Důvěřující rodičovství může být neslučitelné s tradičním školstvím.

Několik mých posledních článků bylo o důvěřujícím rodičovství, faktorech, které proti němu v současné době stojí, a způsobech, jak tyto faktory překonat. Jak jsem již uvedl ve svém dřívějším článku, myslím si, že největším sociálním faktorem, který narušuje důvěřující rodičovství je školský systém. Vliv školy na děti a rodiny za poslední desetiletí značně vzrostl, a to až tak, že je téměř nemožné být důvěřujícím rodičem v klasické veřejné nebo soukromé škole.

Zatímco píši tento text, děti a dospívající v celé Americe zběsile dokončují četbu předepsaných knih na léto, aby mohli odevzdat své čtenářské deníky hned první den školy. Buď tedy čtou, nebo nechávají své úkoly plavat, zatímco se je jejich rodiče zoufale snaží donutit, aby je dokončili. Pokud vaše dítě úkoly neodevzdá, škola to bude velmi pravděpodobně vnímat jako vaše selhání, stejně tak jako selhání vašeho dítěte. V určitou chvíli pak můžete být pozváni do školy a upozorněni – a poníženi, jak sedíte na jedné z těch židliček před katedrou – na důležitost rodičovské úlohy při plnění domácích úkolů (rodiče by měli své děti donutit úkoly vypracovat).

Školský systém vychází z předpokladu, že děti, včetně teenagerů, nejsou schopny dělat svá vlastní rozhodnutí. Nejsou dostatečně kompetentní k tomu, aby si samy vybraly, co chtějí číst (i v případě, že jde o čtení na letní prázdniny!); nejsou schopny se učit ze svojí vlastní iniciativy. Předpokládá se, že děti potřebují neustálou kontrolu, aby se naučily, co potřebují, aby se nakonec staly skutečně dospělými. Děti, kterým je dána volnost, by pouze mrhaly časem anebo hůře, dostaly by se do vážných potíží. A vy, rodič, můžete být vnímán jako lhostejný a nedbalý, pokud svému dítěti důvěřujete.

Jestliže se vaše dítě vykašle na domácí úkol, protože si myslí, že je to ztráta času – což obvykle a téměř vždy je, jestliže je úkol dělán z donucení a ne na základě volby – můžete být obviňováni stejně jako vaše dítě. Očekává se od vás, že budete dohlížet, nutit nebo dokonce uplácet či zastrašovat své dítě – zkrátka že uděláte cokoli, co je třeba, abyste toho flákače donutili udělat si úkol. Možná budete muset říct Mary: „Ne, nemůžeš si číst Breaking Dawn (čtvrtý díl Twilight ságy), protože to není knížka, kterou máš na seznamu knih k přečtení.“

Ředitelé a učitelé zjistili, že aby děti plnily své úkoly a získaly tak vysoká skóre a učitelé tak vypadali dobře v soutěžích škol, je dobré zapojit rodiče jakožto ty, kteří donutí děti domácí úkoly vypracovávat. Po rodičích se dnes vyžaduje, aby dětem podepisovali domácí úkoly, podepisovali pravidelné zprávy o úspěších a neúspěších svých dětí a jinými slovy sloužili jakožto donucovací asistenti učitelů. Email toto žvanění mezi rodiči a učiteli posunul ještě o něco dál.

Domov se stal prodloužením školy a rodiče se stali asistenty učitelů. Mnoho rodičů se do tohoto systému nechalo vtáhnout velmi snadno; nakonec oni sami soutěží s ostatními rodiči o to, kdo bude mít dítě s nejlepšími výsledky. Prohrou je samozřejmě ztráta autonomie a osobní zodpovědnosti dětí. Bohužel v mnoha případech se přesvědčení, že děti jsou nekompetentní, stalo sebenaplňujícím se proroctvím. Děti samy začnou být přesvědčené o své vlastní neschopnosti.

Být důvěřujícím rodičem a vychovávat své děti v tom nádherném pocitu, že je jim důvěřováno a že jsou důvěryhodné, může vést k tomu, že své děti vezmete z konvenčního školského systému. Zde jsou dvě možné alternativy.

