Velmi povedená publikace dokazující, jak blízko má svobodné vzdělávání k liberálnímu pojetí výchovy. Stěžejním bodem této knihy je respekt, který je aplikován na mezilidské vztahy, především mezi rodiči a dětmi.

Název: Respektovat a být respektován

Autoři: Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová a Tatjana Kopřivová

Knihu můžete koupit zde

Jak blízko má svobodné vzdělávání k liberálnímu pojetí výchovy dokazuje knížka Respektovat a být respektován od lektorů stejnojmenných kurzů: Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová a Tatjana Kopřivová. Název napovídá, že stěžejním bodem této knihy je respekt. Ten je zde aplikován na mezilidské vztahy, především mezi rodiči a dětmi.

Podobně jako ve vzdělávání, běžný model výchovy je založen na velmi autoritativním přístupu. Většina rodičů sice usiluje o štěstí, spokojenost a úspěšnost svých dětí, ale používají nevhodných prostředků pro jejich dosažení, které se často míjí účinkem a někdy mají efekt dokonce negativní. Kniha Respektovat a být respektován umožňuje vyměnit mocenský přístup za metodu postrádající agresi. Místo poslušnosti, tedy závislosti na autoritě, nabízí výchovu postavenou na respektu a zodpovědnosti. Motto knihy lze shrnout slovy autorů: „Žádoucím protipólem poslušnosti není neposlušnost ani „dělat si, co chci“. Je to zodpovědnost, která se nepodřizuje druhé osobě (autoritě), ale řídí se správností věcí, zvnitřněnými hodnotami.“ I tento styl výchovy tedy nastavuje hranice chování, činí tak ale odlišnými metodami. Kniha má následující strukturu: Za úvodem následuje kapitola popisující neefektivní způsoby komunikace zahrnující patnáct komunikačních chyb jako např. výčitky, poučování, vyhrožování, shazování, apod. Přičemž hned další část knihy nabízí efektivní komunikační dovednosti. Dále se autoři věnují velmi podstatné věci – trestům, odměnám a jejich negativním dopadům na vývoj osobnosti. Tyto čtyři kapitoly považuji za jádro knihy doplněné zbylými kapitolami, dále prohlubující pochopení propagovaného přístupu. Jedná se např. o popis vnitřní a vnější motivace, základních lidských potřeb, sebeúcty, proaktivní výchovy a kapitoly věnované školství a společnosti.

Stejně jako Mýty ve vzdělávání, i knihu Respektovat a být respektován vnímám velmi kladně. Výhrady mám jen k aplikaci do školního prostředí. Za plně respektující přístup k učení považuji unschooling. Autoři se přiklánějí spíše na stranu Montessori pedagogiky, kterou z pohledu svobody považuji za nedostatečnou. Vyjádřil jsem se k uvedenému tématu již v článku Na půl cesty. Z knihy jsem si tedy odnášel poznatky hlavně do oblasti výchovy, partnerských a pracovních vztahů.

Společně s autory jsem zastánce výměny zaběhnutého modelu rodičovství, jehož nedílnou součástí je povýšené chování ze strany dospělého a manipulace (ať už formou trestu nebo odměny), za přístup založený na oboustranném respektu. V knize je zmíněná metoda velmi podrobně popsána a vděčím jí za schopnost přenést tento přístup do praxe.

Popis jednotlivých kapitol je k nalezení zde.
Se svolením autorů uvádíme úvodní kapitolu z knihy, která původně vyšla zde:

K uskutečnění dobrých záměrů při výchově a vzdělávání potřebujeme i dobré nástroje

Tato knížka vám nabízí možnost uvidět souvislosti mezi tím, co děláme a říkáme dětem v běžných situacích každodenního života, a tím, jaké jednou budou, až dospějí.

Jako rodiče, učitelé a vychovatelé chceme pro děti to nejlepší. Upřímně jim do života přejeme, aby z nich vyrostli šťastní, úspěšní a tvořiví lidé, kteří budou schopni zvládat běžné i náročné situace, budou dobrými partnery a kolegy se smyslem pro zodpovědnost i smyslem pro humor. Jak ale propojit vznešené myšlenky o rozvoji osobnosti dětí a jejich vedení k samostatnosti a zodpovědnosti s tím, co máme říct, když je upozorňujeme na nepořádek v pokoji, pozdní příchod, nevhodné chování nebo zapomenutý úkol?

Mnoho dospělých má za to, že je třeba mít děti především rád a myslet to s nimi dobře. Jsme přesvědčeni, že to nestačí. Ve jménu lásky a dobrých úmyslů se někteří lidé cítí oprávněni používat i takové výchovné prostředky, které se neslučují s respektem a lidskou důstojností – vyhrožování, tresty, zesměšňování, moralizování, „uplácení“ odměnami a další. Často ještě s mylnou představou, že u dětí je to „přece něco jiného“ než u dospělých.

Proto za nezbytnou podmínku úspěšné výchovy považujeme vedle lásky také respekt k dětem. Dospělí si přejí, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem. K tomu je ale nutné, aby samy „na vlastní kůži“ zažily respekt od dospělých. Nestačí, když o vzájemném respektování pouze uslyší nebo jej vidí v chování dospělých mezi sebou.

Respektovat děti znamená vědomě opustit mocenský, manipulativní přístup ve výchově a vzdělávání. To neznamená, že si pak děti budou dělat, co chtějí. Existují respektující a přitom účinné způsoby, jak zprostředkovávat dětem tolik potřebné hranice chování.Jejich účinnost spočívá v tom, že budují morálku opřenou o zvnitřněné hodnoty, podle nichž budou děti zvažovat své chování i tehdy, když na blízku nebude žádná „kontrola“.

V této knize se snažíme pojmenovat rizika výchovy založené na nerovném, mocenském modelu vztahů mezi dospělými a dětmi a ukázat, jaké zisky plynou zpartnerského přístupu, který je založen na rovnocennosti a respektování důstojnosti. Naše přesvědčení se opírá jak o odborné poznatky (zejména z psychologie), tak o vlastní zkušenosti a zkušenosti asi dvanácti tisíc lidí, kteří prošli našimi kurzy.

Čtenářům, kteří jsou přesvědčeni o hodnotě partnerského přístupu nebo kterým je blízký, nabízíme hlavně nástroje až do úrovně konkrétních dovedností, které jim mohou pomoci v každodenních situacích tento přístup důsledně zachovávat.

Některým lidem stačí, že se děti navenek chovají dobře a dělají to, co se po nich chce. Způsobům, jakými toho dosahují, nevěnují příliš pozornost (přístup „účel světí prostředky“). Nevidí důvod něco měnit, protože se většinou nezamýšlejí nad tím, co všechno se děje „uvnitř dítěte“. Těm nabízíme pohled na skrytá poselství těchto prostředků, na jejich dlouhodobější dopad na sebeúctu dětí a na to, že mohou vést k pouhé poslušnosti namísto vytváření skutečné zodpovědnosti a samostatnosti.

Jsou lidé, kteří bytostně věří, že lidská společnost musí fungovat na principu uplatňování moci. Pro ty nabízíme hlavně argumenty z hlediska toho, jaké jsou celospolečenské dosahy na první pohled tak nevinné poslušnosti a závislosti na autoritě.

Tuto knihu jsme psali s hlubokým přesvědčením o potřebě otevřít témata, o nichž se dočtete na dalších stránkách. Přejeme vám, aby ve vás vzbudila vnitřní motivaci k použití v každodenním životě.