Nový průzkum naznačuje, že kreativita školáků klesá.

Jestli je něco, v čem Američané mezinárodně vynikají, pak je to kreativita. Americká vynalézavost je obdivována všude. USA nejsou nejbohatší zemí (alespoň ne podle procenta chudoby ve společnosti), ani nejzdravější (od toho jsou daleko), ani země, jejíž děti dosahují nejlepších výsledků v testech (navzdory úmyslům politiků je tam dostat), ale jsou zemí s nejvíce vynalézavými lidmi. Jsou zde skvělí inovátoři, specialisté na objevování nových řešení a nových věcí. Patrně to pochází z počátku osidlování nebo z jejich jedinečné formy demokracie s důrazem na individuální svobodu. Ve světě podnikání, stejně jako v akademickém a uměleckém světě, ale i kdekoli jinde, je kreativita jejich hlavní přednost. V nedávné anketě společnosti IBM toto uznalo i 1 500 ředitelů, když identifikovali kreativitu jako nejlepší ukazatel budoucího úspěchu. [1]

Proto je překvapením nedávný průzkum Kyung Hee Kim, který dokumentuje neustálý pokles kreativity mezi americkými školáky za poslední dvě až tři desetiletí.

Kim, která je profesorkou na výzkumné univerzitě William&Mary, analyzovala výsledky testů kreativity zvaných Torranceovy testy kreativního myšlení TTCT- archivovaných po několik desetiletí od dětí předškolního věku až po středoškolaky. Podle jejích analýz začaly na všech stupních výsledky těchto testů klesat někde mezi lety 1984-1990 a od té doby pořád klesají. Statisticky jsou poklesy ve výsledcích výrazné a v některých případech i velmi velké. Podle slov Kim tato data naznačují, že „děti se staly méně emocionálně expresivní, méně energické, méně upovídané a verbálně expresivní, méně humorné, méně nápadité, méně nekonvenční, méně živé a vášnivé, méně vnímavé, méně schopné spojit zdánlivě irelevantní věci a méně schopné vidět věci z jiného úhlu. “

Podle Kiminých průzkumů klesly všechny aspekty tvořivosti, ale největší pokles zaznamenal test s názvem „kreativní rozpracování“, který hodnotí schopnost přijmout konkrétní myšlenku a rozšířit ji zajímavým a novým způsobem.

Mezi lety 1984 a 2008 klesly průměrné výsledky tohoto testu pro každou věkovou skupinu o více než 1 směrodatnou odchylku. Jinými slovy to znamená, že více než 85 % dětí zaznamenalo v roce 2008 nižší skóre než průměrné dítě v roce 1984.

Možná si říkáte, jak lze kreativitu posuzovat. Obecně platí, že žádný test s otázkami, které mají jen jednu správnou odpověď nebo jen jednu správnou cestu k řešení, není testem kreativity. Torranceovy testy vyvinul  E. Paul Torrance na konci padesátých let, když působil jako profesor na universitě v Minnesotě. V éře vypuštění družice Sputnik se americká vláda zabývala identifikací a podporou nadání u amerických školních dětí, aby se dostala na dohled Rusům (o kterých se mylně domnívali, že jsou napřed v oblasti vědecké inovace).

Zatímco většina Torranceových kolegů zvolila standardní cestu měření inteligence, Torrance se rozhodl zaměřit na kreativitu. Jeho předchozí spolupráce se stíhacími piloty vzdušných sil ho přesvědčila, že kreativita je klíčová vlastnost pro základy osobního úspěchu a schopnosti přizpůsobit se neobvyklým podmínkám. [3] Začal vyvíjet test, v němž jsou lidem prezentovány různé druhy podnětů a je po nich požadováno, aby s nimi udělali něco, co je zajímavé a nové – tedy kreativní. Výsledkem byl soubor testů, který nese jeho jméno. V nejčastěji používaných testech jsou podněty znaky na papíře – jako např. vlnovka nebo soubor paralelních linií a kruhů – a úkol je vytvořit kresby, které obsahují a rozšiřují tyto podněty. Kresby jsou poté hodnoceny podle míry, do jaké zahrnují takové kvality jako originalitu, smysluplnost a humor.

To, že Torranceovy testy skutečně měří tvůrčí potenciál, vyplývá z dlouhodobého průzkumu, který ukazuje silné, statisticky významné korelace mezi dětskými výsledky v testech TTCT a následnými úspěchy v reálném světě [4]. Jak uvedli autoři článku, který se k těmto výsledkům vyjadřoval, ti, co měli dobré výsledky se více podíleli na tvorbě „knih, tanců, rozhlasových pořadů, uměleckých děl, softwarových programů, reklamních kampaní, hardwarových inovací, hudebních kompozic, veřejných zákonů, vedoucích pozic, soukromých lekcí a projektování budov „než ti, kteří měli výsledky horší.“ [5]

Testy TTCT se doposud jeví jako nejlepší nástroj na predikování životních úspěchů.

Je to lepší ukazatel než IQ testy, známkování nebo vzájemné hodnocení. [6] Koeficienty mezi hodnotami TTCT v dětství a tvůrčími úspěchy v dospělosti se pohybovaly v rozmezí od 0.25 do 0.60, v závislosti na tom, které testy byly zahrnuty a jak byly posuzovány tvůrčí výkony dospělých [6].

Pokles skóre v testech TTCT mezi dětmi školního věku je tedy důvodem k obavám. Samotná Kim to nazývá „krizí kreativity“ a tento termín lze zaznamenat i v řadě článků populárních časopisů.

Takže, světě div se! Společnost již několik desetiletí potlačuje svobodu dětí ve stále větší míře a nyní zjišťujeme, že jejich kreativita klesá.

Kreativita je podporována svobodou a potlačována nepřetržitým sledováním, hodnocením, pokyny dospělých a tlaku se přizpůsobit. Všechny tyto činnosti tolik omezují životy dnešních dětí. Realita je taková, že několik různých otázek má společnou odpověď a několik různých problémů má společné řešení; proto je kreativita rozhodující pro úspěch. Čím dál víc ale vystavujeme děti vzdělávacímu systému, který předpokládá, že na každou otázku je jen jedna správná odpověď a na každý problém jen jedno správné řešení. Systému, který trestá děti (i jejich učitele) za to, že se odvážili vyzkoušet i jiné cesty. Také čím dal víc, jak jsem zdokumentoval v předchozím článku, připravujeme děti o volný čas mimo školu, aby si hrály, zkoumaly, nudily se, překonaly nudu, neuspěly, překonaly neúspěch – prostě aby dělaly vše, co plně rozvíjí jejich tvůrčí potenciál.

V dalším článku této série představím důkazy o tom, že kreativita skutečně rozkvétá na půdě svobody a skomírá v rukou nadměrně direktivních, starostlivých a hodnotících učitelů a rodičů.