Překlad části rozhovoru Stefana Molyneuxe s Laurette Lynn o přirozeném vzdělávání.

Stefan Molyneux: Jsme zpět. Budeme mluvit o domácím vzdělávání, což je téma velmi blízké mému srdci, protože mé dceři jsou 3 roky, a často dostávám peprné otázky o tom, jak bude vzdělávána. Nemám ani rád formu této otázky, pokud to dává smysl. Je to, jako kdyby se ptali, jak se naučí chodit nebo jak se naučí mluvit. Zdá se jako bychom se dívali na vzdělávání jako na něco externího, co je potřeba vnucovat, jako když používáte formu na perníkové těsto. Že vzdělávání je něco, co je potřeba vnutit zvenčí, což mě vždycky udivuje, není to přesně jako prvotní hřích, ale je to jako kdybychom se narodili jako ignoranti nebo že s námi není něco v pořádku, a dospělí nás musejí opravit a uvést na pravou míru, a opravdu cítím, že tomu tak není. Takže začněme všeobecně s tím, co vzdělávání je. Co to pro tebe znamená? Vzdělávání dětí.

Laurette Lynn: Existuje definice vzdělávání, která se zabývá učením. Ale chtěla bych se odrazit od toho, co jsi říkal, a ano, je problém již v té otázce, protože to je to první, na co se lidé ptají. Vlastně první věc, na kterou se ptají je, jak se budou socializovat a hned poté jak se budou učit. Pokud je budeš vyučovat doma nebo je budeš doma vzdělávat, pokud je nepošleš do školy, jak se budou učit, jak se budou vzdělávat. A první problém, který s touto otázkou mám, je, že si odporuje sama sobě. Moje počáteční reakce je, že tuto otázku nemůžu zodpovědět, protože odmítám její předpoklad. Myslím tím to, že předpokládá, že škola je zlatým standardem vzdělávání, protože automatická otázka zní: Pokud nebudou chodit do školy, jak se budou učit? Takže škola je jediné místo, kde se lidé mohou učit. A právě zde mám zásadní problém, zde je chyba, protože máme celou společnost lidí, kteří jsou indoktrinováni, ano, použiji toto slovo, věřit tomu, že škola je zlatým pravidlem, že je to jediná příležitost, kde se můžeme učit. A co se týče vzdělávání, jak jsi řekl, jsme tak navyklí na myšlenku, že vzdělávání je něco, co musí být uděláno dítěti, že se rodí vadné a my ho musíme opravit a musíme do něj dát informace. A to je jako plnění nádoby fazolemi. Můžete to dělat, jak chcete, můžete tu nádobu plnit, můžete vzít dítě a můžete do něj naplnit nejrůznější data a fakta a informace a některé z těchto informací jsou užitečné a mnoho jich užitečných není, ale podle mě to není opravdové učení, je to pouze plnění nádoby fazolemi. Učení je něco, čeho je lidská bytost schopna od chvíle narození. Učíme se chodit, učíme se mluvit, učíme se jak vycházet s ostatními, učíme se počítat, učíme se psát a ano, děláme to s asistencí dospělých, ať už jsou to rodiče, prarodiče, jiní dospělí v našem životě, někdy ani ne dospělí, někdy se učíme od kamarádů, někdy se učíme od sourozenců, někdy se učíme od vrstevníků nebo od kohokoliv jiného. A jako dospělí, jsem si jista, že i ty se stále učíš a já se stále učím a to se neděje vždy v učebnách, odehrává se to mimo ně.

S: Ve skutečnosti ještě před pěti minutami jsem se učil, ale teď cítím, že jsem hotov. Jen protože vedeme tuto konverzaci, s učením jsem skončil. Dosáhl jsem vrcholu, výš než Everest vylézt nemůžete, dostanete se na vrchol a pak jdete zpátky druhou stranou.

L: (smích)

S: A z tohohle šílím. Nedávno jsem se díval na televizi a byla tam jedna z těch vědomostních soutěží. Pokud zmáčknete tlačítko a vychrlíte správnou odpověď, jste opravdu chytří, a nemůžu přijít na něco, co by bylo více v protikladu k opravdovému učení než to, být špatným počítačem. Počítače vždy dokáží uchovávat a papouškovat informace mnohem lépe než lidé a opravdu tyto soutěže nesnáším. Není to učení, je to papouškování a to je to, co je bohužel v dnešní společnosti považováno za inteligenci.

