Nejčastější připomínka. A zároveň asi jedna z nejzásadnějších věcí, která měla explicitně na konferenci Svobodné vzdělávání 2015 zaznít a nezazněla. Tak tedy: Žádná praxe, postavená na skutečných základech svobodného přístupu ke vzdělávání u nás NENÍ. Protože povinnost školní docházky je sama o sobě nezpochybnitelným indikátorem zhmotněné nesvobody. Na takovém základě se pokoušet budovat cokoli bude vždy jen marná snaha tento fakt zakrýt. A nejde o přehnaný pesimismus či negativismus, z kterých jsme ve SvobodaUčení.cz občas obviňováni. Jen o konstatování prosté a nepřikrášlené reality.

Pokud si pokládáme otázku, jak ve škole a mezi učiteli a dětmi realizovat ideály svobody, a jde nám upřímně opravdu o dosažení ideálu, pak není jiné odpovědi, než že tím, že do ní nejprve děti přestaneme nutit chodit. Jinak těžko.

Ano, můžeme být vděční za každou snahu, kdy se k našim dětem občas už někteří dospělí snaží chovat alespoň slušně a smýšlí o nich jako o lidech. Můžeme být snad vděční, že jsou zde snahy dětem ve školách ulevit a vynucený pobyt jim maximálně zpříjemnit. Vděční, že začínáme přemýšlet nad tím, proč věci nefungují jak bychom chtěli a co s tím. Vděční, že někteří rodiče či zřizovatelé škol, nebo jejich ředitelé a učitelé jsou dokonce ochotni razit undergroundové přístupy a čelit tak nevyhnutelnému náporu stresu i tlaku okolí za to, že se stali disidenty školského systému, kličkujícími před státními úředníky….

Snad. Ale prosím vás, NENAZÝVEJME TO SVOBODOU. Nedělá jí to dobře. Devalvuje ji to. A s ní i naše lidství. Uvolnit vězněnému pouta a umožnit mu volný pohyb v kleci za svobodu vydávat nelze. A to ani v případě, že při vší té nesmyslnosti počínání věznitelů budeme vyvíjet nezměrné úsilí situaci všemožnými způsoby odlehčovat.

Je jasné, že od neděle do neděle každý děláme, co můžeme nejvíc. A že není možné zůstat paralyzován pocitem zmaru a nepokoušet se v rámci možností o průběžné dosahování menších cílů. A že ve všedně každodenním životě s našimi dětmi se vzájemně a společně posouváme jedině pomalu a krůček po krůčku. Pojďme se ale nespokojit s málem. Trvejme na svobodě – té skutečné. Ne jen a pouze na vytváření jejího zdání.

Je to pro vás zajímavé, kontroverzní téma? Více o rozdílech jednotlivých vzdělávacích přístupů a filozofií již brzy v novém projektu SvobodyUčení.cz

Autor schématu: Zdeňka Staňková