Oxfordský slovník definuje učení jako „Získávání znalostí či schopností prostřednictvím zkušeností, studia, či výuky“. Již tato krátká definice nám naznačuje, že učení může probíhat různě. Začněme rozčleněním této přijímané definice tak, abychom mohli lépe porozumět různým druhům učení.

Všechny formy učení mají stejný cíl, a to získání znalostí, schopností či dovedností a rozvoj žáka. Ovšem to, jak je tento cíl naplněn, se může velmi lišit v závislosti na metodě učení. Například biflování (metoda používaná mnoha školami) se snaží vytvořit v žákovi bázi poznatků prostým opakováním, zatímco zážitkové učení se spoléhá spíše na kontext a přetváří zkušenosti ve znalosti a schopnosti.

Je potřeba také zmínit rozdíl mezi učením a vzděláváním. Učení je aktivní, jde o něco, co je uskutečňováno, a k čemu jsme jako lidé biologicky naprogramováni. Naopak vzdělávání bývá spíše pasivní, více průmyslové a regulované a v zásadě je přijímáno. Přestože se rozdíl mezi těmito dvěma termíny může zdát nepatrný, jeho důsledky jsou obrovské, co se týče způsobu, jakým žáci  využívají získané znalosti k životu v reálném světě. 

Přístupy, jež jsou spíše pasivní a vnější, nás často učí, co si myslet. Naproti tomu aktivní, vnitřní přístupy nás mohou naučit jak myslet. Tento rozdíl v motivaci a orientaci je stejný jako rozdíl mezi tím, zda někomu dáme rybu nebo jej naučíme rybařit. Vnitřně motivovaní, aktivní žáci ví, jak se učit. Pasivní žáci ví to, co jsou vyučováni.

Co je zkušenostní učení a jak se liší od ostatních metod?

Zkušenostní učení je proaktivní forma učení s cílem transformovat osobní zkušenosti ve znalosti a dovednosti pomocí reflexe, vymezení pojmů a kritického myšlení. Toho může být dosaženo individuálně nebo ještě účinněji zahrnutím společenského prvku.

Osobní zapojení zároveň vytváří kontext, motivaci i propojení s předmětem. Učení samo se stává osobním a trvalým, a je pociťováno jako něco, čeho se mohou žáci sami ujmout. Článek či odstavec, bez ohledu na to, čeho se týkají, budou vždy v nějaké knize či archivu. Praktická zkušenost s něčím je jednoduše v nás. Když toto oddělení odstraníme, můžeme se do situací vžít a využít je ve svých vlastních životech.

Například projekt World School (Světová škola) se snaží zavádět mnohé z těchto konceptů do svých dočasných vzdělávacích komunit a vytvořit prostředí příznivé pro učení. Jsou zde zastoupeny všechny prvky: Reflexe a společenský prvek prostřednictvím nočních kruhů; vymezování pojmů a kritické myšlení díky podpoře kulturních výměn; osobní zapojení a kontext prostřednictvím zkušeností v reálném světě.

„Proces zkušenostního učení má dva cíle. Jedním je učit se určitý konkrétní předmět, a druhým je poznávat svůj vlastní učební proces.“ ~ David A. Kolb

Vedle učení skrze zkušenosti tato metoda také zlepšuje naše porozumění sobě samým. Přidáním osobního prvku do celého mixu můžeme zjistit, jak konáme a reagujeme za určitých okolností, jak se nám nejlépe učí a jak můžeme ovlivnit svět. Tento typ realizace je často komplikován abstraktnější, izolovanou podstatou většiny didaktických přístupů, kde jsou informace a znalosti vyčleněny z kontextu.

Navíc se prostřednictvím zkušenostního učení můžeme dozvědět více o důsledcích a dopadech našich činů a myšlenek. Nejlepším způsobem, jak se učit o skutečném světě, je prostě jej zažít. Aristoteles ve svém díle Etika Níkomachova říká: „Neboť máme-li se něčemu naučiti, co máme konati, naučíme se tomu tím, že to konáme…“ a toto tvrzení zůstává platným i o dva tisíce let později.

Proč je cestování a zkušenostní učení většinou jedno a to samé

V této chvíli by již mělo být jasné, proč mají cestování a zkušenostní učení mnoho společného a často se překrývají. Při cestování se vše stává mnohem osobnějším a praktičtějším. Například tvorba rozpočtu či učení jazyka získává ve skutečném světě zcela jinou váhu, než by mělo mezi zdmi třídy. V jedinečném pohlcujícím prostředí, jež cestování nabízí, se je člověk často prostě přirozeně naučí. Přidanou hodnotou cestování je i to, že vystavuje učící se osoby širokému spektru možných zájmů a prohlubuje tak množství vědomostí, které lze objevovat.

Cestování doplňuje zkušenostní učení tím, že pomáhá zdokonalovat obrovské množství interních procesů, jako je sebepozorování, kulturní povědomí, vědomí sama sebe, společenské nadání, time management a mnoho mnoho dalších. Přestože se většinou tyto procesy nazývají měkkými dovednostmi, jejich zvládnutí je ve skutečnosti mnohem důležitější než znalosti konkrétních předmětů a je nezbytné pro pohyb ve „skutečném světě“.

Jak worldschooling vytváří prakticky myslící lidi činu schopné proplouvat životem s lehkostí

Ve svém jádru je worldschooling spojením cestování a zkušenostního učení. Ti, kteří tímto způsobem vyrůstali či zažili cestování jako formu výuky ve svých tvárných letech (od dětství po konec dospívání), mají často mnohem snazší přechod z dětství do „reálného světa“ nebo jej dokonce zcela vynechají. Je tomu tak proto, že již zažili samostatnost a možnost praktikovat rozhodování sami za sebe. Jsou také více zvyklí na komunikaci s různými typy lidí, díky širšímu společenskému rozsahu než děti, jejichž interakce jsou omezeny pouze na vrstevníky.

Právě kombinací všech těchto věcí dělá worldschooling z vašich dětí prakticky myslící lidi činu, schopné kreativně řešit problémy. Prostřednictvím zkušeností, reflexe, kritického myšlení a motivace se můžeme naučit převzít kontrolu nad svým vlastním učením a nakonec se naučit, jak se učit.