně ochotné s nimi přijít za námi v budoucnu. Místo toho byste mohli říct: „Vypadáš opravdu naštvaný“, „Když se to stalo, tak to opravdu ranilo Tvé city“, „Jsi kvůli tomu rozrušená“. Pak je utěšte, než se uklidní. Takto budou vědět, že jejich pocity jsou platné a přijaté a získají zkušenost, jak své vlastní emoce zvládat.

Změna způsobu, jakým komunikujeme s našimi dětmi, je jedna z věcí, které můžeme udělat proto, abychom s nimi vytvořili hlubší spojení. To může být buď podporováno nebo poškozeno tím, jak našim dětem nasloucháme a reagujeme na ně. Celkově chceme, aby se cítili slyšeny, respektovány a ceněny. Můžeme jim to ukázat tím, jak je posloucháme a mluvíme s nimi.

Co z toho pro vás bylo nejtěžší k překonání? Za mě to bylo přijímání pocitů. Není snadné je vidět, že jsou rozrušené a nesnažit se to odvrátit a co nejrychleji to změnit.