Rozhovor s Kerry McDonald, expertkou na unschooling

Nová kniha “Unschooled: Raising Curious, Well-Educated Children Outside the Conventional Classroom” (Unschoolován: Výchova zvídavých, vzdělaných dětí mimo konvenční školství, pozn. překl.) od Kerry McDonald, autorky, patronky vzdělávání seniorů pro Nadaci ekonomického vzdělávání a propagátorky filosofie vzdělávání známé jako unschooling, se zaměřuje na dlouhodobě zakořeněnou představu o vzdělávání a dívá se na jeho budoucnost tak, jak McDonald věří, že by měla vypadat.

The Epoch Times: Co Vás vedlo k zájmu o alternativy k tradičnímu vzdělávání?

Kerry McDonald: Na vysoké škole jsem vystudovala ekonomii, ale zájem o vzdělávání ve mně rostl, zejména mě zajímala povaha vládního monopolu na masové vzdělávání, který limituje možnost výběru rodičů.

Během posledního roku na vysoké jsem pracovala na výzkumném projektu, který zahrnoval sledování rodiny, jež žila poblíž a vzdělávala děti doma. To bylo v devadesátých letech, kdy se domácí vzdělávání právě stalo legálním ve všech 50 státech. Chodila jsem do státní školy a nikdy nepoznala homeschooling nebo jiné alternativy školy.

Když jsem poprvé vešla do kuchyně této rodiny, byla jsem zcela okouzlena. Bylo tam tak vřelé a učení podporující prostředí, a jejich dítě, v té době asi osmileté, bylo zvídavé, sebevědomé, umělo se vyjadřovat a bylo nadané. Dozvěděla jsem se o jejich autentické socializaci v širší komunitě, o propojování s lidmi různého věku skrze společné zájmy a každodenní interakce.

Toto byl obrovský kontrast k učitelské praxi, kterou jsem ten samý semestr vykonávala na místní státní základní škole. Tam jsem zažila nucenou socializaci, prostředí rozkazů a kontroly, věkově rozdělených tříd s kupou statických učitelů, odpojení od celého světa. Nikdy dříve jsem si samozřejmě ten rozdíl neuvědomila, jelikož své dětství jsem strávila ve státních školách; avšak první setkání s kontrastem těchto dvou zcela odlišných vzdělávacích prostředí ve mně vyvolal úžas nad alternativním přístupem ve srovnání s masovým školstvím a vzděláváním. A to mě přimělo přihlásit se na Harvardovu univerzitu na obor politika vzdělávání.

The Epoch Times: Na svých webových stránkách píšete, že Vy a Váš manžel vzděláváte doma své čtyři děti. Co Vás motivovalo jít touto cestou a jaký prospěch z toho má Vaše rodina?

Kerry McDonald: Poté, co jsem během svého vysokoškolského studia sledovala zmíněnou rodinu, která vzdělávala děti doma, myšlenka domácího vzdělávání byla stále se mnou jako plnohodnotná možnost. Když jsme se stali rodiči a hledali možnosti vzdělávání pro naše děti, společně jsme cítili, že domácí vzdělávání je pro naši rodinu ideální. Žijeme v Bostonu a máme přístup k široké škále zdrojů pro domácí vzdělávání, univerzitám, muzeím, knihovnám, mentorům a soukromým učitelům a také k funkční a mnohostranné komunitě domškoláků. Naše děti také navštěvují centrum sebeřízeného vzdělávání pro unschoolery a účastní se kurzů pořádaných v rámci komunity, které nějak souvisí s jejich zájmy. Opravdu jsme měli pocit, že posílání našich dětí do školy by bylo spíše v rozporu s jejich učením, než že by je to nějak obohatilo.

The Epoch Times: Velká část Vaší práce se soustředí na unschooling. Jak byste ho definovala?

Kerry McDonald: Unschooling definuji jako oddělení vzdělávání od školství, a to včetně verze homeschoolingu založené na tom, že se škola přenese domů.

Vyučování je jedna metoda vzdělávání, ale není jedinou a vsadila bych se, že není ani tou nejlepší pro realitu současné doby technologických inovací. Pojem „unschooling“ poprvé použil v roce 1977 John Holt, autor bestsellerů a učitel, který pomohl prosadit moderní trend unschoolingu tím, že propojoval rodiny provozující unschooling a bojoval za legalizaci možnosti unschooling provozovat. Holt definoval unschooling jako „vyjmutí dětí ze školy“. Dnes unschooling znamená vzdělávací přístup zaměřený na sebeřízené vzdělávání spjaté s aktuálními zájmy dítěte a propojení s komunitou, spíše než nátlakové školní praktiky.

Ve své knize „Unschoolován“ představuji rodiny a organizace, které praktikují principy unschoolingu a také absolventy, kteří unschoolingem prošli.

