Pokud čtete o domácím vzdělávání a unschoolingu dostatečně dlouho, nevyhnutelně se setkáte s pečením jako příkladem přirozeného vzdělávání.

Někteří lidé to budou popisovat jako unschooling – a může být. Jiní řeknou něco ve smyslu: „Používáme osnovy, ale k tomu děláme trochu unschooling,“ a poté začnou mluvit o pečení. Další budou tvrdit, že používají pečení cukroví místo osnov, ale naznáte, že se opravdu nevěnují unschoolingu, neboť se snaží i tak zábavnou činnost, jako je pečení, změnit v lekci. Nebo budou silně znepokojeni, že se jejich děti nevěnují dostatečně matematice, a proto je budou nutit („důrazně jim doporučovat“) péci více perníčků, aby se „naučily zlomky“. Případně je bude trápit, že děti dost nečtou, tak je nechají vyhledávat recepty, udělat mámě výpis jejich hodnocení a vyhledat v nich slova, která neznají.

Takovéto příklady však mohou zmást lidi v jejich představě, co doopravdy je unschooling.

Protože když přeměníte něco, co může být zábavnou činností ke stmelování rodiny, na „příležitost ke vzdělávání“, přestane to být unschooling.

Můžete mít krásný příklad unschoolingu nebo jeden z takových případů, kdy unschooleři budou kroutit hlavou a říkat: „Vím, že vaše lekce byla víc přirozená, oproti tomu, co obvykle děláte, že to vaše děti víc bavilo a bylo to bez osnov, ale nebyl to unschooling. Přihořívá, ale ještě tam nejste.“

Je těžké popsat, proč to někdy unchooling není, neboť to vyžaduje hlubší porozumění a víru, že vzdělávání je možné bez vyučování. Vyžaduje to zapomenout téměř vše, co jste se naučili o vzdělávání ve škole a jí podobných kurzech. Ale až získáte ten „cit“ pro unschooling, bude už jednoduché rozeznat, co unschooling není.

Zde jsou dva příklady: jeden z nich je unschooling, druhý není. Dokážete „vycítit“ ten rozdíl?

Příklad č.1

Včera jsem se synem pekla vánoční cukroví. Speciálně si vyžádal perníčky. Zatímco jsme pracovali, povídali jsme si o rozhovoru, který s někým vedl. Ten člověk použil slovo, které mu nebylo známé a syn se mě zeptal, zda vím, co to znamená. Nebavili jsme se jenom o tom konkrétním slovu, ale i o důvodu, proč ten člověk to slovo použil v daném kontextu.

Můj další syn byl také v kuchyni a spolu pokračovali v konverzaci beze mě. Probírali ten rozhovor z perspektivy nějakého článku o videohře, kterou vůbec neznám.

Zdvojili jsme množství surovin v receptu. Něco takového děláme běžně. Když zdvojnásobíte 1/4 na 1/2 ve svém životě tolikrát, začnete to dělat téměř automaticky.

Druhý syn vážil krabici věcí, které jsme prodávali na eBay. „2 libry a 3 unce bych měl zaokrouhlit na 3 libry, že?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděla jsem mu, vykrajujíc další perníček.

Kousek hlavy jednoho perníkového panáčka se utrhnul a já zavtipkovala, že prodělal lobotomii. Na to jsme diskutovali, co vlastně je lobotomie. Dalšímu panáčkovi hlavička úplně upadla a já mu ji vmáčkla do ruky. Smáli jsme se tomu, že to má být vánoční cukroví, ne perníčky na Halloween a naráželi jsme na legendu o Ospalé díře.

Kluci si povídali o něčem japonském (poslední dobou se o Japonsko dost zajímali) a já jsem si vzpomněla: „Hele, to mi připomíná, že v audioknize, kterou jsem poslouchala, říkali, že Japonci mají slovo, pro které nemáme žádný překlad – kamiwaza. Vyjadřují tím, když se člověk chová jako mytologická postava.“ „Jo,“ odvětil jeden z nich, „Japonci mají spoustu takových slov,“ a dal mi další příklad.

Při naší společné aktivitě jsme pokračovali v rozebírání zajímavých věcí a přirozeně při tom používali čísla.

Příklad č.2

Včera se mé děti přirozeně učily při pečení cukroví. Poslala jsem je vyhledat recept, přečíst různá hodnocení a vyhledat slova, která neznaly. Zdvojnásobili jsme dávku, takže jsem je procvičila v matematice a ukázala jim, jak se násobí zlomky.

Jeden z nich nechtěl dělat cukroví, což mi nevadilo za předpokladu, že si vybral jinou edukativní aktivitu. Skončili jsme s lahodným cukrovím a zvládli jsme při tom čtení, slovní zásobu a matematiku!

Který z těch příkladů je unschooling? Pokud jste zvolili ten první, máte pravdu.

Ale cítili jste ten rozdíl? V případě unschoolingu se učení děje pomocí rozhovoru a matematických konceptů, které plynou přirozeně, protože každý jsme zapojeni do plnohodnotného, zajímavého života, který sdílíme s ostatními. Bylo to snadné. Rodiče a děti byli partnery. Nikdo nikomu nevládnul, „neposílal“ je hledat recept a „nezadával“ jim hledat neznámá slova. Bylo to o tom, že zajímaví lidé dělali zajímavou věc, se vzájemnou úctou a ve vzájemné shodě. Ten druhý případ byl cítit jako škola, jenom doma. Jediný výběr byl v tom, že buď vykonávali činnost upřednostněnou rodičem nebo takovou, kterou rodič uznal jako dostatečně „vzdělávací“. Nepoužívali osnovy, ale klidně mohli.

Kdyby taková věc jako škola neexistovala, který z těch dvou příkladů byste následovali? A to je přesně unschooling.