Narůstá počet dětí s diagnózou ADHD proto, že začínají chodit do školy dříve?

Každý rodič ví, jak velké změny v rozvoji a samostatnosti malého dítěte přináší pouhý rok. Zatímco roční dítko stěží chodí, dvouleté už vám klidně uteče. Čtyřletý prcek se nezastaví, stále něco vymýšlí a nepřestává se ptát proč, zatímco v pěti letech už zvládne nějakou dobu sedět a poslouchat.

Rostoucí nároky vs. lidské chování

Děti se nezměnily, ale naše nároky na ně ano. Během pouhé generace se snížil věk, kdy děti začínají chodit do školy, a narostl čas, který tam tráví. Stále častěji chceme po malých dětech vědomosti a dovednosti, které mohou vysoce převyšovat jejich vývojové schopnosti.

V roce 1998 očekávalo 31 % učitelů, že se děti naučí číst už ve školce. V roce 2010 to bylo 80 % učitelů. Dnes se očekává automaticky, že děti začnou se čtením ve školce a bez problémů budou číst hned záhy. A to navzdory výzkumům, které ukazují, že pokud děti do čtení nutíme příliš brzy, přináší to více negativ než pozitiv.

Ve zprávě Čtení ve školce: málo výhod, velká rizika upozorňují profesorka Nancy Carlsson-Paige a její spolupracovníci na možná rizika příliš brzkého čtení:

Když na děti klademe vzdělávací nároky, které nejsou přiměřené jejich stupni vývoje nebo v souladu s jejich vzdělávacími potřebami a kulturou, může to v nich vyvolávat negativní pocity jako je pocit nedostatečnost, úzkost a zmatek.

Škola je v pořádku, to děti nestíhají

Obviňujeme děti, místo abychom si uvědomili, že problém je ve vzdělávání. Dnešní děti, které nečtou do stanovené doby, běžně získávají nálepku žáků, kteří jsou ve čtení pozadu. A vyslouží si úkoly navíc, aby své spolužáky rychle dohnali. Protože ve škole se očekává, že jsou všechny děti stejné. Pokud neposlouchají učitele, často se zatoulají v myšlenkách nebo se příliš vrtí na židli, snadno se dostanou do škatulky dětí s poruchou pozornosti nebo hyperaktivitou. A až děsivě často jsou jim předepisována silná psychofarmaka.

Americká centra pro kontrolu a prevenci onemocnění (CDC) udávají, že přibližně 11 procentům dětí mezi čtvrtým a sedmnáctým rokem je diagnostikována ADHD. Tohle číslo se mezi lety 2003-2004 a 2011-2012 zvýšilo o 42 %, přičemž většině diagnostikovaných dětí byla předepsána medikace. Pravděpodobně ještě znepokojivější je, že třetině diagnostikovaných dětí bylo méně než šest let. (V ČR je ADHD dle Asociace dětské a dorostové psychiatrie diagnostikována 4-6% dětí – pozn. SU.)

Přitom není nijak překvapivé, že když děti na dlouhé hodiny odtrhneme od jejich rodin, umístíme do nepřirozených učeben a očekáváme od nich, že budou splňovat standardizované učební plány plné testů, je to na mnoho z nich prostě moc.

„Děti, které jsou v první třídě nejmladší, mají ve srovnání se staršími dětmi v ročníku vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována ADHD.“

Nové poznatky výzkumníků z Harvard Medical School potvrzují, že neselhávají děti, ale školy, do kterých je posíláme příliš brzy. Harvardští výzkumníci objevili, že děti, které jsou v první třídě nejmladší, mají ve srovnání se staršími dětmi v ročníku vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována ADHD. Ve skutečnosti studie amerických škol ukázala, že u prvňáků, kteří dosáhli věku pro školní docházku těsně před jejím začátkem, byla o 30 % vyšší pravděpodobnost než u jejich starších spolužáků, že jim bude diagnostikována porucha pozornosti.

Vedoucí výzkumník z Harvardu, Timothy Layton, soudí: „Náš výzkum naznačuje, že mnoha dětem je porucha pozornosti diagnostikována a léčena zbytečně. Jde o děti, které jsou v první třídě v porovnání se svými staršími spolužáky jednoduše nezralé.“

Žádné překvapení

Ke zjištění, že dítě, kterému je čerstvě pět, je vývojově jinde než čerstvě šestileté dítě, nepotřebují rodiče studii výzkumníků z Harvardu. Místo toho by právě rodiče měli zpochybnit fungování školského systému a vzít věci do vlastních rukou.

Vzhledem k tomu, že na státní předškolní vzdělávání je kladen stále větší důraz, může být pro rodiče čím dál obtížnější dosáhnout toho, aby dítě mohlo nastoupit do školky později nebo dokonce vůbec. Například v Iowě snížili hranici pro povinnou předškolní docházku na čtyři roky. (Tento trend je patrný i v ČR, kde je od loňska kromě 9 let povinné školní docházky povinné také předškolní vzdělávání, a to poslední rok před nástupem dítěte do školy. „Přitvrzují“ i další státy, např. Francie se svou povinnou předškolní docházkou od 3 let. – pozn. SU.)

Bude na základě toho, jak město New York rozšiřuje předškolní program na všechny tříleté děti, následovat zákonem daná povinnost předškolní docházky pro všechny předškoláky? V pondělí vydalo newyorské ministerstvo školství oficiální zprávu rozebírající „systém rané péče pro děti od narození do pěti let“, na základě které budou mít vládní úředníci větší pravomoci k řízení učení a rozvoje v raném dětství.

To, že je školní vzdělávání čím dál tvrdší a zabírá větší část dětství, dětem ubližuje.

Mnoho z nich v tak nízkém věku nezvládá naplnit nerealistické nároky na jejich chování i znalosti. A mnoho z nich je diagnostikováno a medikováno kvůli poruchám a opožděním, která existují pouze v kontextu školního prostředí. Rodiče by se tomuto alarmujícímu trendu měli vzepřít tím, že své děti mimo povinnou školní docházku udrží déle nebo dokonce úplně.