Eilishina hudba nepasuje do hudebních škatulek. Možná proto, že to po ní rodiče nikdy nechtěli.

Sedmnáctiletá domškolačka Billie Eilish právě vrazila klín do soukolí popu.

Co by mohlo být lepším důkazem, než když váš úspěch člen Nirvany přirovná k úspěchu své kapely ve vrcholných letech. Právě tohle udělal Dave Grohl, bývalý bubeník Nirvany, frontman skupiny Foo Fighters a neabsolvent střední školy.

„Děje se kolem ní to samé, co se dělo kolem Nirvany v roce 1991,“ prohlásil Grohl.

Jeho vlastní dcery jsou Billie úplně posedlé, stejně jako miliony jejich vrstevníků. Má 50 milionů sledujících na Instagramu, to je víc lidí, než kolik žije ve Španělsku. Lístek na její koncert vás na Ticketmasteru vyjde na stovky dolarů.

Eilishinu debutovému albu „When we all fall asleep, where do we go?“, jež vyšlo v dubnu 2019, předcházely miliardy streamů jejích singlů vydaných skrz platformu SoundCloud a Spotify. S albem se jí podařilo – jako první umělkyni vůbec – dosáhnout vrcholu žebříčku nejpřehrávanějších alb na Spotify v roce 2019. V lednu tohoto roku, ve svých osmnácti letech, získala hudební ceny Grammy ve všech čtyřech hlavních kategoriích.

Její debutové album všemi svými aspekty boří zažitá pravidla. Hudba osciluje mezi přeslazenými baladami a strašidelným house dubstepem. Ve svých hudebních videích doprovází svým křehkým falzetem bizarní obrazy: záda plná jehel, krev kapající z pod unavených víček, tarantule vylézající z úst. Její inspirace je eklektická: stejným dílem Lorde, dubstepová basa a děsivý gotický kolotoč, lehce okořeněný soundcloudovým rapem a atlantským trapem. Texty jsou ponuré a ironické a zábavné způsobem, který opravdu pochopí jen generace Z. Rovným dílem rozradostněné i zasmušilé z myšlenek na smrt a selhání. Zpívá o věcech, kterým teenageři opravdu rozumí: o zlomených srdcích a prvních láskách, o vraždě a Xanaxu (lék proti úzkosti, pozn. překl.). Je to zvláštní hudba. Zvláštní, úžasná, ohromující hudba.

Nezávislá domškolačka

Stejně zvláštní je i samotná zpěvačka, Billie Eilish Pirate Baird O‘Connell. Ano, jedno z jejích křestních jmen skutečně zní „Pirátka“. Vzpírá se zažitému stereotypu náctiletého popového idolu. Její styl popisují jako „cybergoth anime raver“ – šňůra slov, jež člověku narozenému před rokem 1995 nebude dávat smysl. Odmítá se nechat stylizovat, retušovat nebo ze sebe dělat sexuální symbol jako náctileté hvězdy před ní. Ve skutečnosti se odmítá vzdát jakékoliv kontroly nad svou tvorbou.

Písně píše a produkuje ve spolupráci se svým bratrem Finneasem. Sama si vybírá, co bude mít na sobě, navrhuje si vlastní reklamní předměty a nedávno se spojila s platformou Spotify, aby pro své album vytvořila nebývale strhující zážitek. V rozhovoru pro The New York Times řekla: „Kdybych chtěla, mohla bych mít všechno o moc jednodušší. Ale nejsem tenhle typ člověka a tenhle typ umělce.“ Vytrvale si drží svou nezávislost, je neochvějně podnikavá a tak typická zástupkyně generace Z, jako žádný jiný umělec před ní.

Pro domácí vzdělávání se rodiče rozhodli u obou svých dětí před nějakými dvaceti lety. Bylo to ve chvíli, kdy se dozvěděli, že hudební náctiletá senzace, chlapecká kapela Hanson stojící za chytlavou písní „MMMBop“, prošla také domácím vzděláváním. Patrick O‘Connell o tom pro The New York Times říká:

„Ta děcka mě úplně uchvátila. Byla z nábožensky založené rodiny z Oklahomy, ale očividně jim prostě dovolili dělat věci, které je bavily.“

O‘Connell a jeho partnerka Maggie Bairdová se rozhodli následovat stejný rodičovský étos. Podporovali své děti v jejich zálibách: tanci u Billie a skládání písní u jejího bratra a hudebního partnera Finnease. Před čtyřmi lety Finneas třináctiletou Billie přibral, aby zazpívala vokály v písni, kterou složil pro svou kapelu: virálním budoucím hitu „Ocean Eyes“, který se nakonec v tabulce Spotify Velocity časopisu Billboard dostal na 25. příčku. Následoval zrod hvězdy, který můžeme sledovat v přímém přenosu.

​Billie si troufá být jiná

Billie Eilish je víc než cokoliv jiného opravdová a zranitelná způsobem, který popový průmysl nedokáže pochopit, vymyslet nebo vstřebat. Má opravdovost, která se vidí jen u dětí, jejichž ducha nepotlačilo prostředí vytvářené tradičním školstvím. Je hudební strakou, která si zdobí své hnízdo blyštivými střípky nesourodých žánrů. Jako by se nikdy neptala „Můžu udělat tohle?“ nebo „Jde to dohromady?“. Prostě dělá muziku, bez toho, aby si dělala starosti s žánrem a prodejností.

Billie Eilish k sobě přitáhla miliony mladých lidí tím, že se odvážila být jiná. Je divným dítětem – takovým, které by na hřišti šikanovali nebo na druhém stupni základní školy pomlouvali u skříněk. Je možné, že kdyby si tímhle prošla, změnila by se. Možná by se pokusila zapadnout. Kdyby se tak stalo, nebyla by tou úžasnou umělkyní, kterou dnes je. Byla by jen dalším kolečkem v soukolí pop music, místo toho, aby se stala dívkou, která do něj vrazila klín. Hudba Billie Eilish se nedá strčit do žádné škatulky – snad proto, že to po ní její rodiče nikdy nechtěli.