Pro děti chceme to nejlepší. Někteří cestou neomezeného přísunu hraček a zábavy, jiní lesní školkou. My jsme se se ženou rozhodli obohatit život celé naší rodiny rovnoměrně. Jmenuju se Víťa Válka a se ženou Renčou cestujeme s našimi dvěma holkami (3 a 4 roky) v karavanu. Od první cesty v roce 2012 jsme se stali na nomádském životě závislými.

Hodně nám dala Praha

Nikdy jsem nebyl člověk, který se spokojí s průměrností. Nerad přebírám zvyky jen tak bez přemýšlení. Neustále hledám vlastní cestu jak si poskládat život. Přemýšlím nad tím, jakých pravidel se držím a jaké předsudky zahodím. Po mnoha pokusech, často neúspěšných, se posledních několik let cítím úžasně a vidím jak září celá rodina. Náš život nabyl rovnováhu. Každodenního stresu je minimum, řešíme zdravé jídlo, optimalizujeme náklady, několik měsíců v roce jsme na cestách. Každý den si užíváme.

To vše nebylo samozřejmě zadarmo a přes noc. Hned po bakaláři jsem se z Moravy na čas přestěhoval do Prahy a zde se ženou prožil intenzivní pracovní školu života. Díky tomu dnes nemusíme trávit drahocenný čas prací tak jako dříve a máme víc energie pro naše děti.

Cestujeme hodně

Cestování pro mě bylo vždy obrovskou inspirací pro mé další rozhodování. Stejně jako příběhy v knihách a ve filmu, cestování člověka přesune do jiné reality a nevyhnutelně jej odtrhne z každodenního krysího závodu. Na cestách pak poznáváte nová místa, chutě, jazyky, cizí osudy a kulturu. To vše pomáhá při hodnocení vlastního počínání.

S dětmi se naše touha poznávat svět a sama sebe dále prohlubovala. V jeden moment jsme tak přišli na to, že namísto instantního cestování letadlem nebo autem ve smyslu “rychle tam, pak týden pobyt a rychle zpět” chceme místa a lidi poznávat mnohem více. A tak jsme přišli s konceptem cestování v karavanu, které nám umožňuje cestovat pomaleji a týdenní pobyt vyměnit za jedno až dvouměsíční cesty při kterých kombinujeme život i práci tak jako doma. A co je hlavní, nemusíme kvůli tomu vykrást banku. Podrobnosti najdete na mém blogu Rodina v karavanu.

Život rodiny v karavanu

Doma i na cestách v karavanu jsme jako rodina pořád spolu. Nemáme potřebu “vypadnout” a být chvíli sami, což překvapilo i Adelu Banášovou. Mně to pomáhá odtrhnout se od obrazovky a trávit čas s rodinou v naprosto náhodném rytmu. Na druhou stranu práce doma a v karavanu není pro každého. Vyžaduje to značnou disciplínu a schopnost organizovat svůj rodinný i pracovní čas.

Přínos karavanových cest pro děti je, podle mě, úžasný. Nikdy nejsme zavření ve vyhezkaném all-inclusive resortu na týden, ale poznáváme nové země a místa v plném spektru dojmů. Nakupujeme na místních trzích lokální potraviny. Jíme v luxusních restauracích i v bufetech na rohu ulice. Rytmus života v karavanu je mnohem blíže nenucenému rytmu místních než uspěchané dovolené. Děti tak mají možnost zapamatovat si nové poznatky více.

Praktické postřehy

Naše holky jsou zatím ve věku, kdy neřešíme školní docházku, ale pouze školku u jedné z nich. To je pro naše cestování dostatečně flexibilní. Řekl bych, že tak polovinu školního roku jsme na Moravě a druhou polovinu cestujeme nebo léčíme nemoci, které dcerka ze školky přinese. Když cestujeme, Renča se ve školce vždy ptá na témata, která bychom měli procvičovat. Na cestách nemáme nijak vyhrazený čas pro učení, to možná přijde se školou, ale snažíme se hodně s dětmi o jejich objevech mluvit a vysvětlovat souvislosti, téměř jako s dospělými.

Zdravotní rizika a nemoci řešíme prevencí a v případě nejistoty odkládáme odjezd na jih třeba o týden nebo dva, dokud nejsme zdraví. Na cesty samozřejmě pak bereme několik základních léků pro případ nečekané nemoci. Několik drobných situací a setkání s místními doktory už jsme absolvovali a nakonec to nebylo nic nepřekonatelného. Většinou se stačí doptat na specialistu v lékárně nebo zavolat asistenční službu Elite Program, která je zdarma součástí většiny kreditních karet.

Nemáme růžové brýle

Přestože naše cesty s rodinou v karavanu můžou působit jako procházka růžovým sadem, je za nimi hodně příprav a znalostí, které jsme museli vstřebat, než jsme vůbec vyrazili. Dnes také víme, že děti díky cestování sice budou schopnější se adaptovat v neznámém prostředí, ale o to méně budou mít pevnou vazbu se svou domovinou. Dalším faktorem je pak samotná vazba na rodiče a snížená socializace ve srovnání například s denním docházením do školky. Z našeho pohledu je to ale pořád rozumně vybalancované a mohlo by to dětem více dát než vzít.

Neodkládejte

Pokud máte chuť se naším příběhem inspirovat, přečtěte si nejen můj blog o karavanování, ale i knihy o sebezdokonalení, které v něm doporučuju. Zamyslete se nad tím, co je vaším životním cílem a jestli ten cíl není jen pozlátko pro sousedy, ale opravdu jste o něm v srdci přesvědčeni. Nastavte každou věc ve svém životě tak abyste krůček po krůčku směřovali k cíli. Překonávejte sami sebe, své obavy a hrajte svůj život jako počítačovou hru. Neutrácejte za věci, které opravdu nepotřebujete, jezte zdravěji a zamyslete se nad tím, jestli vaše práce přináší radost vám i vaší rodině. Už jen to, že čtete svobodauceni.cz je důkazem vaší otevřené mysli. Budeme vám držet palce!