Předmluva Sandry Dodd:

Pam Sorooshian napsala něco naprosto úžasného. Neuvedla pro to název. Já jsem to nazvala „Jak být dobrým unschoolerem“, ale mohlo by to být „Jak být dobrým rodičem“ nebo „Jak být dobrým člověkem.“ Jedná se o shrnutí nejlepších vědomostí unschoolingu za posledních několik let. Pomůže to zlepšovat rodinné životy v budoucích letech.

Toto je něco, co jsem napsala v reakci na diskuzi, která vyplynula z otázky o tom, jak motivovat dítě, aby dělalo školní práci:

1. Dávejte svoji lásku velkoryse a kritiku střídmě. Buďte pro vaše děti partnerem. Podporujte je a respektujte je. Nikdy nebagatelizujte je ani jejich zájmy, ať se vám zdají sebevíce povrchní, nedůležité nebo zavádějící. Buďte průvodcem, ne diktátorem. Sviťte před nimi a nabídněte jim svou ruku, ale netahejte je nebo nepostrkujte. Někdy si BUDETE zoufat, když vaše představa o tom, jaké by vaše dítě mělo být, narazí na realitu toho, že je jedinečná osobnost. Ale ta samá realita vám může přinést veliké potěšení, pokud se naučíte neupínat se na vaše předsudky a očekávání.

2. Děti vychovávané doma, které vyrůstají ve stimulujícím a obohacujícím prostředí obklopeni rodinou a přáteli, kteří jsou většinou zajímaví a zajímají se, se naučí nejrůznější věci a budou vás neustále překvapovat tím, co všechno znají. Pokud jsou podporovány v následování svých vášní, vytvoří si jednu silnou stránku za druhou a budou vynikat svým vlastním způsobem, ať už se vydají akademickým, uměleckým, atletickým nebo jakýmkoliv jiným směrem. Jedna věc vede ke druhé. Hraní v blátě v šesti letech může vést k ochraně životního prostředí v 16ti letech a ke kariéře lesního správce v dospělosti. Nemůžete prostě nikdy vědět, kam nakonec tyto dětské zájmy povedou. Buďte proto opatrní, abyste je nepotlačovali; místo toho o ně pečujte.

3. Přineste svět k vašim dětem a vaše děti světu. Libujte si v tom, co vás jako rodinu pojí. Dívejte se na televizi, na filmy, poslouchejte hudbu a rádio. Smějte se společně, plačte společně, buďte společně šokovaní. Analyzujte, kritizujte a přemýšlejte společně o tom, co zažíváte. Všímejte si toho, co vaše dítě má rádo a nabídněte toho víc, ne méně. Co konkrétního zajímá vaše dítě na nějakém seriálu – stavějte na to. Nejednejte se na základě strachu. Přemýšlejte o sobě a o svém reálném dítěti. Nenechte se ovlivnit pseudostudiemi, které jsou dělané na školních dětech.

4. Obklopte vaše dítě textem nejrůznějšího druhu a ono se naučí číst. Čtěte jim, čtěte před nimi, pomáhejte jim, nepostrkujte je. Děti, kterým je dovoleno učit se podle vlastního rozvrhu, se naučí číst v rozdílné době – neexistuje jediný správný čas pro všechny děti. Některé se naučí číst ve třech letech, jiné ve 12ti nebo ještě později. Nezáleží na tom. Děti, které ještě neumí číst, se i tak učí – podporujte jejich učení jejich vlastními způsoby. Nucení dětí do čtení, které na to ještě nejsou vývojově připravené, je pravděpodobně hlavní příčinou dlouhodobého odporu ke čtení, v lepším případě, a dislekcie v tom horším.

5. Nezáleží na tom, kdy se něco naučíme. Je naprosto v pořádku, když se někdo naučí vše o dinosaurech ve 40ti letech, nemusí se to učit, když je mu 9. Je naprosto v pořádku naučit se dělení víceciferných čísel v 16ti letech, nemusíte se to naučit v 9ti. Učení mnoha věcí se časem nestane těžší, ale jednodušší.

6. Nedělejte si starosti s tím, jak rychle nebo jak pomalu se učí. Netestujte je, abyste zjistili, jestli jsou „dostatečně rychlí.“ Pokud o ně budete pečovat v podporujícím prostředí, vaše děti budou růst a učit se jejich vlastní rychlostí, a tomuto procesu můžete důvěřovat. Jsou jako semínka zasazená do dobré půdy, zalévaná a hnojená. Nehrabete do země, abyste viděli, jestli kořeny začaly růst – narušuje to přirozený proces růstu. Důvěřujte vašim dětem stejně, jako důvěřujete semínkům, že vyrostou a vyvinou se v silnou a zdravou rostlinu.

