To jen my dospělí jsme sešněrovaní. Dáváme dětem mantinely, které ale často pozbývají svého původního výchovného smyslu (tedy nepoškodit sebe nebo někoho jiného).

Tak to je teda škandál. Tohle ta holka už fakt přepískla.

A ještě má tu drzost, že si říká holka, když už jí je přes třicet.

Jak jako nehrát si s dětmi?

Tak jako.

Čtěte.

Zříte.

Pochopíte. Možná.

Hrnce jsou na vaření! Nebo ne? Co když Marjánek právě jede na skibobu?

Teď prosím poctivě vstaňte od svých skrínů a běžte se podívat do dětského pokoje (pokud tedy disponujete luxusem zvaný dětský pokoj). Spočítejte, kolik je tam hraček.

Já to počítala. U nás jich je přesně bambilión.

A to jsme svým dětem koupili k narozeninám i Vánocům pokaždé nic. Občas jim teda něco podstrčíme, ale je to vždycky mimo význačná data, protože v tomhle jako rodiče s Honzou fakt selháváme.

Až se někdy zbavím studu, možná napíšu blogpost o tom, jak jsem své dceři zorganizovala nejhorší oslavu narozenin v dějinách rodičovtsví. Taková má třináctá komnata.

Tak nebo tak, hračky u nás doma přibývají geometrickou řadou. A víte co? Děti si s nimi hrají asi tak 20% času. A pokud už si s nimi hrají, vyžadují asistenci dospělých.

Dnešní společnost má poměrně přesnou představu o tom, jak bychom si měli hrát s dětmi.

Rozvíjet je.

Motivovat.

Ukazovat, jak se to dělá správně.

Na zeď se přeci nemaluje! Nebo jo? Co když z Grétky jednou bude národní umělkyně tvořící velkoformátové obrazy? Mně se zdi u nás doma líbí a děti ví, že jinde než doma se po zdech nemaluje, protože to lidé většinou rádi nemají.

Vzpomeňte si sami na sebe, kolikrát jste svému dítěti během hraní si řekli:

„Takhle se ty kostičky neskládají. Ukaž, takhle je to dobře.“

„Jak to držíš tu pastelku?“

„Vláček přeci patří na koleje! Kde to s ním jezdíš?“

Věříme, že tím dítěti pomůžeme a ono díky nám rychleji pochopí, jak se mají věci správně dělat a jak fungují.

Já bez ostychu říkám, že je to blbost.

Vynalezl by Fleming spásnou plíseň, kdyby mu za zády stál nějaký rodič a říkal, že by si měl ten bordel z misky vymýt, protože takhle se to má dělat správně?

Nechte své děti hrát.

Nechte je dělat jejich bláznivé pokusy.

Nechte je používat věci jinak, než na co jsou určeny.

Ani k tomu nemusíte mít hračky. Děti si je vymyslí samy z toho, co mají kolem sebe.

To jen my dospělí jsme sešněrovaní. Dáváme dětem mantinely, které ale často pozbývají svého původního výchovného smyslu (tedy nepoškodit sebe nebo někoho jiného).

Jak tedy z toho ven?

Prostě jen s dětmi buďte.

Buďte jim k dispozici.

Nechte si vysvětlit, co právě dělají.

Já věřím tomu, že se vám jejich svět zalíbí a bude vám zas o něco bližší.