Zde je překlad některých částí kapitoly Společné spaní i po kojeneckém období z knihy Ancestral Landscapes in Human Evolution. Kapitola se zabývá sdílením postelí nebo jednoduše prostoru pro spánek u lovců a sběračů Aka a farmářů Ngandu. Zde jsou ovšem přeloženy pouze části kapitoly, které popisují rozdíly mezi kulturami dvou zmíněných etnik.

Text celé kapitoly v originálním znění lze najít zde.

Etnografické umístění a kontext

Údaje pro dokument pocházejí od lovců a sběračů Aka a od farmářů Ngandu z jižních lesů Středoafrické republiky. Okolo 40 000 Aků žije v tropických pralesech na severu Konga a na jihu Středoafrické republiky, ale zhruba 2000 jich žilo okolo vesnice ve studované oblasti. Okolo 15 000 Ngandů žije převážně ve Středoafrické republice a okolo 4000 žije ve studované oblasti. Studovaní Akové mají komplexní ekonomické, rituální a příbuzenské vztahy s Ngandy (Hewlett, 1991).

Abychom pochopili společné spaní mezi Aky a Ngandy, je důležité chápat základní schéma jejich společností – hodnoty, způsoby uvažování a prožívání, které prostupují všemi oblastmi každodenního života. Akové žijí v táborech zahrnujících 25 až 35 lidí a přesunují své tábory několikrát do roka. Spoléhají se na širokou škálu loveckých a sběračských metod (viz Hewlett, 1991, pro více detailů). Tři základní schémata prostupují životy Aků a mnoha jiných lovců a sběračů: rovnostářství, autonomie a sdílení. Rovnostářský způsob uvažování znamená, že ostatní jsou přijímáni takoví jací jsou a není vhodné snažit se na sebe upoutávat pozornost, nebo hodnotit ostatní jako lepší či horší. Muži i ženy, mladí i staří jsou vnímáni jako relativně si rovnocenní a mají obdobný přístup ke zdrojům. Respekt k autonomii jedince je další hluboce zakořeněnou kulturní hodnotou a základním schématem. Jedinec nemůže nikoho do ničeho nutit, nebo ostatním nařizovat, co mají dělat a to včetně dětí. Muži a ženy, mladí a staří si víceméně dělají, co chtějí. Pokud daný den nechtějí jít lovit, tak nejdou, pokud si malé dítě chce hrát s mačetou, je mu to dovoleno. Způsob uvažování založený na poskytování a sdílení také prostupuje život lovců a sběračů; Akové sdílejí 50% až 80% zdrojů, které jsou získány skrze lov a sběr, sdílejí je se všemi v táboře a sdílejí je každý den. Sdílení péče o děti je také velmi rozšířené; například 90% Ačských matek řeklo, že i jiné ženy kojily jejich malá miminka (Hewlett a Winn, 2014).

Ngandové žijí ve vesnicích obývaných 50 až 200 lidmi a pěstují maniok, kukuřici, banány a arašídy. Část své sklizně vyměňují za maso a lesní produkty s Aky. Ženy sázejí, udržují a sklízejí pole a zajišťují tak většinu kalorií jejich stravy, zatímco muži rybaří, loví a obchodují. Základní schéma mezi Ngandy zahrnuje hierarchii mezi pohlavími a věkovými skupinami, kolektivismus a materiálně-ekonomický rozměr sociálních vztahů. Ženy by se měly podrobovat požadavkům mužů a mladí lidé by měli ctít a poslouchat ty, kteří jsou starší než oni, ať už jsou to starší bratři, sestry nebo rodiče. U Ngandů ženy přecházejí do bydliště svého manžela, rod je odvozený od mužských potomků a je zde výrazná klanová organizace. Kolektivismus vyjadřuje kulturní hodnotu založenou na upřednostňování potřeb skupiny, typicky členů klanu nebo širší rodiny, nad potřeby jednotlivce. Třetí základní schéma zahrnuje přesvědčení a cítění, že mezilidské vztahy by měly mít ekonomické a materiální aspekty. Materiální a ekonomické rozměry vztahů jsou stejně nebo i více důležité než sociální a emocionální aspekty vztahů. Pouze mít někoho rád nebo být laskavý člověk nestačí na udržení vztahu. To je v kontrastu se vztahy Aků, ve kterých je větší důraz kladen na sociálně-emoční pouta.