L: Máš naprostou pravdu a problém je, že to není inteligence, není to nic víc než Pavlovův pes, je to reakce na situaci. A proto používám analogii s fazolemi, protože to, co v podstatě děláte, je naplňování nádoby fazolemi, které poté na příkaz vyskakují. Není to učení a myslím si, že ani to, co se děje ve škole, není opravdové učení. Myslím si, že to, co se děje ve škole je plnění nádoby fazolemi, plnění daty, vědomostmi a jen informacemi… A toto je také důležité, že nějaká entita, nějaký nepostižitelný úřad, nějací lidé sedící v kanceláři rozhodli, že tohle je to, co by se všechny děti ve Spojených státech měly učit, a zvolili osnovy, které je potřeba do dětí nahrát a tak to bude. Ale co se týče kritického myšlení, opravdového učení a prožívání světa, jediným způsobem, kterým se to opravdu děje, je mimo učebny a to je něco, co jsem si uvědomila před mnoha lety a proto jsem se rozhodla vzdělávat děti doma, protože opravdové učení zahrnuje, ano, zahrnuje podporu a pomoc od rodičů, ale jak jsem již říkala, zahrnuje podporu a pomoc od mnoha různých lidí ve vašem životě a mnoho různých zdrojů a nejrůznější podněty, ne jen jeden. Máte tuto podporu, ale ten člověk, který se učí, to dělá, zde se vše odehrává, uvnitř toho, kdo se učí, a je to stejné jak u dětí, tak u dospělých. Vše se děje uvnitř nás, my jsme ti, kteří se učíme, není nám to děláno, my to děláme a ano, někdy to děláme s pomocí, ale my to děláme, není nám to děláno. Pokud máte svobodu objevovat a učit se ze situací z reálného světa, jste schopni zpracovat informace a analyzovat je, protože k učení dochází takto: nejdříve něco objevíte, poté to pochopíte a poté přichází rétorika, komunikace. Objevíte něco, když se na to poprvé podíváte anebo prostřednictvím jakéhokoliv z vašich smyslů, když se poprvé něčeho dotknete, ucítíte, uvidíte nebo někdy s šestým smyslem, když něco zažijete, objevíte to. Poté to analyzujete, pochopíte to, rozložíte to, najdete rozpory, podíváte se na to z logického hlediska, zkoušíte to pochopit. Někdy to děláte sami, někdy s pomocí, ale děje se to. Poté to sdělíte světu a v tuto chvíli to opravdu pochopíte a pomůžete ostatním, aby to také pochopili. Je to spirálovitý přístup, protože poté se to k vám vrátí a příště až se setkáte se stejným tématem nebo stejnou myšlenkou nebo filozofií, pochopíte to ještě lépe a poté to budete sdělovat ještě lépe. Škola takto nefunguje, škola funguje jako plnění nádoby fazolemi a poté máte tlačítko, jak jsi říkal, je to pouze špatný počítač. Takže jediným způsobem, jakým to lze dělat doopravdy je přirozeně a mít opravdový respekt k faktu, že učení se odehrává uvnitř toho, kdo se učí.

S: Přesně tak. A jedna věc, kterou zažili všichni, kteří tím prošli, a děje se to i v soukromých školách, protože jsou vysoce regulované státem, ale než řekneme, co vzdělávání je, měli bychom se nejdříve zeptat na to, proč, proč chceme být vzdělaní, proč se chceme učit. To je něco, na co mi ve škole nikdy neodpověděli. Proč se učíme o královně Mary ze Skotska, proč se učíme o Kanadské ústavě, proč si musíme zapamatovat letopočty Římských císařů, proč se tyhle věci učíme? A to je něco, čeho jsem si opravdu všiml jako rodič, že moje dcera se neučí chodit jen proto, aby uměla chodit. Je to prostředek k cíli, chce někam jít a je jednodušší jít než brečet a ukázat a doufat, že to správně odhadnu. Proč se učí mluvit? Protože ji přijde jednodušší požádat o něco, co chce, komunikovat, co si myslí, konverzovat. Takže je to k dosažení nějakého cíle a v zásadě je to pro dosažení štěstí, to je to, proč se všechny tyto věci učí. Její vzdělávání, její sebe-poznání nebo její růst a znalosti jsou navrženy pro dosažení cíle, což není případ s memorováním a s papouškováním. Čeho se snažíme dosáhnout? Proč proboha, a to není řečnická otázka, myslím, že je to velice důležité, jaký je účel vzdělávání? Proč bychom se měli vůbec namáhat?

