Po čtyřicet let se děti ve škole Sudbury Valley vzdělávají samy.

Škola Sudbury Valley byla po čtyřicet let nejlépe střeženým tajemstvím amerického vzdělávání. Většina studentů pedagogiky o ní nikdy neslyšela. Profesoři pedagogiky ji ignorují, ne snad ze zlého úmyslu, ale protože ji v rámci svých názorů na vzdělávání nedokáží pochopit. Model vzdělávání této školy není variací standardního vzdělávání, ani progresivní verzí tradiční školní docházky. Nejedná se o Montessori, Deweyho, ani Piagetovu konstruktivistickou školu. Sudbury Valley představuje něco úplně jiného. Pochopení její filosofie vyžaduje kompletně odlišný způsob myšlení, než kterým přemýšlíme o převládajícím systému vzdělání. Musíme začít s následující myšlenkou: Dospělí nemají nad vzděláváním dětí kontrolu, děti se vzdělávají samy.

Zmiňované tajemství se ale dostává na povrch. Šíří se zejména díky studentům a ostatním, kteří Sudbury Valley přímo zažili. V současné době existují alespoň dva tucty škol po celém světě fungující na stejném principu. Předpovídám, že za 50 let, ne-li dříve, bude tento školní model prezentován v každé standardní pedagogické učebnici a mnoho systémů veřejného školství jej adoptuje. Předpovídám, že za 50 let bude současný přístup ke vzdělávání považován mnohými, ne-li všemi, pedagogy za barbarský pozůstatek minulosti. Lidé se budou divit, proč světu trvalo tak dlouho pochopit velmi jednoduchou a evidentní myšlenku tvořící základ metodiky Sudbury Valley: Děti se vzdělávají samy, nemusíme to dělat za ně.

V předchozí eseji jsem shrnul důkazy potvrzující, že děti lovců a sběračů se naučí mimořádné množství vyžadovaných vědomostí prostřednictvím sebeřízených her a prozkoumávání, aby se z nich stali úspěšní dospělí. V eseji před ní jsem nastínil, jak se děti v naší kultuře naučí ty nejtěžší myslitelné schopnosti a dovednosti před tím, než nastoupí do školy, tedy výhradně pomocí vlastní iniciativy a bez řízení a povzbuzovaní ze strany dospělých. Nyní budu na základě zkušeností ze školy Sudbury Valley tvrdit, že samovzdělávání funguje stejně dobře i v naší moderní společnosti pro předškoláky, děti ve školním věku a dospívající.

Po mnoho let jsem měl možnost pozorovat Sudbury Valley, jednak jako otec studenta, který ji navštěvoval, a též z pozice akademika využívajícího školu jako zdroj svého studia zaměřeného na hry a sebeřízené vzdělávání. Nyní vám něco o této vzdělávací instituci povím.

Nejprve základní fakta. Sudbury Valley byla založena před 40 lety a od té doby funguje nepřetržitě. Jedná se o soukromou denní školu ve Framinghamu ve státě Massachusetts určenou pro studenty od čtyř let až do středoškolského věku. Sudbury Valley není v žádném smyslu elitářská. Přijímá studenty bez jakéhokoliv hodnocení a operuje s téměř polovičními náklady na studenta než okolní státní školy. V současné době má okolo 200 studentů a zaměstnává deset dospělých. Nachází se ve viktoriánském sídle a v rekonstruované stodole rozléhající se na pozemku o velikosti 10 akrů v části města, která byla v době založení školy převážně zemědělská. Nyní se podělím o slibovaná pozoruhodná fakta popisující fungování této školy.

Škola funguje jako participativní demokracie

Sudbury Valley je především komunitou, kde děti a dospívající přímo zažívají privilegia a zodpovědnost demokratického řízení. Základním správním orgánem je Školní rada skládající se ze všech studentů a personálu. Tato rada se schází jednou týdně a funguje dle systému jeden člověk, jeden hlas. Školní rada vytváří všechna pravidla, rozhoduje o školních nákupech, zřizuje výbory dohlížející na každodenní chod školy a najímá a propouští členy personálu. Čtyřleté děti mají ve všech těchto oblastech stejný hlas jako starší studenti nebo dospělí členové personálu.

