Učitelka Klára se  rozhodla zeptat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT): Kdy bude sebeřízené vzdělávání legitimním způsobem vzdělávání v ČR?

Tuto otázku položila MŠMT prostřednictvím Facebookového Messengeru. Níže máte možnost číst přepis onoho chatu a citace návazné emailové komunikace Kláry s MŠMT.

Klára: Dobrý den, ráda bych se zeptala, kdy bude v ČR uzákoněn unschooling a sebeřízené vzdělávání, jako legitimní forma vzdělávání, a kdy budou podporovány tzv. svobodné školy a centra sebeřízeného vzdělávání? Děkuji, Klára Modrá.

MŠMT: Vážená paní Kláro, takto zásadní změně by musela předcházet celospolečenská odborná diskuse.

Klára: Ta už probíhá dlouho: How to educate the children meaningfully? | Jana Nováčková | TEDxPragueED

MŠMT: Pak jde o to, co myslíte pod pojmem unschooling. Pokud domácí vzdělávání, to je u nás částečně umožněno.

Klára: To sice ano, ale jde o to, aby mohla být zřízena centra sebeřízeného vzdělávání a svobodné školy, a aby byla stejně podporována státem, jako jsou státní školy, a aby rodičům a dětem, kteří se chtějí takto vzdělávat (neb už mi to přijde nevyhnutelné), nebylo bráněno. Velice doporučuji viz výše zaslanou přednášku psycholožky Jany Nováčkové na TEDx. Jistě znáte školu Summerhill, která byla založena A. S. Neilem již v roce 1921 nebo školy Sudbury Valley (od 1968). Tak se ptám, kdy něco takového bude možné konečně i v ČR? Poptávka po těchto typech škol, zdá se, velmi roste. Mohu prosím vědět, s kým si teď píši? Moc děkuji, K.

MŠMT: Jak jsme napsali, to by vyžadovalo reformu celého vzdělávacího systému. V současné době se nic takového neplánuje. Co se týče zakládání nových škol, to má jasná pravidla. Ondřej Macura, ředitel Odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT.

Klára: Myslím, že nevyžadovalo. Jde jen o to, aby tento způsob vzdělávání byl uzákoněn, jako legitimní. Kdo chce chodit do státních škol nadále, klidně přeci může. Jde nám jen o to, aby tu byla širší škála, a aby tu byla svoboda vzdělávání (tu podmiňuje dobrovolnost a možnosti volby). Změna paradigmatu vzdělávání je nevyhnutelná a víme to myslím oba a spoustu dalších lidí, kteří vnímají a cítí. Děkuji a přeji hezký 1. Máj.

Summerhill / Demokratic school – True Story – GB, 2008

p. Macura MŠMT: Paní Kláro, děkuji za přání. Moc se ale nechápeme. Víme, samozřejmě, že u nás existují zastánci tohoto typu vzdělávání (Liberec ad.), ovšem školství v České republice je dáno zákonem, který ovšem určuje i to, co se má dítě ve školách naučit. Proto jsou také děti, kterým je umožněno domácí vzdělávání, přezkušovány. Na toto je navázána školní docházka v základních školách, a následně také školách středních a vysokých. Jak jsem napsal, vyžadovalo by to řadu změn, např. legislativy. A k takovým změnám musí proběhnout odborná diskuse. Jejím výsledkem by mělo být i to, zda je tento systém vůbec do českého prostředí přenositelný.

Bombardujete mne odkazy, pošlu také jeden:

Pro svobodné školy nemáme mentalitu, říká jediný český učitel v Summerhill – iDNES.cz

Klára: Děkuji. Je to spíše článek k zamyšlení řekla bych. Zdeňka Staňková uvádí, že takováto škola tu není možná právě kvůli legislativě, která takovýmto typům škol brání ve vzniku. Ale poptávka po nich i v ČR roste čím dál více. Poslala jsem Vám dva odkazy, neřekla bych, že je to bombardování. Pěkný den, K.

p. Macura MŠMT: Paní Kláro, tak si to vezmeme prakticky. V současné době se dá na střední školy přihlásit skrze jednotné přijímací zkoušky, rovněž máme státní maturitu. Obě tyto zkoušky mají jasně daná kritéria, co musí člověk, aby těmito zkouškami prošel. Stručně – testují se znalosti, které jsou nabyty na základní škole (u maturity škole střední) v rámci studia. A toto je opět dáno rámcovými vzdělávacími programy, na jejichž základě české školství funguje. Co by podle Vás bylo s dítětem, které by se vzdělávalo formou unschoolingu?