L: Záleží na perspektivě. Pokud se zeptáš někoho s osvobozenou myslí, jako my dva nebo jako mnoho ostatních lidí, bychom řekli, že jsme si vybrali vzdělávání, protože se chceme naučit něco více o nějakém tématu, protože chceme následovat své vášně a chceme to téma lépe pochopit nebo ve smyslu budování základů, abychom se toho mohli naučit více, jako v případě malých dětí, považujeme vzdělávání za stavební kameny, ABC a 123 a to jen pokládá základy, aby porozuměli komunikaci, světu kolem nich a aby mohli jít dále a naučit se toho více a poté následovat své zájmy. Ale pokud se bavíme o škole, účel vzdělávání, které probíhá ve škole, což bych stejně nedefinovala jako vzdělávání, velmi silně cítím na základě všech zkušeností, které jsem zažila, na základě toho, co jsem dělala posledních deset let a všeho, co jsem prostudovala, velmi silně cítím, že konkrétním účelem školní docházky je utvářet co nejvíce občanů, aby zapadli do určitých míst ve společnosti. A aby reagovali na určité stimuly, které jsou vydány společností. Že máme jen tuto automatickou reakci na věci, protože jsme takto vycvičení, takže to jsou předem připravené a vybrané informace, které jsou nahrány do studentů. Když se ptáš, jaký to má účel…

S: Ale účel učení musí sloužit štěstí, ne? Toto je starý argument Aristotela, že štěstí je konečným cílem života, protože nedosahujeme štěstí, abychom vydělali peníze, nedosahujeme štěstí, abychom se dobře vyspali, že? Štěstí je jediná věc, kterou přijmeme samu o sobě, není to prostředek pro dosažení něčeho dalšího. Takže jak vzdělávání slouží štěstí? Když si memorujete fakta a data a čísla, a samozřejmě, že je určité množství memorizace ve všem, co děláme, na to není nic špatného, jako prostředek k dosažení cíle. A pamatuji si, že jsem si tuto otázku kladl a myslím, že i každý: „Proč se tohle musíme učit? Proč se tohle učíme? Jaký to má smysl?“ Myslím, že každý toto ve škole zažil, a nedostane se žádné odpovědi. A to je podle mě velká tragédie, protože to lidi může odradit od učení, protože z toho se pak stane nudné, nezáživné, prázdné a nesmyslné papouškování. Studie ukázaly, že pokud na vysoké škole studujete ekonomii, dva roky poté toho víte o ekonomii méně, než někdo, kdo to nestudoval.

L: Ano, jistě, protože to schválně učí špatně. Pokud to není příliš troufalé.

S: Nejprve, z mého pohledu, pokud chcete dosáhnout štěstí, ve vašem vzdělání musí být samozřejmě etický prvek. Výživa je věda o zdraví prostřednictvím jezení, cvičení je věda o zdraví prostřednictvím aktivity a filozofie je věda o zdraví prostřednictvím etiky. Takže pokud chcete dosáhnout štěstí, musíte být dobrý. Rozum = ctnost = štěstí, stará rovnice z doby ještě před Sokratem. Takže nemůžete být šťastný, pokud nebudete dobrý a nemůžete být dobrý, pokud neznáte etiku, ale moderní vzdělávání konkrétně a otevřeně odstranilo etiku z osnov, protože by to uráželo příliš mnoho lidí. Pokud začnete mluvit o etice, můžete zaujmout tři lidi a ostatních 27 půjde domů a řekne: „Učitel říkal, že toto je morální, což je opakem toho, co říkala tato kniha, co říkal děda nebo kdokoliv jiný.“ A poté přijde bouře na učitele, takže otevřeně odstranili tu věc, kvůli níž má vzdělávání smysl, což je ten etický prvek, který vám umožňuje být dobrý a tudíž šťastný.

Celý rozhovor v originále najdete zde.