Model demokratických škol typu Sudbury

Ve dvou předchozích článcích (zde a zde) jsem popisoval školu Sudbury Valley, což je místo, kde jsem prováděl část svého výzkumu. V současné době existuje na světě něco mezi dvěma a třemi tucty škol podle modelu Sudbury a sama škola Sudbury Valley poskytuje vedení skupinám, které chtějí založit nové školy.

Po 41 let Sudbury Valley dokazuje, že pokud dostanou šanci, děti a dospívající mají zodpovědnost, jsou schopné mít život ve svých rukou, učit se ze své vlastní iniciativy všemu, co potřebují, aby se z nich stali vysoce efektivní dospělí. Absolventi této školy jsou studováni mnohem více než absolventi z kterékoli jiné školy, kterou znám. [1] Jestliže se nějaká škola ukázala jako funkční ve smyslu utváření šťastných a úspěšných dospělých občanů, pak je to právě Sudbury Valley.

Výsledky tohoto 41 let starého „experimentu“, který se nyní aplikuje po celém světě, stojí proti běžným představám o vzdělávání a dětech. V Sudbury nikdo dětem neříká, co se musí učit nebo jak mají trávit svůj volný čas. Namísto toho škola poskytuje ideální prostředí pro samovzdělávání. Ve škole jsou děti různého věku (od 4 až do 18 nebo 19 let) a můžou se tak navzájem učit jeden od druhého. Jsou zde také dospělí členové personálu s různými schopnostmi a znalostmi, kteří pomohou každému dítěti, které o to požádá. Jsou zde počítače a jiné vybavení, které je užitečné v dnešní kultuře. Knihy jsou všude. Studenti a členové personálu řídí školu demokraticky, na principu jeden člověk – jeden hlas, což nejenže vede k efektivnímu řízení, ale také vytváří hluboký pocit společné odpovědnosti. Demokratický systém rozhodování, soudní systém a neustálá věková smíšenost podporují úroveň výchovy, péče a bezpečnosti, což jsou věci nesmírně vzácné na jiných školách.

Do takovéto školy pošlete své dítě pouze, pokud jste důvěřujícím rodičem. Rodiče, kteří svým dětem nedůvěřují, si nedokážou představit, že by taková škola mohla fungovat, i pokud si přečtou důkazy a školu navštíví. Pokud byste se chtěli o Sudbury Valley a školách fungujících podle tohoto modelu dozvědět více, přečtěte si předchozí články, navštivte webové stránky Sudbury Valley, kde naleznete mj. knihy o škole, a seznam Sudbury škol (je také na Wikipedii).

Domácí vzdělávání a “unschooling”

Jedinou alternativou ke konvenčnímu vzdělávání je pro mnoho rodičů, kteří nemají možnost dát své děti do školy typu Sudbury, domácí vzdělávání. V posledních desetiletích, s tím jak se zvyšuje vliv školy na rodinný život, značně stoupl počet rodin, které si zvolily domácí vzdělávání – v USA je to dnes více než milión rodin.

Nicméně ne každý rodič, který zvolí domácí vzdělávání, je důvěřujícím rodičem nebo rodičem považujícím dětskou svobodu za důležitou. Mnoho rodičů volí domácí vzdělávání kvůli náboženským důvodům; chtějí vychovávat své děti v určité náboženské tradici a ochránit je před jinými myšlenkami a vyznáními. Někteří rodiče preferují domácí vzdělávání, protože jsou velmi nedůvěřiví vůči ostatním lidem; chtějí mít své děti neustále pod vlastním dohledem. Jiní volí domácí vzdělávání, protože věří (většinou správně), že oni jsou schopnější dostat své děti na Harvard, než školský systém. A pak jsou ještě někteří – mající mé plné pochopení – kteří volí domácí vzdělávání, aby uchránili své děti od trápení a šikanování, které zažili na místních školách.

