👦🏻 Můj nejstarší syn Daniel oslaví za pár dní osmnáctiny a příští rok bude maturovat. Byl velmi zvídavé a bystré batole. Ve třech letech četl, zahlcoval nás dotazy, na které jsme neznali odpověď, neustále jsme četli různé encyklopedie, hltal všechno nové. Ve škole ho pod tlakem povinností tahle energie postupně opouštěla. Když jsme se ale s tehdejším mužem rozhodli nabídnout mu domácí vzdělávání, byl už v páté třídě a nedovedl si představit žít jinak, navíc jediné kamarády měl ve škole, takže odmítl.
👶🏻 Mojí nejmladší dceři Astrid je teprve 9 měsíců, v tomto věku má „domácí vzdělávání“ asi většina dětí a mnoho z nich možná i vzdělávání „svobodné“.
👧🏻 Prostřední dceři Lucii je 12 let a do školy nikdy nechodila, je tedy oficiálně od první třídy na domácím (ve školském zákoně se jmenuje individuální) vzdělávání. Domácí vzdělávání není bohužel naše právo, je to výjimečný způsob plnění povinné školní docházky, je třeba mít k němu závažné důvody, vyjádření pedagogicko-psychologické poradny a další náležitosti jmenované ve školském zákoně. Schvaluje jej ředitel konkrétní školy, kde se chcete k DV zapsat, a ten jej může také kdykoli zrušit. Dítě musí dodržovat školní vzdělávací program školy, v níž je zapsané.
Existuje Asociace domácího vzdělávání – www.domaciskola.cz, kde metodičky poradí s výběrem vhodné školy a dalšími náležitostmi. Já a ostatní ve SvobodaUčení.cz, lidé ve fb skupině Svobodné vzdělávání nebo někdo z Asociace svobodných demokratických škol – www.asociacesds.cz můžeme poradit s výběrem školy co nejvíc přátelské svobodnému vzdělávání.
Nedat dítě do školy je samozřejmě stále menšinová cesta a rodiče často mění celé své životy, protože je to pro ně priorita. Změní zaměstnání, najdou si práci z domova, přestěhují se, střídají se s partnerem, nebo pracují oba na půl úvazku. Existují také skupiny pro domácí školáky, říká se jim různě – komunitní školy, sdružené školy, kde se mohou domškoláci setkávat. Mezi rodinami na DV panuje zejména díky internetu čilá komunikace, ať už ve skupinách na facebooku (třeba Domácí a komunitní vzdělávání), nebo přes domškolácký newsletter, či na mnoha společných akcích. Možností je tolik, kolik je lidí.
V současnosti je možné dítě doma vzdělávat na prvním i druhém stupni ZŠ. Samozřejmě je možné si pouze vzít „školu domů“ a fungovat s dětmi v režimu jednotlivých hodin a předmětů, ale v domácím vzdělávání je to podle mě zbytečné. Svět nabízí nepřeberné množství vzdělávacích příležitostí a jednotlivé školy mají různé požadavky ohledně toho, jak má vypadat půlroční zákonem dané přezkoušení domácího školáka. Někde testují děti po předmětech, ale často probíhá hodnocení formou rozhovoru nad portfoliem, které k přezkoušení rodina donese. Pokud jde o předměty dané zákonem na druhém stupni, i tam lze bez problémů najít mnoho zdrojů k učení, internet je jich plný, ale také existuje spousta kroužků či kurzů na daná témata.
❓Často dostávám otázku, jak vypadá náš běžný den. Odpovídám, že asi tak, jako běžný víkendový či prázdninový den rodin, kde dospělí chodí do práce a děti do školy. Prostě si děláme, co nás baví. Unschooling a sebeřízené vzdělávání ale podle vyjádření MŠMT není v souladu s českou legislativou. Přesto si lze půlroky mezi přezkoušeními s dětmi užít mnohem zajímavěji než jen učením se nad učebnicemi.
Jak plní ŠVP unschooleři? Mrkněte na moji fb skupinu Co se můj unschooler učí, když… a na tento článek.
A co je důležité: skutečné domácí vzdělávání nemusí ani náhodou připomínat to, co se nyní děje dětem a rodičům nuceně.
❗️Nemusíte sedět nad učebnicemi, nemusíte vyplňovat pracovní sešity, nemusíte dělat žádné úkoly ani psát písemky. Nemusíte ráno tahat rozespalé děti z postele, nemusíte se zalepenýma očima připravovat svačiny, nemusíte chodit na třídní schůzky.
❤️ Můžete se svými dětmi šťastně žít bez mocenských her, manipulací, hierarchie, autoritářství, donucování, hrozeb, hodnocení, trestů a odměn.
Nestojí to za vyzkoušení?
P.S.: Pokud řešíte místo DV nějaký problém ve škole, poradíme vám tady: Řešení problémů ve škole, stížnosti na učitele a školy a ve stejnojmenné skupině.