Byla jsem v Summerhillu. Na jeden den jsem se stala Alenkou a spadla do králičí nory. Celý den jsem chodila s otevřenou pusou a když jsme odcházely, s kolegyní jsme se navzájem štípaly do ruky, jestli je to vážně pravda. Nebyl to sen. Byl to splněný sen. Byla jsem v Summerhillu. Nejen to. Viděla jsem jejich sněm. Jako když objevíte svatý grál a ještě se z něho i napijete (problematiku grálu neznám, možná se z něho nepije :D, ale snad chápete ;)).

Na pohled je to prostě takový letní tábor. Hlavní budova a kolem ní jednopodlažní chatky, kde se učí a spí. A samozřejmě zeleň – tráva, stromy, fotbalové hřiště, prolízky, trampoška… Je to krásné na pohled, ale vlastně se žádný šok nekoná. Tohle je TEN Summerhill? Není to tak majestátní, jak jste si vysnili. Takové NORMÁLNÍ místo. A cesta k němu ani není lemována transparenty, jak jsme v skrytu duše očekávali. Slavný Summerhill přece. A ono nic. Žádné cedule. Dokonce jsme samotný vjezd málem přejeli ;).

O budově to tedy není (i když je krásná a mohla bych na ní čumět ještě dlouho). Co je teda ten legendární Summerhill? Nic víc a nic míň než lidé. Lidé a jejich vnitřní motivace a následně atmosféra a energie, kterou společně tvoří. To je to kouzlo, ten magic, na který koukáte s úžasem a snažíte se nedýchat moc nahlas, aby nezmizel.

Den v Summerhillu jsem strávila povídáním s lidmi všeho věku. Menší děti, větší děti, dospělí. Co se pravidel týče, občas každý říkal něco jiného. Co se týče energie a loajality k Summerhillu, ze všech sršelo to samé. Summerhill pro ně není místo u vesnice Leiston, Summerhill je pro ně místo v srdci. Přístup k životu. Jistota, že jejich život a názor má hodnotu. Bezpečí, že jejich názor bude slyšen jako rovnocenný. Síla komunity. Jasné přesvědčení, že chci-li se mít dobře, je třeba se starat o dobro druhých.

A to vše můžeme mít i tady. Jestli tedy chceme. Jestli se odhodláme. Říkat upřímně svůj názor, naslouchat názorům druhých a společně hledat cestu. Jestli se odvážíme být sami sebou. V partnerských, přátelských a rodinných vztazích a taky v práci a jako členové České republiky, Evropy a světa. Všechno je jen na nás. Můžeme vzdychat, že jinde je lépe, nebo udělat vše proto, aby u nás bylo skvěle. 

Po 96 letech úspěšného fungování Summerhillu se ji někteří papaláši stále snaží zavřít. Po takřka sto letech nekonečného úsilí školu zavřít, lidé v ní stále nadšeně fungují. Co nám to říká? Že škarohlídi mezi námi vždycky budou. A co nám to říká dál? Že má vždycky smysl se snažit. Nevzdat se. To je pro mě hlavní zpráva z návštěvy na bájné škole – vše je možné. Je možné žít “out of the box”. A stejně tak je možné, cokoli si přejete vy. Je možné žít svůj sen. Je možné cokoli, jen když se odhodláme. Když si dovolíme mít se rádi a dělat věci, které nás naplňují. Když se odhodláme se pořádně nadechnout, projít naším strachem a žít naplno.