Typický ZigZag den může zahrnovat rybaření, výrobu ptačí budky, rozebírání televize, zahrabávání se do písku, provádění pokusů s balónky, karetní hry či závody s magnety, i kočičí taneční párty.

Angela Wilhelm/Asheville Citizen Times

 

Jednoho pochmurného pondělního rána si na úpatí kopce v zahradě za domem skupina dětí vyjednávala svá vlastní pravidla hry na ukořistění vlajky. Nahoře u domu se opatrně šoural přes mokrý trávník kluk na kolečkových bruslích.

Uvnitř domu zuřila taneční párty na soundtrack z Ledového království. Nedaleko si další děti hověly v houpacích sítích, stavěly mnohobarevné věže z kostek nebo si na pohovkách četly, povídaly či jen tak posedávaly.

Pondělí je stanoveno jako školní den, ale „školní“ se nezdá příliš výstižným popisem nesourodého hukotu rozmanitých činností, který se line celou ZigZag Agile Learning Community. ZigZag, rozkládající se na 3 akrech poblíž historické komunity Enka Village, nemá žádné tradiční školní lavice. Děti nemají stanoveny žádné standardní osnovy či povinnou četbu. Dospělí se v areálu pohybují, ale nevydávají žádné příkazy a jen zřídka udělují rady.

Tohle nejsou prázdniny. Není to přestávka v pravidelném rozvrhu. Tohle je ten rozvrh, běžící od rána do odpoledne, od pondělí do pátku, v komunitě, která věří v sílu unschoolingu.

ZigZag: Síla „unschoolingu“

Unschooling spadá pod sebeřízené vzdělávání, kde si dítě samo plně rozhoduje o svém vlastním učení. Dospělí jednají jako pomocníci naplňující nižší kategorie Maslowovy pyramidy potřeb (jídlo, bezpečí, přístřeší), zatímco děti tráví své dny bezmeznými kombinacemi činností.

ZigZag je unschoolingový kolektiv pro děti od 3 do 13 let. Komunita založená v r. 2015 manželi Hanym Nagibem a Keli Bryanovou slouží každý týden 27 dětem v třípatrovém domě s rozlehlou zahradou. Dítě tu může dělat cokoli, pokud tím neohrozí sebe, ostatní ani prostředí.

Hany Nagib pózuje nedaleko jezírka v ZigZag v Asheville, 13. ledna 2020.

Angela Wilhelm/Asheville Citizen Times

 

Typický ZigZag den může zahrnovat rybaření, výrobu ptačí budky, rozebírání televize, trávení času v díře z písku, účast na pokusu s balónky, karetní hry či magnetické závody, nebo kočičí taneční párty. Nic z toho není povinné a pokud v určitém bodě začne děti nějaká aktivita unavovat, mohou prostě začít dělat něco jiného.

„Děti se mohou učit, co potřebují a kdy to potřebují“, řekla 36letá Kasey Loidolt z Ashevillu, jejíž dvě dcery šestiletá Emme a čtyřletá Lucy jsou unschoolerky.

„Může to působit jako pouhá hra, ale při svém setkávání a práci na problémech se učí emoční inteligenci.“

„V souladu s mou životní filozofií“

Mimo čas trávený v ZigZagu hodně studentů provozuje tradiční domácí vzdělávání, se standardy výuky a domácími úkoly, zatímco jiní provozují výlučně unschooling. Kasey si pro své dcery vybrala druhou možnost, čistě unschooling.

„Vlastně je to jeden z důvodů, proč jsme se přestěhovali do Asheville,“ řekla Kasey, která se přistěhovala z Minnesoty, když byl Emme jeden rok. Kasey zaujala bohatá volnomyšlenkářská homeschoolingová kultura v západní části Severní Karolíny.

Podle jejích slov „Je tu mnoho možností k provozování unschoolingu. …Můžete jít někam jen na jednu lekci nebo toho dělat více v různých prostředích.“

Typický ZigZag den může zahrnovat rybaření, výrobu ptačí budky, rozebírání televize, zahrabávání se do písku, provádění pokusů s balónky, karetní hry či závody s magnety, i kočičí taneční párty.

Angela Wilhelm/Asheville Citizen Times

 

Tři dny v týdnu posílá Kasey své dcery do ZigZag. Pokud zrovna nejsou v unschoolingovém kolektivu, tráví Emme a Lucy svůj čas venku na dalších místech s neomezenými možnostmi učení, jako je Free Forest School (místní lesní klub, pozn. překl.). 

Ani jedna z dívek neumí číst, což jejich matku netrápí. Věk, kdy se studenti naučí číst, má pro příznivce unschoolingu pramalý význam. Ani neschopnost číst ve věku 8 či 9 let není pro většinu rodičů unschoolerů důvodem k panice.