Nikdo z personálu nemá na škole zajištěné dlouhodobé místo. Všichni mají jednoletou smlouvu, která musí být každým rokem obnovena prostřednictvím tajného hlasování. Jelikož studenti v počtu převyšují dospělé poměrem 20:1, personál, jenž tento proces přežije a je každým rokem znovuzvolen, musí být nepochybně složen ze studenty nejvíce obdivovaných lidí. Jsou to lidé milí, morální, kompetentní a významně a pozitivně pomáhající školnímu prostředí. Představují dospělé, které se studenti snaží nějakým způsobem napodobovat.

Stanovená pravidla jsou vymáhána Soudní komisí, jejíž složení se pravidelně mění, ale zahrnuje vždy člena personálu a studenty reprezentující celé věkové spektrum. Když je student či člen personálu obviněn z porušení některého z pravidel, obžalovaný i žalobce se musí dostavit před Soudní komisi, jež rozhodne o vině či nevině. V případě viny se usnese na přiměřeném rozsudku. Ve všech těchto záležitostech je ke členům personálu přistupováno stejně jako ke studentům. Před stanovenými pravidly jsou si všichni rovni.

Škola nezasahuje do aktivit studentů

Studenti mají možnost se po celý den věnovat čemukoli chtějí, pokud neporuší některé z pravidel vytvořených Školní radou. Nařízení mají za cíl ochránit školu a příležitosti studentů následovat své vlastní zájmy bez narušování ze strany ostatních. Členové školy nesmí dělat hluk na vyznačených „tichých místech“, zneužívat školní vybavení, ničit školní majetek, užívat nelegální drogy na území školy a chovat se k ostatním způsobem, který daná osoba vnímá jako obtěžující. Přestupky těchto pravidel představují nejčastější případy, jejichž řešením se Soudní komise zabývá.

Žádné ze školních pravidel se netýká učení. Ve škole neexistují testy a nikdo studenty nehodnotí, ani jim neuděluje známky. [1] Není zde plán výuky, ani snaha motivovat studenty k učení. Kurzy se pořádají jen tehdy, pokud si je studenti sami zorganizují a trvají pouze tak dlouho, dokud si to přejí. Mnoho studentů se do těchto kurzů nikdy nezapojí a škola s tím nemá nejmenší problém. Členové personálu sami sebe nevnímají jako učitele. Jsou považováni za dospělé členy komunity poskytující širokou paletu služeb včetně trochy výuky. Většina jejich výuky je z velké části stejná jako v každém jiném prostředí. Zahrnuje odpovídání na upřímné otázky a prezentování myšlenek a názorů v kontextu reálné diskuze.

Škola je bohatým prostředím pro hry a prozkoumávání, a tedy pro učení

Učení je v Sudbury Valley z velké části náhodné. Vzniká jako vedlejší účinek sebeřízených her a zkoumání. Škola je skutečně nádherné místo pro hry a zkoumání. Poskytuje pro tyto aktivity prostor a čas. Poskytuje také vybavení – zahrnující počítače, plně vybavenou kuchyň, místnost na obrábění dřeva, uměleckou místnost, vybavené hřiště, hračky a hry nejrůznějších druhů a nesčetně knih. Studenti mají dále přístup k rybníku, poli a nedalekému lesu, kde si mohou hrát a prozkoumávat. Pokud se někdo zajímá o speciální věc vyžadující nové vybavení, může přesvědčit Školní radu, aby ji koupila, nebo má možnost vydělat peníze sám prostřednictvím různých způsobů, jakým je například prodávání sušenek.

