Nová meta-analýza 50 let výzkumů zaměřených na trestání dětí plácáním přes zadek vypracovaná University of Texas v Austinu a University of Michigan ukazuje, že čím více jsou děti takto trestány, tím spíše mají tendenci vzdorovat rodičům a jsou náchylnější k antisociálnímu chování, agresivitě, duševním problémů a kognitivním potížím.

Studie, publikovaná v dubnu minulého roku v periodiku Journal of Family Psychology, pohlíží na pět desetiletí výzkumu zahrnujícího více než 160 000 dětí. Výzkumníci tvrdí, že se jedná o zatím nejkomplexnější analýzu zaměřenou, na rozdíl od ostatních analýz zahrnujících i další druhy fyzických trestů, specificky na následky spojené s plácáním dětí přes zadek.

„Naše analýza se zaměřuje na chování, pod nímž by si většina Američanů představila plácnutí přes zadek, ne na potenciální týrání,“ říká Elizabeth Gershoffová, docentka vyučující předměty Lidský vývoj a Rodinné vědy na University of Texas v Austinu. „Zjistili jsme, že plácání přes zadek je spojeno s nezamýšlenými negativními následky a nebylo spojeno s větší okamžitou ani dlouhodobou poslušností, což je to, o co rodičům jde.“

Gershoffová a její spoluautor Andrew Grogan-Kaylor, docent na fakultě sociální práce University of Michigan, zjistili, že plácání přes zadek (definováno jako úder otevřenou rukou na pozadí) je významně spojeno s 13 ze 17 negativních následků, na které se zaměřili.

„Závěr studie je takový, že plácání přes zadek zvyšuje pravděpodobnost širokého spektra nežádoucích následků na dětech, tedy funguje opačně, než jak rodiče obvykle zamýšlejí,“ říká Grogan-Kaylor.

Gershoffová a Grogan-Kaylor analyzovali dlouhodobé následky mezi dospělými, kteří byli jako děti plácáni přes zadek. Čím více jim bylo přes zadek dáváno, tím větší pravděpodobnost měli k projevům antisociálního chování a prožívání duševních obtíží. Také více podporovali užití fyzických trestů u svých dětí, což ukazuje, že postoj k fyzickým trestům se předává z generace na generaci.

Vědci zkoumali širokou škálu studií a zjistili, že plácání přes zadek bylo pravidelně spojeno s negativními následky u všech typů studií, včetně těch, které používali metodologii longitudinálního nebo experimentálního výzkumu.

Dle zprávy UNICEFu až 80% rodičů dává svým dětem přes zadek. Gershoffová poznamenává, že se tak děje i přes to, že neexistuje žádný jasný důkaz, že dát dítěti na zadek přinese cokoli pozitivního. Naopak existuje dostatek důkazů, že to naopak představuje riziko pro vývoj dítětě a může jeho chování ovlivnit směrem k horšímu.

Plácání přes zadek i fyzické týrání jsou spojeny s identickými negativními následky na dítě, a to v téměř shodné intenzitě.

„Jako společnosti se k plácání přes zadek stavíme jako k instinktivnímu chování“, říká Gershoffová. „Nicméně náš výzkum ukazuje, že plácání přes zadek je spojeno se stejnými negativními následky, jako týrání, jen v o něco menším rozsahu.“

Gershoffová také poznamenává, že výsledky studie se shodují se zprávou vydanou Centrem pro prevenci a kontrolu nemocí, která volala po „zapojení veřejnosti, vzdělávacích kampaních a legislativních změnách, které by omezovaly fyzické trestání“. „Doufáme, že naše studie pomůže vzdělat rodiče o možných negativních následcích plácání přes zadek a podnítí je k pozitivním, nerepresivním způsobům výchovy.“

Zdroj:

1.     Elizabeth T. Gershoff, Andrew Grogan-Kaylor. Spanking and Child Outcomes: Old Controversies and New Meta-Analyses.. Journal of Family Psychology, 2016; DOI: 10.1037/fam0000191