Škola – základ života. Do školy chodili naši prarodiče, rodiče i my. Jedině ve škole se dítě naučí vše potřebné „do života“. Jedině škola může dítě připravit na svět dospělosti. Je tomu opravdu tak? Nebo i vás v poslední době napadla myšlenka, že systém dnešního školství má se skutečným životem pramálo společného? Že mnoho z toho, co se dnes děti ve školách učí, jim možná za pár let nebude k ničemu? Že by možná bylo lepší více naslouchat vlastním dětem a tomu, co nám říká rodičovský instinkt? Pokud ano, možná vám budou blízké myšlenky člověka, od jehož smrti letos uplyne 30 let. Člověka, jenž neúnavně bojoval za práva dětí, pomohl položit základy moderního pojetí svobodného vzdělávání a v neposlední řadě poprvé použil pojem unschooling, v češtině někdy překládaný jako „odškolení“.

Řeč je o americkém spisovateli a pedagogovi, zastánci domácího vzdělávání a průkopníkovi v oblasti teorie práv dítěte – Johnu Holtovi.

Učitel – pozorovatel

John Holt (1923 – 1985) byl nejstarší ze tří dětí a vyrůstal v Nové Anglii v USA. Studoval na různých soukromých školách, jejichž jména později odmítal prozradit s tím, že vše důležité se naučil nikoli ve škole, ale mimo ni. Absolvoval Yale University a na naléhání své sestry se stal učitelem v páté třídě. Trávil také hodně času s malými dětmi své sestry a přátel. Byl výborný pozorovatel, a proto si brzy všiml obrovského rozdílu v určitých způsobech chování desetiletých dětí ve své třídě, které měl velmi rád (jak je mj. patrné z jeho první knihy How Children Fail / Proč děti neprospívají), a jeden- až dvouletými dětmi. Děti ve třídě, navzdory jejich materiálně bohatému zázemí a vysokému IQ, se často až na několik výjimek projevovaly bázlivě a nejistě, zatímco mladší děti byly odvážnými dobrodruhy.

Osudové setkání

Po několika letech učení v Coloradu se John Holt přestěhoval do Bostonu. Zde se setkal s učitelem Billem Hullem a rozhodli se pro společný projekt. Jeden učil, druhý pozoroval. Vzkazy, dopisy a deníkové záznamy nashromážděné během jedenácti let výuky tvoří jádro dvou jeho nejznámějších knih – již zmíněné How Children Fail / Proč děti neprospívají a How Children Learn / Jak se děti učí, stejně jako jeho méně známé, ale radikálnější práce Escape from Childhood: The Rights and Needs of Children / Útěk z dětství: Práva a potřeby dětí. V těchto třech knihách Holt podrobně popsal svůj pohled na vzdělávání dětí. Hlavním důvodem, proč děti ve školách „selhávají“ a nenaplňují očekávání dospělých, je podle něj strach. Strach, že odpovím špatně; strach, že se zesměšním, ztrapním před učitelem nebo spolužáky; strach, že nejsem dost dobrý. Holt dospěl k názoru, že obavy dětí jsou ještě umocněny faktem, že jsou nuceny učit se něco, co je často vůbec nezajímá.

Boj o změnu

V roce 1964 Holt vydal svou první knihu (How Children Fail), kde mimo jiné říká, že děti v učivu neselhávají*navzdory úsilí škol, ale právě kvůli školám jako takovým. Nebylo divu, že kniha vyvolala bouři kontroverze. Holt se téměř přes noc stal v Americe známým, byl zván do mnoha talk show, psal knižní recenze pro časopis Life. Ve své další knize (How Children Learn), která vyšla roku 1967, se Holt snažil objasnit proces učení a důvody proč věří, že školy tento proces narušují. Stal se vyhledávaným řečníkem a zastáncem školské reformy. Byl hostujícím učitelem na univerzitách v Harvardu a v Berkeley. Až do této doby v žádné ze svých knih nenavrhl alternativu institucionalizovanému vzdělávání – doufal, že se mu podaří iniciovat hluboké přehodnocení školství, chtěl, aby se školy staly pro děti přátelštějšími místy. Ale jak plynul čas, dospěl Holt k přesvědčení, že školy jsou takové, jaké je chce mít společnost, a že k výraznější reformě školství za jeho života nedojde.