Kasey o svých dcerách tvrdí, že se „učí praktikováním dříve nabytých znalostí a dovedností v reálném životě, což je velmi důležitá schopnost. Naproti tomu v tradičnějších školách sedíte a učíte se jen čtením informací, které pro vás vůbec nemusí být relevantní.“

Rodiče unschoolerů jsou často zvyklí, že musejí své rozhodnutí obhajovat. Jedna studie z r. 2013 zjistila, že překonávání společenské kritiky ze strany rodin i vrstevníků zůstává pro rodiny provozující unschooling silnou psychickou překážkou.

Obyvatelka Ashevillu, 39letá Lora Clem popsala, že její rodiče a tchán s tchýní se obávali, zda nebude mít sebeřízené učení negativní důsledky pro pozdější život její osmileté dcery Skye.

„Myslím, že tím, jak mí rodiče Skye více poznávali a viděli, jak je výjimečná, trošku ustoupili,“ řekla Lora. „Ale určitě mohou zase snadno začít pochybovat. Budeš v tom pokračovat, až bude starší? Jak se dostane na střední školu? Odpovídám jim prostě, že se toho nebojím.“ 

Lora se pro unschooling rozhodla předtím, než se narodila Skye, její jediná dcera.

Podle ní: „To prostě tak nějak ladilo s mou životní filozofií.“ Sama si pamatovala na svou zkušenost se striktností tradiční veřejné školy a přála si, aby se tomu její dcera vyhnula. 

„Mnozí lidé, kteří vyrostli ve veřejných školách, se musí znovu naučit zajímat se o svět a o učení,“ poznamenala Lora. „Nemyslím, že by (Skye) někdy přemýšlela o učení jako o něčem, co musí přetrpět. Líbí se mi, že má vždy možnost volby.“

Skye se naučila číst brzy, což, jak přiznává Lora, byla úleva.

Pondělky Lora dobrovolničí v ZigZagu a výměnou za to ušetří 39 $ za denní školné. Mimo pobyt v ZigZagu přihlásila Lora svou dceru na lekce plavání a stepu, často jezdí do knihovny a zařizuje jí setkání s dětmi z různých výukových prostředí.

Keli Bryan čte dětem v ZigZag Agile Learning Community v Ashevillu knížku Dr. Seusse, 13. ledna 2020.

Angela Wilhelm/Asheville Citizen Times

 

Stupně vzdělání mohou být v unschoolingovém prostředí celkem mlhavým pojmem, proto Skye svým kamarádům z tradičnějších škol říká, že je ve druhé třídě.

„Když jsem byla mladší, chtěla jsem chodit do školy,“ popisovala Skye a popadla přitom rybářský prut u rybníka na zahradě ZigZag komunity. „Ale teď, když mi to rodiče blíž popsali, myslím, že tohle je lepší.“

Unschooling v Ashevillu na vzestupu

V Americe sahá tradice unschoolingu do období tzv. kontrakultury pozdních šedesátých let. Sloveso „unschool” se brzy vžilo k charakteristice specifického, svobodomyslného přístupu v domácím vzdělávání. V některých zemích zůstává tato praktika nezákonná: Španělsko, Německo, Čína či Brazílie. Ve Spojených státech ale v posledním desetiletí vykazuje unschooling nárůst.

Dle odhadů studií se počet dětí v domácím vzdělávání zdvojnásobil z 10 % v r. 2012 na 20 % v r. 2016. V současnosti je ve Spojených státech zhruba 375 tisíc dětí v unschoolingu. V Buncombe County (okres, v němž leží Asheville, pozn. překl.) může být v místní rozpínající se homeschoolingové komunitě zcela či částečně unschoolovaných více než 600 dětí. Přesná čísla nejsou statistikům k dispozici.

Pokud vyjdeme z počtů na sociálních médiích, Facebooková skupina Asheville Unschoolers & Homeschoolers má 1,694 členů.

„Rozhodně jsme docela velká komunita,“ řekl Nagib, sám rodič dvou dětí v unschoolingu. Nagib dle svých slov doufá, že se počet registrovaných v ZigZag komunitě zdvojnásobí.

Proč unschooling?

Peter Gray, profesor psychologie na Boston College (renomovaná soukromá katolická univerzita, pozn. překl.), strávil větší část minulé dekády zkoumáním unschoolingu. Dle P. Graye je za rostoucím zájmem o tuto svéráznou vzdělávací praktiku několik faktorů. 

Zaprvé, jak věří Gray, je díky zvyšování povědomí o unschoolingu tato praktika čím dál méně tabuizovaná.

„Rodiče se dozví, že to má název“, řekl. „Není to něco divného, co bylo právě vymyšleno, ale celá řada lidí to již provozuje.“

Největším popisovaným problémem bylo překonat kritické názory a společenský tlak ze strany ostatních, kteří s tím nesouhlasí, a také své vlastní kulturně zakořeněné navyklé způsoby přemýšlení o vzdělávání.

Podle Graye dojde většina rodin k unschoolingu po špatných zkušenostech s mainstreamovými možnostmi vzdělávání, zatímco asi 33 % si unschooling zvolí rovnou.

Také technologický pokrok učinil domácí vzdělávání, a tím unschooling, rodinám dostupnější.

