Kdykoli mluvím o unschoolingu, čelím otázkám, v čem se liší od běžného domácího vzdělávání. A tak mi došlo, že jsem nikdy nenapsala článek o tom, co je to unschooling. Tak tady je!

Unschooling je…

Když úplně odstraníte školu ze života. Zkrátka a prostě unschooling znamená, že nepošlete děti do školy ani jim neděláte školu doma. Unschooling koncept „tradičního“ vzdělávání naprosto odmítá.

Když při vzdělávání nespoléháte na osnovy. V unschoolingu neexistují osnovy. Vzdělávání není lineární proces, kde se postupuje po jednotlivých krocích a všichni mají stejné osnovy, tak to při unschoolingu opravdu nefunguje. Děti se prostě učí to, co je zajímá! A stejně tak je nikdo nenutí, aby se učily věci, které je nezajímají.

Když si děti samy řídí své vzdělávání. Na unschoolingu většině lidí vadí fakt, že by děti samy měly určovat, jak se budou učit. Většina lidí si totiž myslí, že to děti nedokážou. Že je potřeba dát je do školy a říkat jim, co potřebují vědět. Lidé, kteří praktikují unschooling ale věří, že děti by si svůj vzdělávací proces měly řídit samy a že to pro ně není problém. Věříme prostě, že mají právo vybrat si, co je zajímá a jak se o tom dozvědí všechno, co potřebují. Učení je výsledkem dohody. Nikdy k němu děti nenutíme!

Když věříte dětem, že se naučí vše, co potřebují vědět. Věříme, že děti se naučí všechno, co budou pro svůj život potřebovat. Věříme, že se to naučí právě ve chvíli, kdy na to budou připravení a bude je to zajímat, i kdyby to mělo být jindy, než se to učí děti ve škole. Neřešíme, když je například v 5 letech nezajímá čtení. Jednoho dne, až v tom uvidí smysl a budou mít chuť, tak se to naučí, a nejspíš to zvládnou samy.

Když váš přístup přeskočí i do dalších oblastí života. Jakmile se pustíte do  unschoolingu a začnete svým dětem důvěřovat, nedivte se, že důvěra v jejich schopnosti prosákne i do dalších aspektů vašich životů. Když uvidíte, co všechno děti zvládnou, získáte úplně nový pohled na život. Zjistíte, že jsou to bytosti, které si zaslouží být respektovány a mají právo rozhodovat si o sobě. Rodiče, kteří se rozhodli jít cestou unschoolingu, obvykle vychovávají své děti s respektem a nepoužívají systém trestů a odměn. Jejich děti si například samy určují, kdy jdou spát, co a kdy jedí, samy si vybírají oblečení apod. 

Když máte vztahy na prvním místě. V rodinách, kde se praktikuje unschooling, bývá rodina a vztahy na žebříčku priorit výš než společenské tlaky. Vzdělávání je na této cestě stejně důležité jako to, abychom měli dost času na rodinu, prohlubování vzájemných vztahů a abychom mohli být svým dětem nablízku, když vyrůstají. Unschooling je životní styl.

Když se učíte od života. Spousta zdrojů a spousta lidí. Při unschoolingu se učíte od celého okolního světa! Rodiče připravují dětem příležitosti a zdroje, z nichž se mohou na společné cestě ve skutečném světě učit. Dáváme jim spousty podnětů, aby měly šanci zjistit, co je zajímá. Jsme jim podporou a průvodci, pokud to potřebují. Sdílíme život s ostatními v rámci komunity, širší rodiny, někdy chodíme na kurzy, a tak máme šanci učit se od širokého spektra inspirujících lidí.

Skvělý. Co na unschoolingu opravdu miluju, je ta svoboda. Nejsme svázaní rozvrhem hodin. Můžeme si věci dělat svým tempem a skutečně se vzájemně do hloubky poznávat a užívat, že jsme spolu. Děti mohou trávit dětství hraním, tak by to mělo být.

