Jedním z nejvíce frustrujících přesvědčení, na které narazíte, když zvažujete nebýt součástí školského systému, je, že děti POTŘEBUJÍ školu. Dokonce, i když existuje ochotný a schopný rodič, který zajistí vzdělání svých dětí mimo systém, lidé stále odmítají věřit, že děti mohou prožít celé své dětství bez zásahu školy. Mnozí věří, že škola je navržena tak, aby přesně odpovídala tomu, co děti potřebují, aby se staly schopnými dospělými.

Tomu já nevěřím. Ve skutečnosti se mi mnohem častěji zdá, že škola nebyla vůbec navržena s ohledem na potřeby dětí.

Pokud by škola byla pro děti, byla by respektována jejich práva.

Jejich právo na souhlas, svobodu (myšlení, čas, tělo), soukromí, prostor, vlastnictví věcí, vyjádření názoru, sledování vlastních zájmů. Aby nebyly vystaveny hanbě, trestu, nátlaku, násilí, náročným požadavkům a hodnocení.

Pokud by škola byla pro děti, bylo by v ní více autonomie.

Děti by neměly být nuceny žádat povolení k základním věcem, jako je toaleta, jídlo, volný pohyb, a tyto věci by nikdy neměly být odepírány.

Pokud by škola byla pro děti, byla by založena na zájmech dětí.

Kolik si vlastně pamatujete z vašeho vzdělání? Lidé se učí nejlépe, když sledují své vlastní zájmy. Pokud by školy měly zájem o smysluplné, autentické poznávání, měly by podporovat zájmy a nápady dětí.

Pokud by škola byla pro děti, nepotřebovala by donucovací prostředky.

V zásadě nemusíte nikoho nutit, aby dělal něco, co je pro něj prospěšné a příjemné. Učení je stejně přirozené jako dýchání a nemusíte nutit děti to dělat, pokud jste již dříve sami nezničili jejich lásku k učení.

Pokud by škola byla pro děti, nebyly by normalizovány, testovány a srovnávány.

Podáte dobrý výkon, když budete vědět, že budete hodnoceni, srovnáváni s vašimi vrstevníky a na základě toho s vámi bude rozdílně jednáno? Cítíte se oceněný a respektovaný? Víme, že to není uctivé, ani užitečné pro učení, a přesto školy ve většině případů jednají tímto způsobem. Proč? Protože nejde o to, co je nejlepší pro děti.

Pokud by škola byla pro děti, následovala by osvědčené postupy.

Každá instituce, která ignoruje současný výzkum ve prospěch tradice, vyvolává velké obavy.

Kdyby škola byla pro děti, mohly by si v ní hrát.

Víme, že hra je nesmírně důležitá pro vývoj dětí, jak fyzický, tak i duševní. A přesto školy nadále zkracují dobu hraní stále více ve prospěch delší doby strávené sezením a diktováním. To je pro děti nepochybně škodlivé. Mají právo si hrát podle svých představ.

Kdyby škola byla pro děti, nebylo by to o tom, co je pro školu nejpohodlnější.

Kdykoli hovořím o respektujícím přístupu k vyučování, říkají mi, že to není možné s třídou plnou dětí. Kdy jsme se přestali zajímat o to, jaký je přijatelný způsob jednání s lidmi, a rozhodli se místo toho pro pohodlné řešení? Děti stojí za to úsilí.

Kdyby škola byla pro děti, ocenila by individualitu.

Školy by měly ocenit rozdílnosti a jedinečné talenty, místo aby vyvíjely úsilí, aby všechny děti byly stejné. Normalizovaní lidé.

Pokud by škola byla určena dětem, starala by se více o duševní zdraví než o testovací skóre.

Právě teď je prioritou číslo jedna, jak dobře zvládáte teoretické poznatky. Kdo se zajímá, jestli jste šťastní, nebo na dně?

Pokud by škola byla pro děti, bylo by v ní více spolupráce a méně soutěžení.

Soutěž a srovnání nás učí, že naše vlastní hodnota závisí na tom, zda jsme lepší než ostatní.

Kdyby škola byla pro děti, nezačínalo by se ve čtyřech letech věku dítěte. (V ČR v pěti letech povinným předškolním vzděláváním, pozn. překl.).

Malé čtyřleté děti nejsou mentálně ani emocionálně připraveny pro akademické vzdělávání.

Pokud by škola byla pro děti, neměli bychom je rozdělovat podle věku.

Byli jsme utvářeni tak, abychom se učili od starších a byli vzorem pro mladší. Separace dětí od těch, kteří jsou jinak staří, omezuje jejich schopnost sebevzdělávání. Přece bychom nechtěli, aby si myslely, že se mohou učit samy!

Pokud by škola byla určena pro děti, s ohledem na jejich potřeby, vypadala by úplně jinak, než tomu je v současnosti. Místo toho vidíme školy, které se hlavně starají o své vlastní potřeby. Potřebu výsledků, konkurenceschopnosti, efektivity, konformity, vydělávání peněz. Vidíme, že děti jsou kontrolovány a nuceny dělat to, co dospělí považují za nezbytné. Jsou jim odepřena základní lidská práva ve jménu pohodlí. Vidíme standardizované učební osnovy místo výuky založené na zájmech. Pohyb a hra je omezena, takže děti jsou nuceny se odvrátit od svých vrozených možností učení, místo toho se učí méněcenným způsobem, jaký vytvořili dospělí.

Určitě víme, že nic z toho není ideální pro děti, přesto si to racionalizujeme jako nezbytné pro získání vzdělání. Je na čase přestat to dělat. Vzdělávání může být mnohem více a nikdy by nemělo být na úkor základních práv.

Ne, školy nebyly určeny pro děti. Byly navrženy dospělými pro dospělé. Sebeřízené vzdělávání je o dětech s názorem. Je o vnímání toho, co děti potřebují. Můžete pokračovat a zdůrazňovat nám, jak děti potřebují školu, a my budeme dál naslouchat dětem.