Zatím žádné komentáře

Žádné osnovy, žádné testy a žádné známky?

Po čtyřech měsících práce na Sudbury škole, jsem stále ohromen tím, jak rozdílný přístup ke vzdělávání Sudbury školy po celém světě oproti klasickým mají a mrzí mě, že o tom ví tak málo lidí. V tomto příspěvku bych rád v krátkosti shrnul, jak se liší filosofie Sudbury škol od těch tradičních.

Když máte na mysli vzdělávání, pravděpodobně vás napadne vzdělávání řízené někým jiným. Vybavíte si učitele, kteří vám říkají, co máte dělat. Sebeřízené vzdělávání posílá na řídící pozici přímo toho, kdo se učí. Studenti rozhodují, co budou dělat. Tento způsob může probíhat  jak doma při unschoolingu a domácím vzdělávání s „otevřenou cestou“, tak  ve škole. Když je školní komunita organizována demokratickým způsobem, nazývá se to demokratické vzdělávání. Sudbury školy mají mimořádný způsob, jak vést školu,  po vzoru Sudbury Valley[1] školy v Massachusetts se Spojených státech amerických. Škola Sudbury Valley byla založena v roce 1969 a v současnosti má 140 studentů od 4 do 19 let. Dnes nalezneme po celém světě přes 50 škol[2], kterým se říká Sudbury školy. Na demokratickém principu pracuje i svobodná škola Summerhill[3] ve Velké Británii, která byla založena dokonce v roce 1921 a funguje dodnes.

Jsem zastáncem sebeřízeného vzdělávání, takže když děti chtějí zůstat doma v rodině, která provozuje unschooling, plně to podporuji. V této době je to zcela legální forma ve Spojených státech amerických a spoustě dalších zemí kromě Německa. Líbí se mi také  myšlenka společné komunity a nápad, kdy je taková komunita vedena demokraticky. Právě proto v současnosti učím, jak nejlépe umím, na škole Diablo Valley v Kalifornii.

„Na počátku veškeré naší filosofie byla očividně revoluční myšlenka, že dítě je člověk, který si zaslouží plný respekt jako lidská bytost.“ Daniel Greenberg, spoluzakladatel demokratické školy Sudbury Valley

Jaký je rozdíl mezi vzděláváním řízeným někým jiným a sebeřízeným vzděláváním

VNÍMÁNÍ DÍTĚTE

Vzdělávání řízené někým jiným

Děti jsou neúplní dospělí. Děti musí být formovány a vyučovány dospělými, jinak z nich vyrostou zkažení a nezodpovědní dospělí, kteří selhávají. Zodpovědnost za vzdělávání dítěte leží 100% na učiteli. Děti nejsou schopné žít své životy a jsou přehlceny mnoha podněty. Dospělý je zodpovědný za to, aby zabránil dětem rozhodovat o svém životě, protože by učinily špatná rozhodnutí.

Sebeřízené vzdělávání

Děti jsou lidské bytosti, které si zaslouží stejnou úctu jako dospělí. Děti jsou schopné řídit svůj život. Zodpovědnost za vlastní vzdělávání spočívá 100% na dítěti. Ví totiž nejlépe, co chtějí a co je pro ně dobré, takže je jim ponechána svoboda činit rozhodnutí o svém životě každý den, např. co chtějí dělat, co chtějí jíst, jaké oblečení si chtějí obléci, za co utratí své kapesné.

(Poznámka: To neznamená, že bychom jim měli splnit veškerá přání. Potřeby ostatních musí být brány také v potaz a jsou jisté okolnosti, které nezměníme.)

Z toho, jak vnímáme dítě, přirozeně pramení celá filosofie a každodenní činnosti – to platí pro oba směry vzdělávání.

ZÁKLADNÍ ZNAKY VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU

Vzdělávání řízené někým jiným

Pokud na děti nahlížíme jako na neschopné rozhodovat o svém vzdělávání, dospělí přicházejí s tím co, kdy, kde, jak a s kým by se měly děti učit. Roztříští znalosti na kousky a určují, v jakém věku by je měly děti umět. Rozdělí žáky do skupin podle věku. A rozvrhnou jejich den do časových úseků, přerozdělí žáky do skupin a časové úseky přidělí učitelům. Učitelům jsou poskytnuty metody, jak přimět žáky dělat to, co učitelé chtějí (známky). Zkouší, testují a hodnotí je. Určují dětem, co by měly dělat, každou minutu jejich dne.

Sebeřízené vzdělávání

Protože jsou děti kompetentní řídit své vzdělávání, mají plnou kontrolu nad svým časem. Dospělí nezasahují, dokud o to nejsou požádáni nebo dokud nehrozí nebezpečí. Nejsou zde žádné osnovy, nemusí navštěvovat žádné hodiny (dokud o to dítě samo nestojí), žádné známky, žádné zkoušení ani testování. Děti mají svobodu komunikovat a interagovat s ostatními studenty všech věkových kategorií (od 5 do 18 let).

Děti, které plně rozhodují o svém čase, se velmi rády socializují. Právě takto získáváte sociální dovednosti, takto se učíte o světě, názorech ostatních lidí a navíc třeba i jak hrát na ukulele.

Ale jak se děti v Sudbury školách učí?

Život jsou osnovy. Máme příliš úzkoprsý pohled na to, co ve skutečnosti učení je. Namlouváme si, že probíhá tehdy, když nacpeme 30 studentů a pár knih do třídy s učitelem na 45 minut. Ve skutečnosti se učíte celou dobu  a poměrně efektivně. Lidé jsou vybaveni zvídavostí a hnací silou po autonomii. Děti dychtí po tom obsáhnout všechno, co jim pomůže zvýšit jejich autonomii, což zahrnuje schopnosti jako chůze, mluvení, čtení, psaní, počítání, atd. Žijeme ve společnosti, která komunikuje psanou formou, používáme peníze k nakupování a používáme na všechno počítače. Děti, které vyrůstají v tomto prostředí, mají přirozenou hnací sílu ovládnout všechny tyto základní dovednosti.