„Je tak snadné učit se, cokoli chcete,“ řekl Gray. „Každé dítě si nosí informace o celém světě ve své kapse.“

A konečně, Gray věří, že více rodičů si uvědomuje, že standardní forma výuky K-12 (americký výraz pro systém vzdělávání od školky do 12 let, pozn. překl.) a osnov ne vždy zajistí schopnosti potřebné na současném pracovním trhu. Memorování informací klesá na hodnotě v ekonomice, kde je stěžejní kreativita, iniciativa a interpersonální dovednosti. Dle Graye  sebeřízené vzdělávání dodává tyto žádoucí schopnosti trvaleji než výuka dle osnov.

Je to legální?

V Severní Karolíně musejí domškoláci ze zákona podstupovat standardizované testy z matematiky a čtení. Aby dostáli zákonu, mnozí unschoolingoví rodiče zkoušky jednou za rok neformálně uspořádají, nelpí ale na výsledku.

Pomník pro hada vytvořený dětmi v ZigZag Agile Learning Community v Ashevillu.

Angela Wilhelm/Asheville Citizen Times

 

„O nic nejde a výsledky nebudeme nikomu ukazovat,“ řekla Lora k testům, jež Skye jednou ročně podstupuje. „Rozhodně znám i některé unschoolery, kteří prostě testy nedělají. Nemyslím si, že  probíhá nějaká přísná kontrola.“

Severokarolínský úřad pro neveřejné vzdělávání může od rodičů dětí v domácím vzdělávání žádat v průběhu roku údaje o hodnocení. Kromě toho musí mít rodiče provozující unschooling dle zákona alespoň středoškolské vzdělání, vést záznamy o očkování a docházce a fungovat dle pravidelného rozvrhu alespoň devět měsíců v roce.

Jak se daří studentům, kteří vzešli z unschoolingu, v dospělosti, není příliš známo. V r. 2015 P. Gray a pedagogická psycholožka Gina Riley dotazovali vzorek 75 dospělých, kteří absolvovali alespoň část základního vzdělání formou unschoolingu. Psychologové zjistili, že 83 % pokračovalo na střední školu a 44 % buď studuje nebo již vystudovalo a má bakalářský titul. Obě tato čísla převyšují celonárodní průměry.

Unschooling může nicméně vyžadovat značné množství času a úsilí rodičů, což může mluvit proti rozšířitelnosti této praktiky. Greyovy studie odhalily, že zhruba polovina rodičů v unschoolingu jsou matky v domácnosti, a to si nemůže dovolit každá rodina.

 

Děti si hrají a rybaří v ZigZag Agile Learning Community v Ashevillu, 13.1.2020.

Angela Wilhelm/Asheville Citizen Times

 

Posedávání v Tichém pokoji

Odpoledne zůstalo šedivé a zatažené a děti se shlukovaly kolem rybníka na zahradě ZigZagu, aby si zalovily ve změti oranžových bříšek. Ve stejnou dobu se tři chlapci středoškolského věku uzavřeli v odloučené místnosti domu, oficiálně nazývané Tichý pokoj. Chlapci proseděli v Tichém pokoji celé dopoledne i odpoledne a uvelebení v pohovce spolu diskutovali.

„Kdybych byl ve škole, byl bych v šesté třídě, ale to je jen technická záležitost,” řekl jeden z chlapců, jedenáctiletý Beckett Amidon.

Beckett navštěvuje ZigZag jednou týdně, zejména kvůli projektu stromového domu a říká, že se učí celý týden dle pohodového studijního plánu.

„Pro dítě je skvělé, když si namísto nuceného školního rozvrhu udělá svůj vlastní,“ řekl Beckett. „Prostě si myslím, že svoboda, bez omezení, v nás probouzí touhu učit se víc.“

Mezi Beckettovými zájmy je botanika i pokročilá algebra, kterou, jak sám řekl, se zrovna začal učit.

„Když vás nebaví něco, co se máte naučit, nenaučíte se to,“ dodal Beckett.

V budoucnu se vidí na klasické univerzitě, nebo možná i dříve, na tradiční americké střední škole. Teď ho ale ještě ani jedno neláká. 

Lora a Kasey by také zvážily běžné školní vzdělání, pokud by si to Skye, Emme a Lucy přály. Přesto obě matky přiznaly, že by byly raději, kdyby jejich děti až do středoškolského věku nikdy nestrávily v klasické škole ani minutu.

Lora uvedla „Mým přáním je, aby v tom mohla pokračovat, dokud bude chtít.“

Den v ZigZagu končí stejně jako začíná, komunitním kruhem. Nagib svolal děti, aby se shromáždily v hlavní místnosti. Studenti uspořádali židle do oválu a čekali na svých místech.

Nagib pak obcházel třídu a všech se ptal na zhodnocení jejich dne, za co jsou vděčni, co si za uplynulých šest hodin užili nebo co se jim nelíbilo.

Zvláštní na té scéně byla pouze její normálnost: skupina dětí, které uniformně seděly a poslouchaly dospělého, jak vede diskuzi. Na okamžik se to téměř podobalo škole.