Dle vyjádření OSN nemá rychlost a míra narušení vzdělávání epidemií koronaviru v celosvětovém měřítku obdoby.

(originální článek vyšel 4. 3. 2020, pozn. překl.)

Epidemie koronaviru zasáhla po celém světě hluboko do našich každodenních životů; rozsáhlým zavíráním všech škol v Itálii, pozastavením výuky v hlavním městě Indie a hrozbou uzavření škol ve Spojených Státech, což ještě zintenzivnilo míru rozvratu v oblasti vzdělávání 300 milionů studentů po celém světě.

Jen před pár týdny byla Čína, kde epidemie vypukla, jedinou zemí, která výuku ve školách přerušila. Nicméně virus se rozšířil tak rychle, že od středy oznámilo uzavření škol v různé míře dvacet dva zemí na třech kontinentech, což vedlo OSN k varování, že „v celosvětovém měřítku nemá rychlost a míra narušení vzdělávání epidemií koronaviru obdoby.“

Do školy nyní nechodí studenti a žáci z Jižní Koreje, Íránu, Japonska, Francie, Pákistánu a jiných zemí; někteří pouze na pár dní, jiní na několik týdnů. Ve čtvrtek dostaly všechny školy v indickém hlavním městě, Novém Dillí, na prvním stupni nařízení zavřít na celý březen, což se dotklo více než dvou milionů dětí.

V Itálii, kterou vypuknutí epidemie zasáhlo mimo Čínu nejhůře, ve středu politici prohlásili, že rozšíří nařízení uzavřít školy na celou zemi a ne jen na několik měst v severních regionech země, kde vláda nařídila uzavření škol jako první. Všechny školy a univerzity zůstanou uzavřeny do 15. března.

Na západním pobřeží Spojených států amerických s dosud nejvyšším počtem případů infekcí vyhlásilo Los Angeles ve středu stav nouze a doporučilo rodičům, aby se připravili na uzavírání škol ve druhém největším školním okrsku v zemi. Stát Washington, který od propuknutí hlásí 10 úmrtí, zavřel některé školy, zatímco na druhé straně země v New Yorku nově diagnostikované případy také vedly k uzavření mnoha škol. 

Ekonomové a poskytovatelé vzdělávání se shodují, že rozsah zmatku v této oblasti a rychlost, s jakou se šíří, nemá obdoby. Nyní se podle OSN týká 290,5 milionů studentů a žáků po celém světě. Školy poskytují strukturu a podporu rodinám, komunitám a celým ekonomikám. To, že budou uzavřeny na dny, týdny a někdy i měsíce, by mohlo mít nevýslovný dopad na děti a společnost obecně. 

„Pořád se mě ptají: Kdy si můžeme jít hrát ven? Kdy už můžeme do školy?“ říká Gao Mengxian, zaměstnankyně ostrahy z Hong Kongu, jejíž dvě dcery musí sedět doma, protože školy jsou od ledna uzavřeny.

Na některých školách studenti promeškali stěžejní hodiny pro přípravu na přijímací zkoušky na střední školu, zatímco těm mladším hrozí, že budou pozadu se čtením a s matematikou. Rodičům se snížil příjem, pracují z domova nebo se snaží zajistit pro své děti hlídání. Někteří přesunuli děti do škol, které uzavřeny nebyly, a některé rodiny přišly o účast na důležitých událostech jako maturity či ukončení školního roku.

„Nemám k dispozici data, ale nenapadá mě žádný příklad z moderní doby, kdy vyspělé ekonomiky uzavřely školy na delší dobu,“ uvedl Jacob Kirkegaard, vědecký pracovník na Peterson Institute for International Economics (Petersonův Institut pro mezinárodní studium ekonomie; nezisková, nestranná organizace, která se zaměřuje na posilování prosperity a blahobytu v oblasti globální ekonomie, pozn. překl.) ve Washingtonu. 

V Hong Kongu se zatím rodiny, jako ta paní Gao, snaží udržet alespoň nějaké zdání normálnosti.

Paní Gao je 48 let; přestala pracovat, aby mohla dohlédnout na své dcery, a také začala šetřit ve výdajích za domácnost. Vychází ven pouze jednou týdně a nejvíce času tráví tím, že pomáhá svým dcerám ve věku 8 a 10 let s online výukou. Tápe v používání technologií, dobře se v nich nevyzná a dcery jsou frustrované.