V těchto základních schématech existují tresty. Mezi Aky si ostatní začnou dělat legraci ze sexuálních, tanečních či pěveckých schopností jedince, pokud daný jedinec začne dávat najevo, že je lepší než ostatní nebo se na sebe bude snažit upoutat pozornost. Pokud se dítě nepodělí, ostatní začnou dělat zvuky, gesta a budou mít k tomu poznámky. Jedna náctiletá Ačská dívka řekla, že její nejranější vzpomínka je, že jí matka dala mísu s jídlem, aby se o ni podělila s ostatními, ona ale měla hlad a snědla to všechno sama. Její matka řekla, že je lakomá a ostatní si ji dobírali a dívka se rozbrečela (B. L. Hewlett, 2013). Děti často slýchají příběhy o tom, že lidé, kteří se řádně nedělí, stihne trest (např. nemoc, smrt, smrt dítěte, nebo že člověk, který se nedělil, byl čaroděj). Mezi Ngandy, sankce za neposlouchání nebo nerespektování rodičů či jiných starších lidí, mohou být také tvrdé a mohou zahrnovat i tělesný trest. Jedna náctiletá dívka řekla, že jednoho dne ji matka požádala, aby jí pomohla na poli, ale ona se rozhodla, že místo toho půjde rybařit s přáteli. Když se vrátila, její matka řekla: “Jestli tady nechceš pomáhat, tak tady nebudeš bydlet.” Dívka byla vyhozena z domu a odešla žít se svojí babičkou.

Životní podmínky a každodenní život

Intimita

Fyzická a emoční blízkost je obzvláště důležitá pro Aky (Hewlett, 1991; Hewlett, Fouts, Boyette, and Hewlett, 2011). Když si Akové sednou v táboře, obvykle se někoho dotýkají. Z hlediska držení dětí během období kojení a raného dětství, kojenci lovců-sběračů jsou drženi 91% času dne, zatímco kojenci farmářů jsou drženi 54% času dne (Hewlett, Lamb, Leyendecker, and Schölmerich, 2000). Děti sběračů ve věku 2, 3 a 4 let byli drženi 44%, 27% a 8% času za denního světla v tomto pořadí, zatímco farmářské děti stejného věku byly drženy 18%, 2% a 0% času dne (Fouts and Brookshire, 2009).

Důležitost emoční blízkosti k ostatním je vykreslena ve dvou studiích. Ve studii konfliktů mezi batolaty a staršími dětmi v kulturách lovců-sběračů a farmářů ve střední Africe Fouts and Lamb (2009) zjistili, že batolata lovců-sběračů měla výrazně častěji konflikty ohledně toho, že chtěla zůstat v blízkosti starších dětí, zatímco batolata farmářů měla častěji konflikt se starším dítětem o nějakou věc, nebo protože starší dítě praštilo batole, což se nikdy nedělo u batolat lovců-sběračů. Tato studie ilustruje rané přebírání a manifestaci kulturních hodnot – emoční blízkost k ostatním mezi Aky a ekonomicko-materiální rozměr sociálních vztahů u Ngandů. (pozn. překl. Výskyt fyzické agrese starších dětí vůči batolatům by také mohl naznačovat přebírání schématu hierarchie mezi věkovými skupinami.)

V další studii se Ačských a Ngandských náctiletých ptali na jejich zkušenosti a prožívání smrti nebo ztráty přátel a příbuzných (B. L. Hewlett, 2005). Lovci-sběrači, když vyjadřovali svoje pocity truchlení, zdůrazňovali svoji lásku a emoční pouta k onomu člověku, zatímco vyjádření truchlení u farmářů bylo zaměřené na to, co jim ztracený příbuzný dával nebo poskytoval a truchlení často vymizelo, když byly náctiletému předány věci po zemřelém.

Autonomie

Ačské děti si v podstatě celý den dělají, co chtějí, zatímco farmářské děti jsou ovlivněny kontrolou rodičů a starších dětí. Například jedna studie Aků ukázala, že tří a čtyř měsíční kojenci si sami brali prso během 58% krmení, ve srovnání s pouhými 2% krmení u Ngandů. Ngandské matky rozhodovaly, kdy budou kojit, ne kojenci. Během odvykání mléku, matky u lovců-sběračů řekly, že dítě rozhodlo, kdy si chtělo zvykat i na jinou stravu, zatímco farmářské matky řekly, že ony rozhodly, kdy začít odnaučovat a často používaly drastické metody, jako bylo třeba nanesení červeného laku na nehty na jejich bradavky a tvrzení dětem, že je to krev, aby je odradily od kojení. Matky u lovců-sběračů říkaly, že kdyby ony samy iniciovaly odvykání, dítě by kvůli tomu onemocnělo, zatímco farmářské matky tvrdily, že když budou kojit příliš dlouho, dítě se stane líným (Fouts, Hewlett, and Lamb, 2001). Tohle je pouhých pár příkladů, jak základní schémata ovlivňují každodenní život – Ačští rodiče respektují autonomii dítěte, zatímco Ngandští rodiče řídí některé části života dítěte.