Vidím to tu dennodenně, když mě například 6leté dítě požádá, abych s ním šel do obchodu přes ulici. Učí se číst cenovky a spočítat, kolik si mohou koupit lízátek: Sčítají třímístně, někdy také odčítají a násobí. A probíhá to bez nátlaku, bez testování a známek. Ovládnou tyto dovednosti, protože je potřebují pro svůj život a protože se nechtějí spoléhat na ostatní, aby za ně navěky počítali. Nebo si děti hrají Minecraft na veřejných serverech, učí se o sítích, IP adresách a cheatech (základy programování) a možných hrozbách, které přichází ruku v ruce s internetovou komunikací. A v neposlední řadě se naučí číst a psát bez pomoci dospělých.

Mimo tyto základy nemusí všichni znát stejné věci. Jen vy můžete rozhodovat o tom, jaké schopnosti a znalosti potřebujete, abyste dosáhli svých cílů. U mladších dětí se jedná často o nevědomý proces, následují přirozeně svůj instinkt a rozvíjí právě svůj osobní potenciál. U starších dětí už můžeme vysledovat záměrné učení, když pracují na svém profesním plánu. Nějaký cizí člověk nemůže nikdy určovat, co je pro vás důležité umět, abyste dosáhli svých cílů – o to méně politici, kteří píší osnovy, i když vás vůbec neznají. Lidi se také neučí stejné věci ve stejném věku ani ve stejném pořadí, tím pádem je do ničeho nemusíme nutit. To by mohlo totiž vést ke značným psychologickým škodám a ztrátě sebevědomí. Nic z toho za žádných okolností nemusí být součástí vzdělávacího systému!

Takže si mohou děti dělat, co chtějí, celou dobu?

Ano, dokud dodržují pravidla. Zatímco je vzdělávání zvnějšku neřízené, chování je velmi regulované. Máme tu okolo 200 pravidel, které si vytvářejí na Školním sněmu, jenž je hlavním rozhodovacím orgánem školy, kde má každý student a zaměstnanec jeden hlas. Ano, to znamená, že malé i dospívající děti mohou zamítnout návrh dospělého. Ve skutečnosti ta pravidla, o kterých se hlasuje, jsou velmi citlivá. Tady jsou některé příklady ze současné knihy pravidel:

B2A: Obtěžování: Nikdo nesmí fyzicky ani verbálně obtěžovat nikoho dalšího. Fyzické obtěžování zahrnuje bití, strkání, udeření pěstí, kopání, kousání nebo jakýkoliv jiný druh fyzického násilí. Pokud je boj součástí hry, je to povolené.

F11: Boty na nábytku: Lidé nesmějí stát či skákat nadbytku, dokud si nesundají boty. Výjimkou je nutná údržba. Poté musí lidé použít bezpečnostní opatření, která ochrání nábytek. Boty nejsou dovolené na nábytku s látkovým potahem.

B12: Prodej ve škole: Jakákoliv výdělečná činnost prováděna členy Školního sněmu, vyžaduje jeho povolení. Školní sněm může požadovat nějakou kompenzaci za privilegium provozovat takové podnikání.

Státní legislativa se uplatňuje na škole také – jako například zákaz alkoholu mladistvým atd. Když si někdo myslí, že bylo toto pravidlo poručeno, mohou vznést stížnost na Justiční výbor, který případ prošetří a vynese rozsudek ohledně delikventa, pokud to bude nutné. Justiční výbor se skládá z šesti dětí a jednoho člena personálu a shromažďuje se denně. Vysvětlím Justiční výbor v Sudbury škole podrobněji v jiném příspěvku.

Nezodpovědnost?

Mám pocit, že spousta rodičů posílá děti do škol, ve kterých je jejich vzdělávání řízeno někým jiným, poněvadž jím sami prošli a protože si myslí, že je to nejzodpovědnější věc, co mohou udělat. Rodiče mají dojem, že pokud pošlou děti do škol založených na sebeřízení, bude to nezodpovědné, že jejich děti budou v životě selhávat a že vina padne na jejich hlavu. Mají strach, že společnost, přátelé a příbuzní je za to budou odsuzovat. Pokud jsem se o vzdělávání něco naučil, tak je to tohle: Když chcete, aby vaše děti vedly šťastný a úspěšný život, DŮVĚŘUJTE JIM a nechte je převzít vedení svého vzdělávání. To je jedna z nejzodpovědnějších věcí, které můžete jako rodiče udělat. Vaše děti vám poděkují.


[1] https://www.sudval.org/

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Sudbury_schools

[3] https://www.summerhillschool.co.uk/

Přečtěte si také

  • Učitelé z mateřských škol se přimlouvají za štěstí dětíUčitelé z mateřských škol se přimlouvají za štěstí dětí Jak mohou učitelé vnést do vzdělávací strategie více selského rozumu a soucitu? Výzkumy hovoří jasně. Akademické vzdělávání ve školkách nemá žádný dlouhodobý přínos. Naopak, […]
  • Dítě neví, co chce…Dítě neví, co chce… Dítě ještě neví, co chce… Proto by mělo do školy, protože tam se to naučí. A pokud tam náhodou nezjistí, co chce a kým je, alespoň bude mít papír na to, co má v životě dělat. Opravdu […]