Sny o školách jsou běžné u dospělých osob jakéhokoli věku. V obecných průzkumech snů zaujímá ocitnutí se ve škole místo mezi pěti nejčastějšími sny, a to dokonce i u dospělých, kteří už nechodili do škol desítky let (například Mathes et al., 2014). V těchto studiích testovaní jednoduše zatrhli na seznamu obsahy svých snů. Tyto studie nám neříkají nic o kvalitě jejich snů.

Jsou tyto sny příjemné či nepříjemné? Co se v nich vlastně děje? Abych zodpověděl tyto otázky, využil jsem svůj předchozí blog k neformálnímu průzkumu. Poprosil jsem čtenáře, aby popsali v komentářích jakékoliv opakující se sny které mívají o škole. Dále, aby oznámkovali od jedné do pěti obvyklou příjemnost/nepříjemnost těchto snů, aby uvedli kdy naposledy takový sen měli, kdy naposledy navštěvovali vzdělávací instituci toho druhu, který se obvykle objevuje v jejich snech a aby druh instituce (základní škola, střední škola, vysoká škola) také uvedli.

Průzumu se nakonec zúčastnilo 128 čtenářů. V odpovědi na druh instituce uvedlo 73% z nich střední školu, 34% vysokou školu, 12% základní školu a 7% vyšší základní. Součet překračuje 100%, protože někteří uvedli více než jedno prostředí pro jejich opakující se sny.

Zde jsou další hlavní výsledky.

Téměř všichni zhodnotili tyto sny jako nepříjemné, nikdo jako příjemné.

Požádal jsem účastníky, aby svoje opakující se sny hodnotili na stupnici:

1. velmi příjemný
2. poněkud příjemný
3. ani příjemný, ani nepříjemný
4. poněkud nepříjemný
5. velmi nepříjemný

Nikdo neoznámkoval 1-2. Pouze dva oznámkovali trojkou. Jedna z těchto dvou dala trojku místo čtyřky či pětky pouze proto, že si ve snu uvědomila, že už tu školu opustila. Následný „masivní pocit úlevy“ snížil předchozí nepříjemnost. Všichni ostatní oznámkovali svůj sen za čtyři nebo pět, kde konečný průměr ležel mezi těmito čísly.

Někteří popsali svůj sen jako překračující úzkost na úrovni identifikovatelné jako panika.

Zde je několik citací na dokreslení zažitých emocí:

– Pořád bloudím v kruzích po chodbách, snažím se dostat do třídy. Nic nezabírá. Mám strach, jsem nervózní, cítím úzkost, jsem sama a nemohu udělat nic, co by to změnilo. Budím se deprimovaná, nejistá, emočně na hraně, za svých mladších let v pláči.

– Bloudím v panice, hledám správnou třídu. Mám hrůzu z toho, že mě učitel seřve.

– Ten pocit je extrémní úzkost, stud, provinilost.

– Jsem bez sebe, že nic nevím a propadnu. Ten pocit nic nevědění a nevyhnutelného selhání mi intensivně trhá střeva.

– Pokaždé se budím s prudce bušícím srdcem.

– V tom najednou se objevil nový předmět o kterém mi předtím nikdo nic neřekl, ale musím z něj skládat písemnou zkoušku. Panikařím, jsem v agonii. Veškeré moje studování, všechna ta tvrdá práce byla na nic. Žádný diplom pro mě.

– Cítím se znemožněn a zmatený proč jsem tak špatný student, ale vím, že je to pravda a že s tím nic nenadělám. Cítím se úplně impotentní a zahanbený.

– Jsem zoufalý. Proč jsem se znovu přihlásil na kurz, který nepotřebuji a ze kterého propadnu? Běžím chodbami a snažím se přijít na to, co udělat.

– Zahlcuje mě horečná úzkost, smutek a zoufalství. Tady absolutně nemohu uspět.

– Vždy se budím zalitá potem a třesu se. Pokaždé je to velmi živý sen. Pamatuji si ho se  spoustou detailů dlouho po probuzení, na rozdíl od většiny ostatních snů které mívám.