Důvěra k ostatním

Rozvoj důvěry k ostatním je důležitý do určité míry ve všech kulturách, ale socializace vedoucí k důvěře k mnoha dalším lidem, je obzvláště výrazná u Aků, což dává smysl vzhledem k jejich častému sdílení a darování. Ačští kojenci a malé děti jsou kojeny na požádání v průměru asi čtyřikrát za hodinu, zatímco u farmářů je průměr asi dvakrát za hodinu. Mladší Ačští kojenci jsou často kojeni i jinými ženami než jejich matkou, většinou tetami a babičkami (ale někdy i otcové nabídli své prso). Babičky, které drží kojence hodně často, někdy kojí dítě, zatímco otcové kojenci, který má špatnou náladu, někdy nabídnou svoje prso. Mezi Ngandy se věří, že kojení jinými ženami než matkou způsobuje kojencům nemoci a tudíž se tak dělo jen za výjimečných okolností (viz Hewlett a Winn, 2014). Studie ukazují, že u Aků pečující osoby mnohem častěji reagují na pláč kojenců než pečující osoby u Ngandů a že Ngandští kojenci pláčou výrazně déle a častěji než Ačští kojenci (Hewlett a spol., 1998, 2000). Jak jsme výše zmínili, Ačští kojenci a děti byly chovány dvakrát tak často než ti Ngandští a toto chování navíc pocházelo od mnoha různých lidí – otců, babiček, sourozenců a dalších. V rané části života kojence matky poskytují nejvíce péče, ale všichni ostatní dohromady poskytují více chování než matky (Hewlett, 1991).

Smíšené skupiny dětí a dospělých

Konner (2010) naznačuje, že po odvyknutí kojení, děti lovců-sběračů se přesunují od vztahu se svými matkami do vztahů s dětmi v herních skupinách smíšeného věku. Naše data zpochybňují tuhle reprezentaci a naznačují, že rodiče a jiní dospělí jsou často přítomní kolem dětí i náctiletých. Čas trávený s rodiči a jinými dospělými, nejčastěji prarodiči, se postupně snižuje s věkem, ale, v porovnání s Ngandy, Akové tráví výrazně méně času ve skupinách tvořených pouze dětmi. Pozorování jejich chování naznačují, že u Ačských dětí byla mnohem větší šance, že budou v blízkosti (definováno jako vzdálenost natažené ruky) různých typů lidí, rodičů a jiných dospělých než Ngandové (Hewlett a spol., 2011). Ve věku 4 až 5 let, lovci-sběrači jsou stále v blízkosti rodičů a dospělých 33% času, zatímco farmářské děti jsou jim nablízku pouze 6% času. Farmářské děti tohoto věku tráví většinu dne, 59% svého času, v herních skupinách tvořených pouze dětmi, zatímco děti lovců-sběračů trávily jenom 18% svého dne v blízkosti skupin tvořených pouze dětmi (Fouts and Lamb, 2009). V jiné studii děti během pozdního dětství trávily více času ve věkově smíšených skupinách, ale byly stále na dohled dospělých 81% dne a rodiče nebo jiní dospělí byly nejbližším sousedem (definováno jako ti, kteří jsou srovnatelně blízko dítěti) 33.1% dne (Boyette, 2013). 

Lokální vysvětlení pro uspořádání při spánku

Worthman (2007, p.133) tvrdí, že „kdo spí s kým reflektuje společenský pořádek a informuje o emočně-regulačním obsahu vztahů“. Co se děje v noci reflektuje a je konzistentní s kulturními hodnotami, způsoby uvažování a cítění. Základní schéma a zvyky popsané v první sekci kapitoly reprezentují společenskou a společensko-emoční povahu vztahů v těchto dvou etnických skupinách a dramaticky ovlivňují uspořádání společného spaní a jak lidé vysvětlují, proč jednotlivci spí tam, kde spí.

