Náš kolega Hynek Jína působí aktuálně jako praktikant na největší Sudbury škole v Evropě. Zde přinášíme článek jeho prvních dojmů.

Když vidím moderní dětské hřiště, cítím závist, že jsem se nenarodil později. V mém věku vypadá hloupě prolézat všechna ta udělátka. Mnohem víc bych ale nyní mohl záviděl dětem, které vyrůstali na Neue Schule Hamburg!

Mám za sebou dva týdny v této škole, která funguje po vzoru Sudbury Valley School. Možná, že to není dokonalé, ale rozhodně je to tady plné života. Neviděl jsem nikdy pro mě lepší školu. Jakoukoliv nedokonalost může kdokoliv vylepšit. Mám dojem, že tady nic není problém a když se něco začne nepříznivě vyvíjet, tak se řeší podstata věci. Není to pro každého učitele. Praktikant přede mnou to tady po dvou týdnech vzdal. Učitel se musí vzdát spousty privilegií, na které je běžně zvyklý. Vůbec poznat, kdo je žák a kdo člen personálu, není někdy na první pohled snadné.

Nový žák přichází nejprve na zkušební dobu dvou týdnů. Následně se mohou všichni účastnit hlasování, jestli smí daný žák zůstat dlouhodobě. Stejným způsobem musí svoji pozici obhájit každý člen personálu. Jedna slečna mi povídala, že se jí tady první den vůbec nelíbilo. Bylo to na ni moc špinavé. Po několika dnech však věděla, že si nepřeje jít nikam jinam. A tak se celá rodina přestěhovala do Hamburku.

Být tady pro mě znamená především objevovat sám sebe. Pokud si drnkám na kytaru, vyjadřuje to moje aktuální pocity. Jakmile však někdo vstoupí do místnosti, obvykle začnu mít potřebu hrát tak, aby to znělo dobře, aby se náhodou nedozvěděl, že zas takový borec nejsem. Zde nemám potřebu se takto chránit, respektive je ta potřeba mnohem slabší. Všichni jsou tu velmi otevření a upřímní. Když se s vámi někdo nechce bavit, tak vám to řekne a nedělá se z toho věda. Po chvíli si s vámi třebas bude povídat rád, a nebo taky ne. Obecně bych řekl, že je složité tady získat nějaké dlouhodobé frustrace. Mnoho lidí se o mě stará, chtějí si se mnou povídat. Ukazují mi, čemu se věnují. Mám dojem, že za dva týdny tady znám víc lidí a lépe, než jsem znal u nás na základní škole za čtyři roky. Nejsou zde lepší lidi, ale vytváří si dostatek prostoru na cokoliv, co jim připadá zajímavé. Nebojí se plýtvat časem a paradoxně ho tak dokáží lépe využít!

Jeden klučina se mě hned druhý den chopil a pořád na mě mluvil. Dal mi taky knihu německé gramatiky se slovy, že je to důležitý, i když to on sám ještě moc neumí. V knihovně je na tabuli napsáno: “Kdo umí psát, je cool”…. Je pro mě stále záhadou, jak se tady lidi vlastně učí. Nejsou žádné sylaby, předměty, třídy… Není jasné, jak se má postupovat, prostě jde každý svoji cestou. Učitelé i po sedmi letech fungování školy řeší, jaký je vlastně smysl personálu a jak se lidé vlastně učí. Mám dojem, že to tady lidi neví, přestože to reálně dělají. Na jiných školách myslím často přesně vědí, jak proces učení probíhá, ale nefunguje to tak dobře jako tady. Nechci tím dehonestovat žádnou jinou školu. Je mi jasný, že jsem extrémně zaujatý. Popisuji pouze svůj subjektivní dojem. Nevidím smysl v porovnávání žáků zde s žáky odjinud nějakými testy. Bylo by to podle mě základní nepochopení smyslu této školy. Test je šamblona se správným řešením, ale nikdo neví, co je smyslem mého života. Jak to pak můžu porovnávat nějakým testem? O děti zde nemám vůbec strach, že budou postrádat nějakou důležitou znalost. Naopak každá znalost a dovednost musí nějak prokázat svoji hodnotu, aby o ně tito lidé stáli.

Jeden z učitelů mi ukazoval různé experimenty co tady provádí. Připadá mi úžasný jako všichni ostatní členové personálu. Pořád vymýšlí, jak to tady udělat zajímavějším místem. Říkal, že o jeho experimenty, které mi připadají fascinující, má zájem relativně málo žáků. Z toho pro něho vyplývá, že to musí udělat víc zajímavý, nikoliv, že to jsou nevděčný parchanti. Zde jsem poprvé viděl 3D tiskárnu. Jeden kluk namodeloval celou školu, takže se v ní můžete virtuálně procházet, jako kdybyste hráli Counter Strike. Někteří žáci se připravují na různé zkoušky – například z angličtiny nebo z matematiky, biologie a podobě. Nic z toho není povinné. Prostě se rozhodli, že chtějí takovou zkoušku absolvovat. Někdo jako výzvu někdo to potřebuje k dalšímu studiu. Mnoho dětí tady hraje Minecraft – ta hra mi připadá úžasná. Děti se tím podle mě krásně učí komunikovat, obchodovat, budovat různé stavby, ale také například jednoduše programovat. Jednoho kluka jsem viděl skládat rapový text. Když jsem projevil zájem, tak mi ukázal svoji písničku na youtube. Měla cca 18 tisíc shlédnutí, jindy mi zase vyprávěl o různých autech – má veliký přehled. Jsem přesvědčený, že by v běžné škole byl za totálního grázla plného problémů. Určitě bychom mu diagnostikovali nějaké poruchy. Tady si prostě dělá co chce a nepotřebuje s nikým bojovat. poznámka po dalším týdnu: Tento kluk udělal scénu během jedné události. Po pěti minutách se sám vrátil do třídy a všem se za svoje chování omluvil. Jiný kluk je tady autista. Je to s ním relativně náročnější, ale přesto dokáže s ostatními fungovat a nikdo ho nešikanuje.

Každý den zde zažívám tolik nových příběhů. Moc se těším, až je budu vyprávět 🙂