Nejdůležitějším zdrojem na škole jsou pro většinu studentů ostatní studenti disponující obrovskou škálou zájmů a schopností. Studenti jsou díky volnému pohybu neustále vystaveni aktivitám a myšlenkám ostatních, ať už jsou starší nebo mladší. Hry ve věkově smíšeném kolektivu poskytují mladším dětem nepřetržité příležitosti učit se od starších dětí. Mnoho studentů se naučilo číst díky hraní her zahrnujících psaní slov (včetně počítačových her) se studenty, kteří již číst uměli. Osvojili si čtení, aniž by o tom věděli.

Většina zkoumání, zejména dospívajících, se odehrává prostřednictvím konverzací. Diskutují o všem možném jak mezi sebou, tak se členy personálu, a díky těmto diskuzím jsou vystaveni obrovské škále myšlenek a argumentů. Poněvadž nikdo není oficiální autoritou, vše vyřčené je považováno za námět k přemýšlení a nikoli za nějaké dogma, které se musí studenti naučit a napsat do testu. Konverzace na rozdíl od pouhého memorování stimulují intelekt. Významný ruský psycholog Lev Vygotskij kdysi považoval konverzaci za základ vyššího myšlení a pozorování studentů v Sudbury Valley mě přesvědčilo o jeho pravdě. Myšlenka je osvojenou konverzací, a tedy vnější konverzace s ostatními lidmi dává vzniknout myšlenkám.

Stovky absolventů potvrzují vzdělávací efektivnost této školy

Můj první výzkum Sudbury Valley byl výzkumem absolventů. Od té doby provedla škola mnoho podobných průzkumů vydaných knižně. [2] Všechny tyto výzkumy ukazují, že škola funguje jako vzdělávací instituce velmi dobře.

Absolventi ze Sudbury Valley se dnes nachází v celém spektru kariér, kterých si naše kultura cení. Stali se z nich kvalifikovaní řemeslníci, podnikatelé, umělci, muzikanti, vědci, sociální pracovníci, sestřičky, doktoři a tak dále. Studenti, jež se rozhodli pro vyšší vzdělání, neměli prakticky žádný problém se na univerzity dostat, včetně těch vysoce výběrových, a také na nich bez problémů studovat. Mnoho ostatních se stalo úspěšnými bez vysoké školy. A co je nejdůležitější, bývalí studenti prožívají šťastný život. Téměř jednomyslně se shodují na tom, že jsou vděčni, že mohli navštěvovat Sudbury Valley a sdílí přesvědčení, že je tato škola připravila na dospělý život mnohem lépe, než by kdy dokázala škola tradiční. Z velké části si v dospělosti zachovávají hravý (což znamená jak soustředěný a intenzivní, tak radostný) přístup k práci a životu, který si na škole vyvinuli a vypilovali.

Mým zájmem v těchto esejích není prosazovat školu Sudbury Valley jako instituci. Snažím se vytvořit dialog o hře, zvědavosti, lidské povaze a vzdělávání, který je částečně formulován na základě zkušeností z této školy. Zatím jsem se ani nedostal pod povrch. Jsem si jist, že výše uvedené poznatky vznesly u mnoha čtenářů mnohem více otázek, než jich zodpověděly.

Pokud byste se chtěli dozvědět o Sudbury Valley více, dobrým začátkem je jejich webová stránka (www.sudval.org). Vedoucí školní filozof a také jeden ze zakladatelů se jmenuje Daniel Greenberg. Jeho knihy, ale i jiné publikace o Sudbury Valley, je možné nalézt na školních stránkách. Vřele doporučuji Greenbergovu poslední knihu nazvanou „Turning Learning Right Side Up.“ Jejím spoluautorem je profesor a inovátor Russel Ackoff.

Děti se vzdělávají samy I: Nástin některých důkazů
Děti se vzdělávají samy II: Všichni víme, že je to pravda u malých dětí
Děti se vzdělávají samy III: Moudrost lovců a sběračů
Děti se vzdělávají samy V: Děti se samy učí číst