Akové

Když jsme se ptali Ačských rodičů, proč děti spaly tam, kde spaly, obvyklá odpověď byla: „Tady to dítě chce spát.“ Například dvanáctiletý chlapec byl nejdříve večer v bokala domě (dům postavený a okupovaný náctiletými chlapci), ale začala mu být zima a sám se rozhodl přesunout se zpátky do domu svých rodičů. Osmiletá dívka, která spala vedle své matky, se přesunula na druhou stranu tábora, aby spala s první manželkou svého otce, protože řekla, že ji miluje. V jiném případě postarší babička spala sama ve svém domě a když byla tázána, proč je sama, řekla: „Mám radši, když se mnou spí vnoučata, ale už nepřicházejí.“ Toto kontrastuje s desetiletým chlapcem, který řekl: „Rád spím se svojí babičkou, protože ji miluji; hodně mi dává a dobře se o mě stará.“ Jiný šestiletý chlapec, který sdílel postel se svojí devítiletou sestrou a rodiči, řekl: „Tak hrozně moc ji miluji (mámu), chci být vedle ní.“ Jeho otec spal ve stejné posteli, ale o dva lidi dál. Mnoho změn, ke kterým dochází v uspořádání spaní, souvisí s jedinci snažícími se dostat blíže k někomu, nebo k ohni.

Flexibilita a variabilita uspořádání Ačského sdílení postelí jsou podobné každodenním změnám probíhajícím v uspořádání tábora – jednotlivci a rodiny se stěhují do nebo z tábora každý den. To je z části důvod, proč je tak lehké nastěhovat se do Ačského tábora – ke změnám dochází dennodenně, takže není divné, aby se někdo, třeba i antropolog, přistěhoval. Podle Aků většina variability toho, kdo spí s kým, je založená na volbách jedinců a reflektuje základní schéma. Je důležité respektovat autonomii každého jedince; rozdíly v postavení jsou minimální, takže žádný jednotlivec nemůže druhému přikázat, co dělat (tj. věková rovnocennost) a od jednotlivců se očekává sdílení, což může znamenat i sdílení blízkosti.

Kojenci samozřejmě nerozhodují o tom, kde budou spát a rodiče je často dávají mezi sebe, aby je udrželi v teple a aby se nezakutáleli do ohně a jak jeden Ačský otec řekl: „Dávám miminko mezi nás, aby mohlo cítit vůni své matky a mohlo se otočit a cítit tu moji.”

Ačští rodiče řekli, že spali společně se svými dětmi, protože děti by měly vždycky spát vedle nich. Jak už bylo zmíněno v sekci o prostředí, setrvávání fyzicky blízko jeden druhému je integrální částí každodenního života Aků. Také řekli, že ponechávají děti mezi sebou, aby je udrželi v teple a chránili je před nebezpečími. Rodiče řekli, že pokládají nohy přes své děti, aby je zahřívali.

Co se týče důvodu, proč otcové častěji spali u ohně, řekli, že otcové by měli být nejblíže otvoru do domu, jako ochrana před leopardy, cizinci a jinými nebezpečími kromě toho, že během noci udržovali oheň. Přestože to tak většinou bylo, matky řekly a pozorování potvrdila, že by si neváhaly vyměnit místo se svým manželem, aby mohly být vedle ohně. Opět respekt k autonomii jednotlivce a minimální hierarchie (tj. rovnost pohlaví) přispívala k této flexibilitě.

Ngandové

Vysvětlení Ngandů pro uspořádání spících také odrážela základní schéma. Když byli rodiče tázáni, proč jejich děti spí v určitých postelích, konzistentně odpovídali, že dětem řekli, aby tam spaly, nebo je tam dali. Když byla babička tázána, proč s ní spí její vnuk, řekla, že ho přivedla do svého domu; nerozhodl se pro to sám. Ngandští rodiče běžně dětem přikazovali, že mají něco udělat a to zahrnovalo i kam mají jít spát.

Stejně jako Akové mnoho Ngandů řeklo, že dávají kojence mezi sebe, aby „je nelákalo mít sex“ a neporušili tak tabu poporodního sexu. Pokud by měli sex předtím, než se kojenec naučí dobře chodit, ono dítě by mohlo onemocnět a umřít. Z hlediska umístění kojenců a malých dětí mezi sebou, říkali, že je tak chtějí udržet v teple a aby „děti mohly spát komfortně“. Pár dalších rodičů řeklo, že kojenci a malé děti byly mezi nimi, aby nespadly z postele (postele Ngandů mohou být stopu a více nad zemí).

Z hlediska toho proč některé děti spaly v oddělených postelích, někteří rodiče řekli, že jejich děti měly neustále konflikty, a tak je oddělili, zatímco jiní řekli, že jejich děti byly už velké a potřebovaly vlastní postel.

Je též důležité poznamenat, že když byli Ngandští rodiče tázáni, proč jejich děti spí mezi nimi, řekli, že pro to není důvod; prostě to tak dělali. Antropologové často hledají kulturní odůvodnění, ale pro mnoho lidí je to pouze otázkou zvyku a sociálního učení bez explicitních důvodů. 

Konečně stejně jako Akové mnoho Ngandů řeklo, že otec by měl spát nejblíže dveřím, aby chránil rodinu.