The Epoch Times: Co považujete za největší přínosy unschoolingu?

Kerry McDonald: Svobodu.

Unschooling je o přechodu od donucování ke svobodě ve vzdělávání upuštěním od nátlakových školních praktik. Je o udržení dětské zvídavosti a kreativity, o umožnění mladým lidem, aby šli svou vlastní cestou životem za podpory dospělých a komunity. Je to o osobním zainteresování místo institucionální síly. Klíčovým tématem v knize „Unschoolován“ je popis toho, jak jednotlivci, rodiny a organizace vyvažují svobodu a zodpovědnost v rámci unschoolingu. To je důležitá a podstatná součást života ve svobodné společnosti. Pokud chcete, aby mladí lidé vyrostli a vážili si svobody, nemůžete očekávat, že se tak stane, pokud své dětství stráví učením z donucení.

The Epoch Times: Řekla jste, že konvenční vzdělávací model neuspokojuje potřeby dnešních studentů. Věříte, že školy mohou být reformovány tak, aby v nich tyto potřeby mohly být naplňovány?

Kerry McDonald: Dnešní konvenční model vzdělávání vznikl v polovině devatenáctého století v rámci centralizovaného, standardizovaného plánu vynutit školní docházku cestou legální hrozby donucením. Zvonění, věkově rozdělené třídy, studijní plán nařízený shora, rovné řady, nutnost se hlásit, když chcete na záchod, to vše jsou vlastně pozůstatky Pruského modelu vzdělávání, jenž fascinoval reformátory amerického školství v devatenáctém století.

Tyto postupy možná mohly pomáhat vychovat zodpovědného pracovníka továrny v období průmyslové éry, avšak jsou zcela neadekvátní pro potřeby dnešní doby. Nepotřebujeme lidské roboty. Co potřebujeme, jsou originální myslitelé a lidé s podnikatelským duchem. Lidská vynalézavost je tím, co nás odlišuje od robotů.

Dobrá zpráva je, že nemusíme učit děti, jak být kreativní a inovativní. Již takové jsou! Musíme pouze přestat ničit jejich přirozenou kreativitu prostřednictvím nuceného vzdělávání.

The Epoch Times: Jakou radu byste dala rodičům, kteří jsou znepokojeni stavem veřejných škol? Co mohou udělat v případě, že pro své děti zvažují alternativní školu?

Kerry McDonald: Mám dojem, že rodiče jsou čím dál nešťastnější z jedné jediné možné varianty povinného vzdělávání a hledají alternativy. Domácí vzdělávání se stává přístupnější pro více rodin, včetně těch, kde pracují oba rodiče či rodin s jedním rodičem. Je to díky rozšiřujícím se zdrojům pro domškoláky, místním vzdělávacím centrům, klubům, vzdělávacím blokům pro domškoláky, digitálním možnostem vzdělávání a komunitním univerzitním programům.

Systémy výběru vzdělávání jako jsou „Education Savings Accounts“ (Spořící účet pro vzdělání, zkr. ESAs, pozn. překl.) a programy daňově zvýhodněných stipendií se rozšiřují také mezi domškoláky. Domácí vzdělávání je opravdu legálním postupem, jak vrátit zodpovědnost za vzdělávání dětí jejich rodičům a propojit potřeby dítěte a jeho zájmy s dostupnými vzdělávacími zdroji. Rodiče mají k dispozici více alternativ vzdělávání, než si myslí, a domácí vzdělávání může být branou k nim.

The Epoch Times: Někteří rodiče mohou mít pocit, že jedinou alternativou pro jejich děti je státní škola. Jakou radu byste dala jim?

Kerry McDonald: Rodinám, jejichž jedinou možnou variantou vzdělávání je spádová škola, bych navrhovala, aby svým dětem dali co nejvíce svobody mimo školu. Vyhněte se plánovaným, strukturovaným aktivitám a intenzivním letním táborům a dejte dětem více svobody na hraní a objevování mimo školu.

Ujistěte děti, že škola není to, co je utváří. Jsou něčím mnohem důležitějším než známkou, scóre v testu, či dojmem učitele. Podpořte jejich ukazující se talenty a dary, originalitu a nespoutanost.

Rodiče mohou také podpořit rozšíření možností vzdělávacích systémů, jako jsou ESAs, daňově zvýhodněná stipendia, vouchery, virtuální a charterové školy a podobně, aby rodiny měly i jiné možnosti kromě povinné školní docházky.

The Epoch Times: Co doufáte, že si čtenáři z Vaší nové knihy odnesou?

Kerry McDonald: Doufám, že čtenáři si uvědomí, že potřebujeme vzdělané občany a nikoliv jen školené. Rodiče vizionáři a podnikaví pedagogové hledají a budují alternativy ke školám, které rozšiřují svobodu a volbu. Rozvratné inovace ve vzdělávání už jsou tady.