Unschooling není…

Rezignace na rodičovství. Když lidé slyší o unschoolingu poprvé, mohou mít pocit, že se rodiče o děti nestarají a nechávají je růst jako dříví v lese. Tak to rozhodně ne! Rodiče se tohoto procesu účastní, pomáhají, jsou průvodci, naslouchají. I v tomto přístupu hrají svou roli pravidla a hranice, ale neprosazujeme je silou a z moci rodičovské autority. Fungujeme jako tým! Rodiče praktikující unschooling jsou velice aktivní a do procesu učení se zapojují. Jelikož se nespoléháme na předem dané osnovy, musíme pozorně sledovat, co dětí zajímá, co se učí a jak je v jejich práci podpořit.

Kompatibilní se školou. Unschooling jako takový není kompatibilní s běžným školstvím, protože už z názvu vyplývá, že je protikladem klasické školy! Není možné mít unschooling například jen o víkendu, podobně jako vy nejste o víkendu nezaměstnaní. Samozřejmě můžete u dětí o víkendu podporovat přirozenou chuť učit se! Určitě je to skvělý přístup a já doufám, že spousta rodičů své děti takto podporuje. Ale neříkala bych tomu unschooling.

Možné uplatňovat jen v některých předmětech. Nejde některé předměty, například češtinu a matematiku, učit klasicky a ostatní nechat na unschoolingu. Tedy samozřejmě to jde, ale není to to, o čem unschooling skutečně je. Pokud svým dětem důvěřujete, že se naučí samy vše, co potřebují, mělo by se to týkat všech předmětů. Pokud se některým předmětům cíleně věnujete a jiné necháváte na dětech, může se stát, že to budou děti vnímat jako zprávu, že jim úplně nedůvěřujete. A to je v rozporu s principy unschoolingu. Také bychom neměli stavět některé předměty nebo schopnosti nad jiné. Ať už si dítě vybere jakoukoli oblast, dovolte mu to.

O standardizovaných testech. Když se dítě něco naučí, ale nemá nikoho, kdo by mu nakonec dal test, aby se vidělo, jak to umí, naučilo se vůbec něco? My, co praktikujeme unschooling, tvrdíme, že ano! Školy se nás snaží přesvědčit, že ne. Ve škole musí děti dokázat, že se něco naučily (aspoň zpaměti, když už nic jiného), a až pak se můžou učit něco dalšího. Ti, kdo si zvolili cestu unschoolingu, nepotřebují testy, aby se dozvěděli, že se děti učí. Vzhledem k tomu, že se procesu účastnili, viděli to na vlastní oči, a navíc dětem důvěřují, že se naučí, co zrovna potřebují. Neučíme se proto, abychom to mohli někomu předvést. Děti nemusí před nikým hrát divadélko nebo donekonečna dokazovat, že se učí. Naopak je klidně necháme, ať se některé věci učí samy, když chtějí.

Příčinou sociální izolace. Všechny děti v režimu unschoolingu, které znám, mají spoustu kamarádů! Často se scházíme a v našem okolí je TOLIK akcí pro děti v domácím vzdělávání, že kdybychom chtěli, mohli bychom někam vyrazit klidně každý den. Děti vzdělávané formou unschoolingu se socializací problém nemívají.

Doufám, že teď už je vám jasné, co je to ten unschooling! Nejedná se o uzavřenou společnost nebo sektu s přísnými pravidly a nikdo nedělá žádné drastické vstupní testy, když se chce do takové komunity přidat (jasně, že nikoho nenutíme!), ale tohle jsou takové základní myšlenky, které spojují lidi, kteří si unschooling vybrali jako svou cestu. Takhle to u nás funguje. A je to skvělé, osvobozující, prostě úžasné!

Dodatek SU:

V ČR je unschooling nelegální, důvody jsou jistě jasné z textu výše, takže jen pro pořádek: Unschooling nerovná se domácí vzdělávání, ani Montessori či Waldorfská pedagogika, ani program Začít spolu! (Mohlo by to tak být, pokud bychom neměli povinnou školní docházku a rámcové vzdělávací programy.) Více o teorii zde a sebeřízeném vzdělávání zde. V mnoha zemích na světě (např. USA, Velká Británie, Francie,…) unschooling legální je, v ČR (zatím) nikoli. Z tohoto důvodu nejsou v ČR legální ani svobodné školy typu Summerhill či Sudbury Valley, i když se několik škol snaží k těmto principům přibližovat. Více o legislativních podmínkách zde. Další časté dotazy zde.