Má dcera je pekařkou. Když se jí lidé ptají, čím by chtěla být, až vyroste, odpovídá vřele: „Pekařkou, ale já jí už jsem.“

Víte, s unschoolingem neexistuje odložení života na později. Není žádná příprava pro jakousi beztvarou budoucnost, žádná práce směrem k čemusi neznámému.

Prostě žijeme život.

Zvídavý dotaz, čím chce dítě být, až vyroste, je v naší společnosti formované školou dobře zakořeněný. Odpojen od každodenního života a umístěn po většinu dne i týdne mezi vrstevníky, školák rychle pochopí, že „skutečný život“ začíná až potom. Po vší té jednotvárnosti, po všem tom memorování a zkoušení (vyvrhávání memorovaného), po vší té kontrole a řízení. Začíná až poté, co je mu řečeno co se učit, co si myslet, koho poslouchat. Začíná potom, co jsou jeho přirozená tvořivost a instinktivní pud k objevování světa systematicky zničeny donucovacím systémem, vytvořeným právě k tomu. Musí počkat, aby mohl být.

Při unschoolingu není žádné potom. Existuje jenom teď. Má dcera je pekařkou, protože peče. Dělá zároveň spoustu dalších věcí. Ptát se, čím dítě chce být, až vyroste, je odmítáním toho, čím už je, co už zná a co dělá.

Pečení přináší mé dceři každodenní zábavu a naplnění, zatímco pomáhá živit její rodinu a přátele. Píše pekařský blog, sdílí své variace receptů a rady. Čte kuchařky, sleduje pořady o vaření (The Great British Baking Show je jejím oblíbeným), mluví s dalšími, dospělými i dětskými, pekaři, aby získala nápady a tipy. Naučila se to všechno sama od sebe, sledováním svých zájmů. Rychle vyrostla z kuchařek dětského oddělení a přešla v knihovně do uličky kuchařek pro dospělé.

Coby rodiče unschoolera jí poskytujeme čas, prostor a napojení na zdroje, které jí umožňují to všechno dělat. Má neomezený přístup do kuchyně. Má bohaté možnosti navštěvovat knihovnu a prozkoumávat internet k získávání všech dostupných informací, které jí pomáhají v jejím tvoření. Má tři mladší sourozence a mnoho sousedů a přátel, dychtivých být jejími ochutnávači. Její práce je rovněž neuvěřitelně cenná. Nikdy jsem neudělala koláč jen tak, ale ona je peče neustále. Nosí je často jako dezerty na různá setkání a k jiným zvláštním příležitostem. Tržní cena jejích lahodných sezonních koláčů by byla vysoká.

Bude navždy pekařkou? Těžko říct. Budu já navždy spisovatelkou? Myslím, že ano, ale kdo ví? Bude každý z nás tím, čím jsme nyní?

Rozhodně můžeme mít cíle a ambice, k nimž směřujeme. Má dcera chce jednoho dne otevřít „pekařnictví“, které propojí její dvě vášně – pečení a šití panenek a bude je prodávat společně. To může být jejím vzdáleným cílem, ale nebrání jí to být pekařkou a švadlenkou teď, tvořit a prodávat vlastní zboží kdykoli a kdekoli může.

Při unschoolingu jsou učení a život synonyma, kráčejí ruku v ruce. Nelze je od sebe odtrhnout. Neexistuje žádné oddělení dětí od „reálného světa“. Vše je opravdové. Známý pedagog John Holt, který začal před desetiletími razit termín „unschooling“, napsal ve své knize Learning All The Time:

„Nejlépe můžeme pomoci dětem s učením ne určováním toho, co si myslíme, že by se měly učit a vymýšlením geniálních způsobů, jak je to naučit. Ale co největším zpřístupněním světa pro ně, dáváním opravdové pozornosti tomu, co dělají, zodpovídáním jejich dotazů, mají-li jaké, a pomáháním jim objevovat věci, které je nejvíce zajímají.“

Děti jsou dychtivé prozkoumávat a objevovat svůj svět a zapojovat se do smysluplné práce a činností spojených s jejich zájmy a poháněných jejich nekonečnou zvědavostí. Naší prací, coby rodičů, je naslouchat jejich zájmům a nápadům, podporovat a povzbuzovat je, a pomáhat jim propojit se se širším světem kolem nich.

Naší prací není připravit je na to, čím se stanou, ale pomoci jim být tím, čím už jsou.

„Věřím, že vzdělávání je proces žití, nikoli příprava na budoucí život.“ – John Dewey (1897)