Druh domácího vzdělávání, který je v souladu s filozofií důvěřujícího rodičovství, je často jeho příznivci nazýván unschooling – pojem, který poprvé použil John Holt v roce 1970 ve svém časopise Growing Without Schooling (Vyrůstáme bez školy). Na internetu najdete mnoho skvělých a nápomocných stránek o unschoolingu anebo o domácím vzdělávání založeném na dětské svobodě. Jednou z mých nejoblíbenějších je Natural Child Project, kde mimo jiné můžete najít knížky Jan Huntové, včetně The Natural Child a Unschooling.

Zde ale také uvádím má upozornění pro důvěřující rodiče týkající se unschoolingu nebo jakékoliv formy domácího vzdělávání:
1. Velkou část dospívání tvoří proces učení se řešit problémy a být schopný postarat se sám o sebe nezávisle na rodičích. Ve věku zhruba od čtyř let a později ještě mnohem více jsou děti přitahovány k ostatním dětem. V období lovců-sběračů a v tradičních kulturách a do nedávné doby také v naší kultuře děti nad čtyři roky věku trávily mnoho hodin hraním si a objevováním ve smíšených skupinách s jinými dětmi, mimo dosah dospělých. V takovéto hře se děti učí samostatně řešit problémy. Podle mého názoru je toto klíčovým úkolem vzdělávání a může k němu docházet pouze tehdy, nejsou-li děti pod dohledem rodičů nebo jiných dospělých.
2. Děti se nejlépe učí od starších a mladších dětí. O hodnotě interakce dětí ve věkově smíšených skupinách jsem hovořil v předchozích článcích (např. zde) a nebudu se zde opakovat. Pouze dodám, že mladší děti jsou silně motivované učit se nové dovednosti, které pozorovaly u starších dětí, a že starší děti se učí soucitu a péči v interakci s mladšími dětmi.
3. Děti potřebují více dospělých vzorů než jen matku a otce. Děti milují své rodiče a potřebují jejich lásku, ale přirozeně sledují i jiné dospělé, aby se naučily, co to je být dospělý. Tím, že děti sledují, co dělají ostatní dospělí, a že mají možnost vyslechnout také jejich myšlenky (včetně těch, které by jejich rodiče považovali za rouhačské), jsou vystaveny celé řadě chování a myšlenek, ze kterých si mohou vybírat. Děti pouze slepě nenapodobují jiné děti nebo dospělé. Jestliže jsou obklopeny dostatečným množství různého chování, myšlenek a přístupů, dělají vlastní hodnotová rozhodnutí a zahrnou to, co pozorovaly, do svého vlastního rostoucího repertoáru způsobem, který je činí jedinečnými, nikoli replikami vlastních rodičů nebo kohokoliv jiného.

Zjistil jsem, že mnoho unschoolerů přišlo na způsob, jak se vypořádat s výzvami, které s sebou nesou varování, jež jsem zmínil. Našli způsob, jak si jejich děti můžou hrát a objevovat bez jejich dohledu, potkávat se a utvářet přátelství s ostatními dětmi různého věku a jak se přirozeně potkávat s různými jinými dospělými. Ale v naší společnosti, kde jsou malé rodiny a kde schází přátelství mezi sousedícími rodinami, je to těžké.

Jste-li jedním z těch mnoha rodičů vzdělávajících doma či unschoolerů, kteří jsou pravidelnými čtenáři tohoto blogu nebo i pokud jste novým čtenářem, byl bych rád, kdybyste své myšlenky sdíleli v sekci komentáře. Co je pro vás největší výzvou na cestě pomoci vašim dětem, aby se vzdělávaly samy a jak se s těmito výzvami vypořádáváte? Jaké knížky nebo webové stránky byste doporučili ostatním, kteří uvažují o domácím vzdělávání či unschoolingu? Jakým krokům je dobré se vyhnout?

Důvěřující rodičovství I.: Úpadek a jeho možná renesance
Důvěřující rodičovství II.: Proč ubývá důvěřujícího rodičovství a dětské svobody?
Důvěřující rodičovství III.: Jak být důvěřujícím rodičem v dnešní době