Klára: A co kdyby se ty veškeré RVP a jednotné maturity (které jsou stejně dle mého úplně špatně) prostě zrušily a děti by se zabývaly věcmi, které je opravdu baví. Učily by se, co je baví, a nikdo by je nenutil se učit blbosti, které stejně nebudou nikdy potřebovat, v tak rychle se měnícím světě? Proč máme vzdělávání u nás v ČR tak zaostalé a zkostnatělé? Já to opravdu nechápu, nezlobte se na mě. Víte, já si to prakticky představuji tak: že v centru sebeřízeného vzdělávání by bylo spoustu možností, kterým by se děti mohly dobrovolně věnovat a byly by tam dospělí, jako respektující průvodci, kteří budou dávat jen vyžádané rady, ne ty nevyžádané. Kde si děti mohou určovat, co chtějí dělat. Nebude tam nikdo jednat z pozice moci a autority. A děti by tam určitě chodily rády a učily by se s radostí, co jim samotným dává smysl. Současná škola v podobě, jak ji známe dnes, mi opravdu nedává žádný smysl. A vím, že v tom nejsem sama. Existovaly by i takové střední i vysoké školy. Bez tzv. povinného kurikula. Pane Macuro, já v jedné takové škole pracovala (myslela jsem si, že ta škola bude a může být svobodná, ale bohužel tím, že dostává „dotace“ od státu, tak prostě být svobodná nemůže, a to otravuje vzduch a vztahy i mezi dětmi a mezi dospělými. Více než rok a půl jsem tam nevydržela a radši šla dělat něco jiného, neb mi v tom opravdu nebylo dobře. Přijde mi to, jako obrovská škoda a beru to, jako omezování základních práv a svobod. Přeji si pro děti a pro všechny SVOBODU. A ta buď je, nebo není. Vím, že svoboda stejně zvítězí. Vím, že je to nevyhnutelné.

p. Macura MŠMT: Paní Kláro, jak píšete v úvodu – znamenalo by to komplexní změnu systému, jak jej známe dnes. Stále trvám na tom, že k celé věci by musela proběhnout široká odborná diskuse. Nejde přeci o žádné omezování svobod. Jsme demokratická země, fungujeme na základě platných zákonů. A takto funguje i školství. Jako zástupce ministerstva školství se tím musím řídit. Náš resort má zodpovědnost za vzdělanost v ČR na všech jeho úrovních a řídíme se platnými zákony. U domácího vzdělávání došlo k rozšíření možnosti takto děti vzdělávat i na druhém stupni. Přesto se v našich podmínkách s největší pravděpodobností nikdy nebude jednat o masový jev a vzdělává se takto jen mizivé procento dětí. Rovněž existují alternativní možnosti vzdělávání. V současné době ministerstvo pracuje na Strategii vzdělávání do roku 2030, dojde také k revizi Rámcových vzdělávacích programů – jak říká pan ministr, budou se provzdušňovat. Ministr Plaga je toho názoru, že je potřeba určit jádro, tedy vědomosti, které dítě musí umět a rovněž využije ve svém životě. A ty by se měly vyučovat. Více volnosti by dostali také samotní učitelé. Pokud píšete, že se děti učí hlouposti, které nebudou potřebovat, pak s tím lze polemizovat. Co když si dítě vybere dráhu např. lékaře? K tomu bude potřebovat přírodní vědy, jako je matematika, fyzika, chemie. Bez těchto znalostí, a zejména základů, které získá na základní škole, se v životě neobejde.

Klára: Pokud to je jeho opravdový zájem, tak se to naučí i ve zcela rekordním čase, jak se ukazuje v praxi. Neb to bude „jeho zájem“ hluboký a opravdový. A myslím si, že se tyto zájmy u dětí objevují již v dost raném věku: např. mám kamarádku, co má dceru, která se pořád stará o nějaká zvířátka a moc jí to baví, už teď tomu věnuje veškerý svůj volný čas. Kdyby jí nikdo nezdržoval něčím, co je „povinné“ a musí se tzv. naučit, i když to třeba ke své budoucí práci veterinářky potřebovat nebude, tak by mohla jít ve svém zájmu hlouběji a rychleji. Myslím si, že by mělo být (když už, tak) povinné vzdělávání či právo na vzdělávání, ale neměla by být povinná školní docházka. Přijde mi to opravdu v rozporu se Základní listinou práv a svobod. V podstatě je to takové vězení. Co kdyby školní docházka byla dobrovolná? Já např. jsem nikdy nepotřebovala ke svému životu většinu věcí, co nás nutili se učit ve škole. Kdybychom si mohli vybrat se svobodně učit, co chceme a potřebujeme, tak by naše země jen vzkvétala… si dovoluji tvrdit. Pokud někdo zájem má a dává mu smysl být lékařem, tak se vše potřebné velmi rychle doučí sám, ze své vnitřní motivace, ale určitě ne tehdy, je-li k tomu z vnějšku nucen. Já opravdu zvlastní zkušenosti vnímám léta strávená ve škole za ztrátová. Kromě kamarádů a kamarádek a společných chvil, kdy jsme se smáli, ale to je asi tak vše. Mohla jsem to prožít i jinde a častěji, než pár minut denně o přestávkách.

