8. 12. jsem se za Svobodu učení zúčastnila debaty s názvem “Akvárium aneb probíhá ve vzdělávání plíživá „kontrarevoluce“ a utahování šroubů?”.

Mými spoludiskutujícími byli náměstek ministryně školství Stanislav Štech a ředitel ZŠ Lyčkovo náměstí Jan Korda. Předmětem diskuze byly kromě povinného předškolního vzdělávání také jednotné přijímačky na střední školy a ročníkové výstupy. Po pravdě řečeno jsem si nebyla jistá, o čem mohu v takovéto debatě polemizovat, když se s ostatními diskutujícími lišíme už v základním názoru na to, zda by školní docházka měla být povinná, či nikoli. Nakonec jsem ale byla ráda, že jsem mohla na vlastní uši slyšet, jakým způsobem komunikuje MŠMT ústy jednoho z náměstků, a jaké s námi všemi má ministerstvo plány. Pro Svobodu učení je velké téma hlavně povinná předškolní docházka, proto se v tomto textu budu věnovat hlavně jí.

Zvukový záznam debaty máme k dispozici, protože ale nevím, zda budou ostatní panelisté souhlasit s jeho zveřejněním, a mám také potřebu se k diskuzi dále vyjádřit, rozhodla jsem se shrnout to nejzásadnější v tomto článku.

Na úvod předesílám, že pro pochopení celé situace okolo povinné předškoly je dobré podívat se na výsledky studie, kterou si objednalo samo MŠMT (výstupy najdete zde) a třeba na tiskovou zprávu EDUinu zde. Jedním z cílů debaty bylo zjistit důvody, proč vlastně MŠMT tak trvá na povinné předškolní docházce, když studie proveditelnosti, kterou si zaplatilo, hovoří o tom, že se toto opatření naprosto mine účinkem a nepřinese nikomu – skutečně NIKOMU – nic dobrého, dokonce naopak(!). Oficiální verzí MŠMT je, že opatření má snížit počet odkladů – otevřeně se však hovoří i o tom, že má zároveň pomoci dětem ze sociálně slabých rodin. Jen pro představu: těchto dětí je podle analýzy proveditelnosti 1500, což představuje pouhých 1,3% ze všech pětiletých dětí. Moderátor debaty Tomáš Feřtek (a nejen on, ale i diskutující z řad diváků) se tedy pana náměstka ptal, jaký je skutečný důvod zavedení tohoto opatření. Odpovědí pana Štecha bylo, že program MŠMT je už dávno dán, a to ještě z dob ministra Chládka, dále že ve většině evropských zemích je zavedena povinná školní docházka od ranějšího věku než v ČR (mají to všude, tak my to budeme mít taky), dalším důvodem je to, že to má vláda prostě v programu a ještě prý jde o to “vytvořit klacek na nás – stát musí vytvořit místa ve školkách a obce také”. Zároveň celé záměry MŠMT označil jako “obrat zpět k obsahu, k výuce”, odklon od toho, aby si děti ve školce “jen” hrály, a aby školky byly pouhými hlídacími zařízeními. Dalším důvodem zavedení povinného předškolního roku je prý “socializace” dětí z různých prostředí a neblahý trend rozevírajících se nůžek.

Pan Štech v debatě dále kritizoval Rámcové vzdělávací programy s tím, že v nich chybí obsah učiva, na čemž se s ním shodnou mnozí učitelé, kteří si nedovedou s nabytou (i když velmi pofidérní – moje poznámka) svobodou poradit a nevědí „co učit”. Podle pana náměstka by tedy nemělo být hlavním cílem vzdělávání osvojení si určitých kompetencí, ale nabytí jistých znalostí, přičemž vedlejším produktem nabývání znalostí je získání právě těch klíčových kompetencí. Chápu-li to správně, je to obrat o 180 stupňů oproti tomu, s jakými cíli se zaváděly RVP… Pan Štech tedy chystá jejich revizi.

Chtěla jsem jasně pochopit, co je tedy záměrem MŠMT pokud jde o revizi RVP, jejichž cílem původně byla větší autonomie škol a možnost rozvrhnout si učivo do delších časových úseků než je jeden školní rok (tedy větší diverzita, můžeme říci větší svoboda). Podle pana Štecha více než ¾ učitelů RVP odmítá a je tedy nutné stanovit standardy, k nimž se školy a učitelé budou moci vztahovat. Pan náměstek dále uvedl, že existují výzkumy a články od špiček kognitivní psychologie, které říkají “přestaňte s tím blbnutím, že děti mají něco řešit kreativně, bezduchý dril je naprosto nutný v určitých obdobích na prvním stupni a má veliký význam z hlediska psychologické teorie poznávací činnosti”.

Pokud jde o povinný předškolní rok, ráda bych zde ještě uvedla několik přesných citací pana náměstka. Zhodnocení nechám na vás.

„Ono je to “povinný/nepovinný”. Já jsem byl proti veškerým možnostem z toho uniknout individuální formou.”

„Jediný co já bych chtěl, když už se to takhle zmatlalo, aby byl nastavený velmi dobrý kvalitní monitorovací systém, který by monitoroval ty děti z těch jednotlivých skupin, které tam nechodí, a zjišťoval vlastně co to dělá, kolik těch dětí sociálně znevýhodněných volí tu formu individuální, kolik je těch dětí z jiného sociálního prostředí, v jaké podobě vypadá to, když nevyhovuje tomu přezkoušení a tak dále.”

Na otázku, jak se MŠMT vyrovnává s tím, že si zaplatilo studii proveditelnosti, která povinný předškolní rok odmítla, a vůbec se jí neřídí: „Prosím vás, víte co všechno ministerstvo zaplatilo?”

„Poptávka po povinném předškolním roce je obrovská od lidí, kteří si uvědomují, že děti by měly začít patřit k sobě od určitého věku, že se jasně ukazuje, že je to něco, co je ve prospěch společnosti.”

„Já na to mám, abych vzdělával svoje děti doma, mám na to. Ne! Žádný takovýhle věci! Ať je pohromadě s tou růzností, ať je pohromadě i s dětma, který jsou agresivní, ať to pozná!”

„Rodič má naprostou možnost volby!” – “A co když to dítě nechce do školky? Do žádné?” – “No ježišmarja, tak ho trošku seřvu. Dítě nemá co si říkat! Čtyřleté dítě si nemá co určovat a rozhodovat o tom, jestli někam bude takhle chodit nebo nebude. Já jsem psycholog třicet let! Tady jsem ve Francii dostal řád za výzkum v psychologii.”

„Naprosto fascinující na povinné školní docházce je to, že vy se musíte naučit vyjít s lidmi, které jste si nevybral, ani vám je nevybrala vaše rodina! To je naprosto zásadní psychologický moment, který člověka dělá kompetentním členem své kultury.”

„Ne všechno bylo špatně. Zlatý konec padesátých let, kdy se dělaly ty didaktické analýzy, do toho máme dneska ještě hodně daleko.”

„Deregulace znamená vlastně tak extrémní rozvolnění obsahů výuky, teď prosím pěkně nedegradujme to jako že by měly být přesně ve stejný den učeny na všech školách v České republice stejné věci, jako shoda na těch obsazích, je naprosto zásadní podmínkou koheze společnosti za 10, 15, 20 let. Kombinace deregulace a decentralizace je podle mě velmi škodlivá.“

(Doplňující poznámka: týden po debatě jsem se dozvěděla, že pan Štech nesouhlasí se zveřejněním zvukového záznamu diskuze.)