Veronika Tulef

Člověk se rodí a začíná svůj život jako čistá, nekonečně vynalézavá a tvořivá bytost, schopná přizpůsobit se všemu, co jí přinese zítřek. Jeho největší chyba byla, že se rozhodl sám sebe zotročit a vystavět hradby, které ho dělí od jeho vlastní podstaty a neomezeného potenciálu. Mnohokrát je nám sdělováno, že za nás zodpovídají jiní. Je to lživá iluze vytvořená systémem, který si dělá nárok na náš život. V čele s povinnou školní docházkou, která není ničím jiným, než vězením, mrzačícím sebedůvěru, podkopávajícím vlastní identitu a zodpovědnost, ničícím budoucí osudy tisíců nevinných lidí. Každý člověk, s omezenými možnostmi, v omezeném světě, převzal za svůj život zodpovědnost ve skutečnosti už ve chvíli, kdy se sám poprvé nadechl a nebude, ani nemůže tomu být jinak až do jeho smrti. Nepřeji si státem nařízený školský systém. Nepřeji si suverénní stát. Přeji si suverénní život. Už jenom proto, že kdykoliv dojde na lámání chleba, nebude tou poslední institucí, na kterou bude možné se v nouzi obrátit, státní orgán, ale jedině naše vlastní lidskost, soucit a svědomí.