Vlády se snaží pomáhat. Japonsko nabízí společnostem finanční kompenzace za to, že si rodiče berou volno. Francie slíbila 14 dní placené nemocenské rodičům, kteří nemají jinou možnost než hlídat doma své děti, jež nesmí do školy.

Nicméně  dopad je daleko širší a následky se dotýkají všech oblastí společnosti, i těch zdánlivě se vzděláváním nesouvisejících. V Japonsku školy přestaly připravovat obědy a zrušily hromadné objednávky potravin, což poškozuje pěstitele a dodavatele. V Hong Kongu zůstalo mnoho pomocníků a pomocnic v domácnosti nezaměstnaných poté, co bohaté rodiny přihlásily své děti do škol v zahraničí. 

Julia Bossard, 39letá matka dvou dětí z Francie, prohlásila, že byla nucena změnit veškeré své zvyklosti, protože škola jejího syna byla na dva týdny uzavřena kvůli dezinfekci. Její běžný den nyní vypadá tak, že pomáhá dětem s úkoly anebo objíždí supermarkety a shání rychle mizející těstoviny, rýži či konzervy. „Museli jsme prostě začít fungovat jinak,“ říká.

Online a sám

Školy a politici se snaží o to, aby se doma děti dále vzdělávaly – a zabavily. Italská vláda nechala pro učitele vytvořit web, na kterém budou mít přístup k nástrojům pro videokonference a výukové plány. Mongolské televizní stanice připravily televizní vyučování. Íránská vláda zpřístupnila bezplatně veškerý online obsah určený pro děti. 

Žáci mají online dokonce i tělocvik: minimálně jedna škola v Hong Kongu vyžaduje od svých studentů, aby se oblékli do cvičebního úboru a cvičili podle videohovoru s učitelem, který dělá kliky. Účast každého studenta se kontroluje přes webkameru. 

Nicméně, offline realita je náročnější. Na žáky a studenty, kteří jsou odkázáni sami na sebe, vyskakují nejrůznější technologické překážky a nevyhnutelné komplikace. 

Thira Pang, sedmnáctiletá studentka střední školy, se opakovaně připojovala na online hodinu pozdě, protože má pomalé internetové připojení. Teď už se raději přihlašuje s patnácti minutovým předstihem. 

„Je to trochu o štěstí, jestli se vám podaří se na hodinu dostat,“ říká.

Nové „domácí třídy“ představují ale větší problémy pro mladší žáky a jejich starší pečovatele. Ruby Tan, učitelka v Čongčchingu, městě v jihozápadní Číně, ve kterém byla docházka do školy pozastavena před měsícem, řekla, že mnoho prarodičů pomáhá s péčí o vnoučata, aby jejich rodiče mohli chodit do práce. Ale prarodiče novějším technologiím ne vždy rozumí. 

„Nevědí, jak dohlédnout na učení dětí a místo toho je nechají vytvářet si špatné návyky, kdy se nesoustředí na výuku v době, kdy by měly,“ vysvětluje paní Tan. 

Některým překážkám se ale vyhnout nedá. Na čínských sociálních médiích najdete fotky studentů a učitelů, jak lezou po střechách sousedů ve snaze najít silnější internetový signál. Jedna rodina v Mongolsku sbalila svou jurtu a přestěhovala se na místo s lepším připojením k internetu, zmínil web Weibo. 

Uzavření škol také zasáhlo významné školní události. V Japonsku školní rok končí v březnu a mnoho škol omezuje vstup na slavnostní ukončení jen pro učitele a studenty. 

Když syn paní Satoko Mority 1. března absolvoval střední školu v prefektuře Akita v severní části největšího japonského ostrova, nemohla se slavnostního ukončení zúčastnit. A stejné to bude i se závěrečnou slavností její dcery na základní škole. 

„Má dcera se mě zeptala, jaký má smysl se zúčastnit a poslouchat proslovy bez rodičů?“ řekla.

Pro Chloe Lau, studentku z Hong Kongu, přišel konec středoškolské docházky nenadále. Její poslední den školy připadl na 2. dubna, ale školy v Hong Kongu dříve než 20. dubna neotevřou. 

Břemeno pro ženy

V souvislosti s uzavíráním škol musí rodiny vymyslet jiný způsob obživy a rozdělení povinností. Toto břemeno dopadlo obzvlášť na ženy, které jsou ve většině zemí světa do značné míry zodpovědné za péči o děti.

Opatrovníků dětí je nedostatek nebo se nechtějí o děti z těžce zasažených oblastí starat. 