Ze škol do domovů

Holt tedy ukončil kariéru učitele, aby mohl publikovat své představy o vzdělávání naplno. Brzy se seznámil s knihami od jiných autorů zpochybňujícími předpoklady a efektivnost povinné školní docházky, mj. Deschooling Society od Ivana Illiche a No More Public School od Harolda Bennetta. Bennett šel ve své knize až tak daleko, že radil rodičům, jak zařídit (třeba i ilegálně), aby své děti do školy nemuseli poslat. V roce 1976 vydal Holt knihu Instead of Education: Ways to Help People Do Things Better / Namísto vzdělávání: Cesty jak pomoci lidem dělat věci lépe, která končí větou: „Povinná školní docházka – povinné učení – je tyranie a zločin proti lidské mysli a duši. Každý, kdo se mu může jakkoli vyhnout, ať tak učiní.“

Na základě této knihy se Holtovi začali ozývat lidé praktikující homeschooling – učili své děti doma. Po několika měsících dopisování si s mnoha takovými rodinami začal Holt v roce 1977 vydávat časopis věnovaný domácímu vzdělávání – Growing Without Schooling (GWS).

Holtova filozofie byla prostá:

“Lidé jsou učenlivé bytosti. Učíme se rádi, potřebujeme se učit, jsme v tom dobří. Nepotřebujeme, aby nám někdo ukazoval, jak to dělat, nebo nás k tomu nutil. Co tyto procesy zabíjí, jsou lidé, kteří do nich zasahují, kteří je chtějí regulovat a kontrolovat.”

Odtud už nebylo daleko k homeschoolingu. V roce 1980 Holt řekl: **”Chtěl bych uvést na pravou míru, že nepovažuji domácí výuku za odpověď na špatné školy. Myslím, že domov je vhodnou základnou pro zkoumání světa, kterému říkáme učení a vzdělávání. Domov by byl nejlepším místem bez ohledu na to, jak dobré by školy byly. Správný vztah škol k domovu je jako vztah mezi knihovnou a domovem, nebo kluzištěm a domovem. Je to doplňkový zdroj.”

Ve svých čtyřiceti letech se Holt začal učit hrát na violoncello, o čemž píše ve své další knize z roku 1979 Never Too Late: My Musical Life Story / Nikdy není pozdě: Příběh mého hudebního života.

Děti nepotřebují být vyučovány

Po mnoha letech práce ve školství cítil Holt značné zklamání. Dospěl k přesvědčení, že školství není možné reformovat, protože je od základu špatné a stal se propagátorem domácího vzdělávání. Bylo by podle něj ovšem zbytečné pouze vzít děti ze školy a vytvořit doma prostředí, které je škole podobné. Věřil, že „děti obklopené různorodým a stimulujícím prostředím se naučí vše, co jsou připraveny se naučit ve chvíli, kdy jsou na to připraveny“. Holt věřil, že není potřeba děti do učení nutit – samy k němu přirozeně dospějí, pokud je jim poskytnuta svoboda nechat se vést vlastními zájmy, a pokud mají k dispozici širokou škálu zdrojů, z nichž se mohou učit. Tuto filozofii Holt nazval unschoolingem.

Holtova kniha o homeschoolingu – Teach Your Own – vyšla roku 1981 a brzy se stala „Biblí“ homeschoolerů. V roce 2003 byla revidována a aktualizována Holtovým spolupracovníkem Patrickem Farengou. V češtině kniha bohužel zatím nevyšla.

Přestože John Holt poměrně záhy přestal věřit v to, že se moloch zvaný vzdělávací systém v dohledné době podaří výrazněji změnit, nepřestal bojovat za reformu školství až do své smrti v roce 1985.