Kde není očekávání, nemůže být zklamání.

Znáte tohle pořekadlo? Do teď jsem si myslela, že jsem ho vymyslela sama, ale zase mě strýček Gůgl zklamal, protože na mě vychrstnul za 0,77 sekund 1 230 000 odkazů na tohle téma.

Nedá se nic dělat, budu si muset vymyslet nějaké jiné prvenství.
Tímto tento nejmenovaný vyhledávač od G proklínám a pomstím se mu tak, že se na něj dneska už ani nepodívám. Cha!

Vidíte, jak univerzální tohle pravidlo o lichých očekáváních je? Kdybych byla bývala neočekávala, že jsem první, nebyla bych teď naštvaná a nemusela se internetu mstít.

(Mimochodem, znáte scénu This is the Internet z IT Crowd? Koukněte a už se dnes nemusíte dívat na Ordinaci v Růžové zahradě, protože svou denní dávku emocí už budete mít za sebou. Je to strašně vtipné 🙂

Dobře. Kde jsem to skončila? Aha. Očekávání.

Chtěla jsem o tomhle mluvit v souvislosti s dětmi. Když se bavím s rodiči v mém okolí, téměř všichni se shodnou na tom, že chtějí dítěti ponechat svobodu volby – jakým koníčkům se bude věnovat, na jakou školu půjde, jak se bude oblékat, jak bude trávit volný čas nebo čím bude, až vyroste.

Kolikrát už jste ale dítěti říkali:

– Vyber si jeden sport a jednu kreativní činnost, ale záleží už na tobě, pro co se konkrétně rozhodneš.
– Nos si co chceš, ale dneska přijde babička, takže tu mikinu s lebkou schovej někam hluboko do šuplíku.
– Je jen tvoje volba, na jakou vysokou školu půjdeš.
– V životě se můžeš živit, čím budeš chtít. Je mi jedno, jestli to bude právník, lékař nebo architekt.
– Můžeš si hrát na počítači, ale nejdřív se běž proběhnout venku.

Zní vám to povědomě? A všimli jste si něčeho zajímavého?

Všechny výše uvedené věty s dítětem manipulují. Sice nenápadně, ale o to je to možná horší, protože v něm nevzbudí vzdor, ale podvědomou touhu rodičům vyhovět.

Zkuste se na to celé podívat jinak. Třeba očima dítěte:

– Mami, ale já bych chtěl dělat jen divadlo a malování, protože to cvičení v Sokole mě fakt nebaví.
– Mami, opravdu mně bude mít babička míň ráda, když si vezmu svou oblíbenou mikinu s lebkou?
– Mami, já na vysokou nechci, radši bych jel do Jižní Ameriky žít mezi orangutany.
– Mami, ale já bych chtěl být uměleckým kovářem. Právníci jsou kreténi.
– Mami, chce se ti každý den ven, nebo bys taky někdy raději nevylézala z domu?

Kdybychom se řídili přáním dítěte, zhroutil by se opravdu svět?
A jak by se změnil váš vztah s dítětem, kdybyste ho nechali rozhodovat samotné?

Já jsem z vlastní zkušenosti přesvědčená, že by naopak svět začal vzkvétat váš vztah s dítětem se posílil.

Spousta dobře míněných rad stojí na našich očekáváních, která do dítěte vkládáme. Jsme pak zklamaní, když se ho marně snažíme kvůli návštěvě prarodičů nacpat do hodobóžového svetru s jelenem nebo když místo vysoké školy odjede dělat servírku do USA.

Zkuste se na to příští týden soustředit a u každé příležitosti, kdy dítěti něco přikazujete nebo i když mu dáváte na vybranou, si všímejte, zda mu jeho možnost volby neomezujete. Zda to, co mu říkáte, nejsou jen vaše představy, jaké byste dítě chtěli mít. A zda je to opravdu životně důležité, nebo jsou to jen touhy způsobené vaším strachem, výchovou nebo společenskými konvencemi.

Děti jsou moudré, chtějí se samy rozvíjet a přirozeně touží být s vámi v harmonii. Když je necháte růst a budete je jen zalévat, vrátí se to tisíckrát vám i dítěti.