p. Macura MŠMT: To je odvážné tvrzení, že by země jen vzkvétala. Problémem vzdělávání a procesu se zabývají všude ve světě. Každá země má svou minulost a tradice. Některé věci jsou nepřenositelné. Reforma, o které hovoříte, by musela být vzhledem k našemu stávajícímu systému opravdu zásadní. Hezký zbytek dne a děkuji za podněty.

Klára: Ještě se Vás zeptám na jednu otázku. Když Vás někdo do něčeho nutí, děláte to pak rád? To je má poslední otázka. Také děkuji za rozhovor.

p. Macura MŠMT: Paní Kláro, to přece nejde srovnávat… To je stejné, jako byste psala, že platit daně je omezování svobod.

Klára: Nucení je nucení, a to je vždy stejné.

p. Macura MŠMT: Tedy když mne systém nutí platit daně a zdravotní a sociální pojistné, je to omezování svobod?

Klára: Ano, myslím si, že by to mělo být dobrovolné.

p. Macura MŠMT: To je ale plnění zákona země, ve které člověk žije. Zákony nemohou být dobrovolné. Dávají nějaký základní rámec fungování státu. Tak fungují všechny vyspělé země. A takto je to i se školstvím…

Klára: Bohužel….

p. Macura MŠMT: Já chodil do školy rád a vždy jsem se toužil naučit víc. Škola mi dala jen základy, na kterých se dalo stavět. A nemyslím, že bych se učil cokoliv zbytečně.

Klára: Tak to jste jeden z mála, řekla bych.

Klára: Nechci Vás bombardovat, ale do třetice Vám posílám něco, co mě ještě k tomuto tématu napadlo 😊 Jak funguje Vláda

p. Macura MŠMT: Paní Kláro, video znám. Co k tomu říct. Demokratické fungování státu se za posledních několik tisíc let ukázalo jako dobré. Ač má své nedostatky. ALE nic lepšího člověk ještě nevymyslel. Zatím.

Poznámka redakce SU: Ale vymyslel…

P. Macura z MŠMT požádal paní Kláru, aby mu položené otázky zaslala znovu, emailem. Paní Klára tak učinila. Dostala tuto odpověď:

Dobrý den,

V České republice je povinná školní docházka (PŠD), přičemž je v současnosti povoleno plnit ji i formou individuálního vzdělávání. Takto vzdělávaný žák musí být ale zapsán v konkrétní základní škole, musí tak plnit požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a  školní vzdělávací program této školy. Individuálně vzdělávaný žák koná každé pololetí v kmenové škole zkoušky ze všech předmětů. Uvedena metoda není v souladu s povinnou školní docházkou v ČR.

Co se týče alternativních způsobů vzdělávání:
Jakékoli alternativní školy slouží jako rozšíření k tradičním státním nebo soukromým školám.

Tyto školy mají speciálně upravené školní vzdělávací programy (ŠVP) a školní řád. Jsou to buď zcela autonomními subjekty, nebo pracují jako součást větší školy, která tak dává prostor pro vzdělání i žákům, kterým většinový styl výuky nevyhovuje, zejména z důvodu nějaké specifické poruchy učení či jiných dispozic.

Hlavním cílem alternativního školství je poskytovat vzdělání žákům, kterým by se to v tradičních školách nepodařilo nebo rodičům tento způsob vzdělávání vyhovuje více. Při výuce jsou využívány skupinové metody vyučování, které posilují prvek spolupráce. Objem výuky je přizpůsobován možnostem žáků a může tak vzniknout pro ně individuální vzdělávací plán. Velký důraz je kladen na rozvoj jejich cílevědomosti a zodpovědnosti, a aby dokázali najít a rozvíjet své kladné vlastnosti.

MŠMT tyto alternativní programy podporuje, školy ale musí plnit rámcové vzdělávací programy (RVP), jeho cíle, a především výuka musí směřovat k naplnění očekávaných výstupů RVP, které jsou povinné pro všechny.

Jakou formu pro to zvolí, je na jejich rozhodnutí. /Níže uvedené metody nejsou v souladu s povinnou školní docházkou v ČR./

S pozdravem

Odbor vnějších vztahů a komunikace

(V případě využití citace, prosíme, uvádějte jméno tiskové mluvčí MŠMT Anety Lednové.)

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy