Příliš mnoho mladých lidí je přesvědčováno, že jedinou cestou k úspěchu je vysokoškolské vzdělání, jak píše David McGrath. Ve skutečnosti ale může získat dobře placené zaměstnání i vyučený automechanik.

Neměl jsem tušení, že je tu nějaký problém.

Studenti v mé třídě angličtiny pracovali v počítačové laboratoři, kde byla každá stanice oddělena přepážkou poskytující žákům soukromí, které potřebují, aby se mohli soustředit na psaní. Zároveň to ale znamená, že nemohu všechny žáky vidět zároveň, jako je tomu v běžné třídě.

Alespoň dokud jsem nedošel do středu třídy, a pak až na samý konec řady stanic, kde jsem uviděl jednoho ze studentů, Williama, s hlavou zabořenou v rukách.

“Cítíš se dobře?” zašeptal jsem.

Neodpověděl. Třásl se.

NÁZOR

Během své třicetileté učitelské kariéry jsem se již setkal se studenty v nesnázích. Jednou jsem musel nahlásit domácí násilí. Jindy jsem musel vyhodit studenta, když přišel opilý.

Zdálo se, že Williama něco bolí.

“Chceš, abych zavolal školní zdravotnici?” zeptal jsem se.

V posledních deseti letech se setkávám s problémy nezralosti u studentů kolem 16 let, kvůli dvojímu zápisu, což je program, který umožňuje středoškolským studentům zapsat se na vysokoškolské přednášky, aby mohli začít dříve a ušetřili tak školné. Ale William vypadal tak na 19 let, což je obvyklý věk pro studenty prvních ročníků.

Konečně, po tom co jsem trval na tom, aby se mnou mluvil, abych mu mohl pomoci, neochotně zvedl hlavu.

“Já to nedokážu,” řekl. Neplakal, ale jeho oči byly červené a jeho obličej zkřivený bolestí. “Je to příliš velký tlak.”

Po dalším rozhovoru jsem zjistil, že cítí takovou úzkost, že je pro něj splnění dnešního úkolu nemožné. Nebyl schopný dokončit ani úkol z minulého týdne.

Vše ostatní ještě zhoršovala čtyřka z písemky, kterou jsem mu na začátku hodiny vrátil, a která vedla ke strachu, že opět selže a stane se “velkým zklamáním” pro svou rodinu.

Snažil jsem se ho povzbudit tím, že je teprve začátek roku a mnoho jeho spolužáků také dostalo špatné známky, a proto je tento kurz důležitý: aby se učili a zlepšovali se. Ujišťoval jsem ho, že do konce semestru si může stále ještě známky vylepšit.

To samé už jsem říkal dříve. Ale Williamovi to vůbec nepomohlo. Řekl, že se tady a teď cítí hrozně. Nejenom, že nikdy ani nechtěl jít na vysokou školu. Ale byla zde všechna ta očekávání: bylo to buď vysoká škola, nebo nic.

Když jsem začínal učit, jen zřídka jsem viděl studenty, kteří neměli zájem o vysokoškolské studium. Byli to ti, kteří získávali stáže, začínali učňovské vzdělání, nebo přijímali zaměstnání v průmyslu a výrobě, jako vyvrcholení programů odborného vzdělávání na střední škole.

Ale v poslední době vidím stále více studentů se stejným dilematem jako u Williama, kteří přicházejí do mé třidy z důvodu nedostatku jiných možností.

Jejich středoškolští poradci jim říkají, že nedostanou slušnou práci bez vysokoškolského diplomu, a že střední škola je kvalifikuje pouze ke finančně špatně ohodnocené práci ve fast foodu.

Rodiče jsou dokonce na tato varování ještě citlivější. Takže i když studenty baví práce ve stavebnictví, nebo jsou zruční, řekněme, jako automechanici, jejich rodiče chápou odborné školy jako skládku pro podprůměrné děti: Ne pro mé dítě!

Podle zprávy Národního srovnávání odborného vzdělávání je důsledkem neustálý pokles zápisů k odbornému vzdělávání vedoucímu ke snížení vládní finanční podpory v posledních 11 letech.

V chicagských školách byly v posledních dvaceti letech výrazně omezeny hodiny odborné přípravy a celé školy a programy byly zrušeny. To jsou špatné zprávy pro studenty, jako je William, a špatné zprávy pro města, která se přetahují o to, aby v nich vznikly centrály Amazonu, které přicházejí s 50 000 pracovními místy, která nevyžadují vysokoškolský diplom, ale odborné vzdělání.

Podle U.S. Bureau of Labor Statistics, 68% absolventů středních škol odchází na vysokou školu. To znamená, že bez odborného výcviku neni 32% mladých lidí kvalifikovaných pro zaměstnání, které by jim umožnilo vymanit se z chudoby.

A z těch, kteří na vysokou školu pokračují, ji až 40% nedokončí, včetně Williama, který odešel ještě před koncem semestru.

Jak vyřešit tento problém?

Potřebujeme odhalit podstatu vlivu na rodiče, vedoucímu k přesvědčení, že odborná a technická práce je podřadná. Taková představa totiž vede u mnoha mladých lidí k frustraci, pocitům selhání a depresi, z důvodu nezájmu nebo nedostatku schopností pro akademické studium.

Pro vyvrácení tohoto stigmatu bude třeba veřejná kampaň, poučení rodičů i finance.

Ano, peníze jako motivace ve formě vyšších platů pro automechaniky, veterinární techniky, lékařské asistenty, pojišťovací agenty, MRI techniky, asistenty fyzioterapeutů, provozovatele železničních zařízení, choreografy a mnoho dalších pozic, které nevyžadují vysokoškolské vzdělání, ale je třeba je obsadit.

Znamená to například $44,000 jako nástupní plat pro tisíce stavebních pracovníků, kteří budou najati na stavby centrál Amazonu, kteří budou potřebovat školení buď na pracovišti, nebo v programech odborného vzdělávání, které musíme vzkřísit.