Jedenáctiletý syn paní Lee Seong-Yeon, která pracuje jako administrativní pracovnice v nemocnici v Soulu v Jižní Koreji, nebyl ve škole od té doby, kdy vláda nařídila jejich celostátní uzavření. Jižní Korea má nejvyšší počet případů infekce koronavirem mimo Čínu.

Pro paní Lee práce z domova nepřipadala v úvahu; ona i její muž, který je rovněž zaměstnancem nemocnice, mají teď víc práce než dřív. Syn paní Lee tedy každý pracovní den tráví sám a k obědu má přichystaný párek se smaženou rýží a kimchi. Jídlo mu paní Lee připravuje den předem.

„Kdyby byl můj syn mladší, asi bych dala výpověď, protože bych nebyla schopná nechat ho doma samotného,“ řekla. 

Nicméně i tak pociťuje, že tím její kariéra utrpí. „Snažím se odejít z práce přesně v 6, ačkoliv ostatní ještě sedí u svých stolů, a běžím domů za synem, abych mu uvařila večeři, takže je mi jasné, že to mé kariéře neprospěje.“

Pro matky s minimem sociálních záchranných sítí jsou možnosti ještě více omezené. 

Anastasia Moschos z Atén měla štěstí. Když zavřela škola, kam chodí její šestiletý syn, mohla ho paní Moschos, 47letá pojišťovací agentka, nechat doma se svým otcem, který byl zrovna u nich na návštěvě. Pokud ale školy zůstanou zavřené déle, bude možná muset hledat výpomoc.

 „Předpokládá se, že všichni mají někoho, kdo jim pomůže. Ale to není můj případ. Jsem svobodná matka a nikoho k ruce doma nemám,“ řekla.

I matky, které měly možnost postižené oblasti opustit, mají problém s hledáním péče o děti. Cristina Tagliabue podniká v oblasti komunikací a pochází z Milána, které je italským epicentrem. Nedávno se se svým dvouletým synem přestěhovala do Říma, kde má druhý byt. Nicméně, nenašla pro syna zařízení, které by ho přijalo, protože rodiče ostatních děti nechtěli mezi své děti nikoho z postižené oblasti.

Uzavírání školek, škol a univerzit v Itálii pravděpodobně způsobí potíže rodičům po celé zemi. 

Paní Tagliabue již odmítla několik zakázek, protože není schopna se svým malým synem bez hlídání pracovat z domova. 

„Uzavření škol je správné, ale má to svou cenu. Vláda by mohla pro matky něco udělat; také jsme přece v karanténě.“

Za dveřmi třídy

Epidemie otřásla všemi oblastmi průmyslu, spojenými se zvyky žáků a studentů i pracujících rodičů. 

Zřizovatelé škol v Japonsku, které náhlé rozhodnutí vlády uzavřít školy zaskočilo, zrušili objednávky pro školní jídelny a nechali tak dodavatele zavalené přebytečným zbožím a se zaměstnanci, které dočasně nebudou potřebovat.

Kazuo Tanaka, zástupce ředitele firmy z Yachimaty ve středním Japonsku, která dodává školní obědy, řekl, že zrušili objednávky surovin na přibližně 5000 obědů pro 13 škol. Firmu to bude stát zhruba 20 milionů jenů (více než 4,5 milionu korun, pozn. překl.) za každý měsíc, kdy jsou školy uzavřené.

„Pekárny jsou zničené,“ řekl Yuzo Kojima, generální tajemník národní asociace pro školní obědy. „Mlékárny a pěstitelé zeleniny dostanou tvrdou ránu. Zaměstnanci školních jídelen jsou bez práce.“

Pro zmírnění následků nabízí japonská vláda finanční pomoc rodičům, malým firmám a poskytovatelům zdravotní péče. Zástupci firem dodávající školní obědy o žádné kompenzaci pro sebe ale zatím neslyšeli.

V Hong Kongu přišlo o práci mnoho z početného zástupu pomocníků v domácnosti, protože movitější rodiče zapsali děti do škol v zahraničí. 

Poptávka po chůvách od začátku epidemie už poklesla o třetinu, protože firmy umožnily rodičům práci z domova, řekl Felix Choi, ředitel portálu Babysitter.hk, který nabízí služby péče o děti. A teď se ještě některé rodiny cizinců rozhodly nečekat na otevření škol a opustily město.

„Více než 30 % naší klientely tvoří rodiny cizinců ze Západu a nevypadá to, že by se v dohledné době chtěly do Hong Kongu vrátit. Většina z nich nám řekla, že se vrátí, až se školy znovu otevřou,“ uzavřel pan Choi.