7. Přemýšlejte o tom, co je opravdu důležité a mějte to vždy na paměti při interakci s vaším dítětem. Jaké hodnoty mu chcete předat? Nemůžete „předat“ něco, co sám nepraktikujete. Chovejte se k nim tak, jak chcete, aby se chovaly k ostatním. Chcete respekt? Buďte zdvořilí. Chcete od nich zodpovědnost? Buďte zodpovědní. Říkáte, „bude to jen minutka“ a pak se 20 minut vybavujete s kamarádem, zatímco dítě čeká? Je to zodpovědné? Zaměřte se více na vaše vlastní chování než na jejich. Velice se to vyplatí.

8. Nechte děti učit se. Neochraňujte je a nekontrolujte je příliš, jinak nezískají potřebné zkušenosti. Ale nepoužívejte výmluvu „přirozených následků“, abyste jim dali lekci. Místo toho buďte laskaví a ohleduplní. Pokud uvidíte hračku ležící na příjezdové cestě, nenechávejte ji tam, aby ji někdo přejel, seberte ji a položte ji vedle, protože to je laskavá a ohleduplná věc a protože laskavost a ohleduplnost jsou věci, které chcete vašim dětem předat. Přirozené následky se stanou, jsou nevyhnutelné. Ale už to není „přirozené“, pokud jste tomu mohl zabránit, ale neudělal jste to.

9. Nemůžeme našim dětem vše vyřešit ani je ochránit před veškerými zraněními. Často to může být na hraně – kdy máme zasáhnout a kdy nemáme stát v cestě? Empatie je mocná věc a často to může být vše, co vaše dítě potřebuje nebo chce. Buďte dostupní nabídnout více, ale nechte vaše dítě vést. Možná že vaše dítě chce vedení, nápady, podporu nebo zásah. Možná, že ne. Rozptýlení je někdy ta nejlepší věc, jakou můžete poskytnout.

10. Buďte vnímaví k zájmům vašeho dítěte. Nenuťte mu aktivity, o které nemá zájem. Nenechte, aby VAŠE zájmy určovaly příležitosti vašeho dítěte. Pokud chce vaše dítě domácího mazlíčka, buďte realističtí a nepožadujte sliby, aby se o něj vaše dítě výhradně staralo. Mějte v plánu starat se o něj, až zájem opadne. Dělejte to vesele. Buďte příkladem péče o zvířata. Buďte příkladem laskavosti a vstřícnosti. Pomozte dítěti s organizováním jeho hraček, aby bylo jednoduché se o ně starat. Starejte se o ně většinu času, ale snažte se, aby vám vaše dítě pomáhalo způsoby, které se mu zamlouvají. Pokud se chováte tak, jako když nenávidíte organizování a uklízení, proč by to vaše dítě chtělo dělat? Vždy si otevřeně užívejte výsledky starání se o své věci – poukazujte na více místa na hraní, na jednoduchost najít věci, které potřebujete, jak je hezké, když ve skříni najdete čisté nádobí. Užívejte si domácí práce společně a nedělejte z toho boj.

11. Nepřenášejte svůj vlastní strach a nenávist k učení nějakého předmětu. Pokud nesnášíte nebo se bojíte matematiky, nechte si to pro sebe. Chovejte se tak, jako kdyby to byla nejlepší věc na světě. Dělejte společně matematiku stejně jako čtení. Hrajte hry, udělejte z toho zábavu. Pokud nedokážete udržet svoji negativitu pro sebe, alespoň se snažte do toho nezasahovat.

12. Nenuťte děti přemýšlet. Budou přemýšlet, nemusíte je nutit. Nevyužívejte každou příležitost, abyste je nutili se něco naučit. Něco se naučí při každé příležitosti, nemusíte je nutit. Neodpovídejte na otázku tím, že jim řeknete, aby si to vyhledali, nebo tím, že položíte další otázku. Pokud znáte odpověď, řekněte jim to. Pokud ne, pomozte jim to najít. Spekulace nad odpovědí může často vést k dobré konverzaci. Pokud vás vaše dítě přestane považovat za nápomocného, když má nějaké otázky, přestane k vám s otázkami chodit. Je to opravdu to, co chcete?

13. Když dítěti nabídnete možnosti, dbejte na to, aby to byly opravdové možnosti. Nabízejte jim možnosti pokud možno co nejčastěji. Snažte se omezit příkazy co možná nejvíce. Často se sami sebe ptejte, jestli se opravdu jedná o příkaz nebo jestli můžete najít nějaké možnosti.