– Tyto sny se vždy točí kolem toho jak bloudím buď po střední škole, či vysoké, v panice, na pokraji slz, protože si nedokáži upamatovat na svůj rozvrh. Budím se zpocená s bušícím srdcem a trvá to notnou dobu, než ten adrenalin zase opadne.

Pro některé je ta panika mírněna současným vědomím, během snu, že v reálném životě už se školou skoncovali.

Zde je jeden příklad:

– Mám vždy pocit hrůzy na hraně paniky, ale současně vím, že už jsem dospělý a že to vlastně nevadí.

Nejčastější sny o vzdělávání jsou: (a) zameškání hodin po celý rok/semestr a následné očekávání propadnutí, (b) neschopnost najít třídu.

Můj vlastní nejčastější sen je takový, kde najednou zjistím na střední či vysoké škole, že jsem byl zapsán na nějaký předmět o kterém jsem nevěděl, nebo jsem na něj zapomněl, a tak jsem nikdy nedocházel. Je den konečné zkoušky. Prohledávám chodby které vypadají jako hradní sklepení či hladomorny, ve snaze najít správnou třídu. Nakonec tam dorazím, pozdě, a uvědomím si, že nemám žádný pojem o jaký předmět se jedná a otázky zkoušky mi vůbec nedávají žádný smysl.

Myslíval jsem si, že to byl neobvyklý sen, pravděpodobně reprezentující nějaký unikátní  aspekt mé osobnosti, ale teď, díky tomuto průzkumu jsem zjistil, že je to vlastně ten nejobvyklejší ze  školních snů. Alespoň tedy pro ty, co reagovali na tento průzkum.

Abych uskutečnil kvalitativní analýzu, napřed jsem si přečetl všechny reporty a udělal si poznámky o často se opakujících dějích. Potom jsem přečetl všechny reporty znovu a okódoval je dle výskytu (či ne výskytu) každého děje, který jsem si před tím zaznamenal do seznamu.

Nejčastější scénář byl zameškání kurzu po celý semestr, obvykle na střední škole, ale někdy i na vysoké, apotom jeho závěrečná zkouška. Tento scénář byl označen jako opakující se 69 účastníky (54%). Byl často provázen pocity zahanbení a pitomosti ohledně opominutí docházky, úzkosti a paniky spojených s  blížícím se selháním a hrůzy z opakování celého roku ve škole kvůli propadnutí u zkoušky.

Druhý nejčastější scénář byl ztracení se ve škole a neschopnost nalézt svoji třídu, provázen pocity ostudy, hanby, úzkosti a paniky z přijití pozdě. Tento scénář byl uveden 55 účastníky (43%).

Tak jako v případě mého vlastního opakujícího se snu, scénář marného hledání třídy byl často spojen se zmeškáním výuky celého semestru. Celkem 35 účastníků (27%) uvedlo opakovaný sen ve kterém zmeškali kurz po celý semestr a teď, pozdě a obvykle až v den zkoušky, hledají místnost a nemohou ji najít.

Obměna snu nemohu-najít-svoji-třídu je nemohu-otevřít-úschovní-skříňku. Třináct účastníků uvedlo tento scénář, obvykle provázený pocity úzkosti a paniky ohledně příchodu pozdě, nebo zmeškání hodiny kvůli potížím vydobýt nezbytné učební pomůcky či rozvrh ze skříňky.

Další častý scénář je nucený návrat do školy jako dospělý.

Třetí nejčastější scénář po zmeškání-celého-semestru a hledání-třídy, je být donucen jako dospělý vrátit se do školy, dokonce i do základní školy, kvůli nějakému byrokratickému průšvihu nebo úřednímu zjištění, že jste nesplnili nějaký požadavek. Dvacet jedna účastníků (17%) uvedli tento opakující se sen.

 Zde jsou dva příklady:

– Ve snu jsem již praktickým lékařem (což opravdu jsem), ale najednou si uvědomím, že jsem vlastně nikdy nedokončil školu a tak se tam musím vrátit ji dokončit. Vždy se to přihodí uprostřed semestru, takže vím, že budu pozadu a učitelka se bude divit, kde jsem se celou tuhle dobu flákal. I během toho snu vím, že již pracuji jako lékař a přijde mi to šílené, že musím dokončovat něco na předmaturitní úrovni. Vždy se budím se stejným pocitem úlevy: „já věděl, že tady něco nehraje, já přece už odmaturoval, před 35 lety!“

– Jsem donucen vrátit se zpět do školy a znovu se naučit všechny osnovy, abych směl odmaturovat. Všichni se kterými jsem tam chodil jsou stále tam, ve svém tehdejším věku, jenom já jsem starší, v mém současném věku. Cítím se jako špatný student, je to pocit zmaru, protože přece mám postgraduální vzdělání! Cítím se polapen ve zbytečnosti školní byrokracie a směšnosti opakování školy. Uvažuji, že tam přestanu docházet, ale zároveň se hrozím tohoto rozhodnutí.

Úzkostné sny o škole mohou pokračovat po desítky let po maturitě či promoci.

Požádal jsem účastníky průzkumu, aby uvedli kolik let uběhlo od doby kdy byli naposledy studenty v onom druhu školy, která se zjevuje v jejich opakovaných snech. Odpovědi byly v rozmezí od kolem pěti do kolem šedesáti let. Na základě těchto odpovědí jsem hádal věk účastníků v rozmezí od 20 do 77 let, kde většina (72%) byli třicátníci a čtyřicátníci. Nezávisle na jejich věku, účastníci obecně potvrzovali, že jejich sen zůstal celou dobu víceméně stejný, i když někteří naznačili, že s časem se začal vyskytovat méně často a v některých případech se stal méně úzkost provokující.

Zde jsou příklady odpovědí šedesátníků:

• [Odmaturoval v roce 1970.] Zdá se mi mnoho opakovaných snů o škole, všechny plné úzkostí. V jednom jsem dokonce zpět v základní škole. V této verzi jsem dospělý, nebo alespoň ve věku vysokoškoláka, ve třídě prvňáčků. … V dalším prostředí, gymnázia či vysoké školy, jsem jaksi úplně zapomněl docházet celý semestr a přesto musím podstoupit konečnou zkoušku.
• Je mi přes šedesát a jsem velmi překvapen, že tolik lidí má stejný sen jako já. Jsem v hale střední školy a nemohu najít svoji třídu. Je to asi úroveň pět stresu. Potom znejistím ještě víc a neznám svůj rozvrh. Potom ztratím paměť a sebejistotu ještě víc a nemohu si vzpomenout, který den mám docházet a jestli ještě vůbec mám ten předmět. Tím ten sen obvykle končí, ale někdy si uvědomím, že už jsem odmaturoval.
• Je mi 62. Zdálo se mi mnoho častých snů kde jsem ve škole, jdu do schodů a po chodbách a hledám svoji třídu. Někdy se ztratím už po cestě do školy a bloudím přes kukuřičná pole a po prériích. Potřebuji chytit vlak. Někdy se do třídy sice dostanu, ale potom jsem zase neudělal domácí úkoly, nebo jsem zmeškal příliš předchozích hodin.

Dobrá, já nejsem Freud ani Jung, takže nemám žádnou teorii, proč zrovna tyhle sny jsou tak časté, anebo co mohou znamenat ohledně skrytého fungování naší mysli. Nicméně, jak smutné, že školní docházka která je víceméně zákonem povinná pro všechny mladé lidi, tvoří jako jeden svůj dopad celý život nočních můr. Hmm. Uvažuji, zda by bylo možné navrhnout způsob vzdělání našich dětí, který by je uvedl do života plného pěkných snů, ne těch hrozných. Nebylo by to něco, co by stálo za pokus? Nějaké nápady, jak to zařídit? 

Je také zajímavé jak mnoho účastníků uvedlo, že oni byli ve skutečnosti ti velmi dobří, dochvilní studenti, kdo zřídka zmeškali hodinu a nikdy u zkoušky nepropadli. Napadá mě, jestli my „skvělí studenti“ nemáme ve skutečnosti horší sny nežli ti „špatní“, kteří seděli vzadu a stříleli po nás plivance. Pokud znáte nějaké dospělé, kteří byli „špatní studenti“, zeptejte se jich na jejich školní sny a řekněte mi o nich v komentářích.