Video z produkce School Sucks Project, které se snaží odpověděť na otázky ohledně vzestupu nacionalismu, socialismu, komunismu a nacismu ve druhé polovině 19. a v průběhu 20. století.

Když jsem poprvé začal vyučovat, strávil jsem mnoho času listováním učebnicemi dějepisu. Popisované události vždy zahrnovaly předvídatelné charakteristiky, co, kdo, kde a samozřejmě kdy. Ale co téměř vždy chybělo, byl kontext, proč a jak. Na příklad jedna věc, která mi nejprve přišla velice matoucí, byl vzestup Třetí říše. Učebnice poskytovaly mnoho grafů, map, pojmů, obrázků a časových řad, ale znovu žádné proč a jak. Proč byli Němci nejen tolerantní k vůdci, jako byl Hitler, proč oslavovali jeho nástup k moci? Proč akceptovali zvěrstva, která byla páchána v Německu a po celé Evropě jejich jménem? Proč tak snadno podlehli propagandě Josepha Goebbelse? A proč byli tak krátkozrací vzhledem k dlouhodobým následkům nacistické agendy? Co se jim stalo? Pokud jste učitelem ve škole, který následuje učebnici, je to jednoduché – začalo to v roce 1939. Avšak pokud jste samoučitel, který následuje vlastní zvídavost, snadno objevíte, že vzestup Třetí říše je více než stoletý příběh.

Na začátku 19. století v Pruském království, zeměpisném a kulturním předchůdci Německa, vládci, intelektuálové a elity byli odhodláni vyřešit problém – individualistickou a vrtošivou povahu jejich vojáků, kteří dělali šílené a nepochopitelné věci jako je útěk před střelbou v pokusu zachránit si život místo toho, aby se s potěšením obětovali potřebám státu. V pokusu odstranit nezávislé myšlení a nahradit ho poslušností a přizpůsobením se, vymysleli systém, který nazvali „Schule“ a který během několika generací změnil svět.

Na povrchu to bylo podáno tak, že tyto školy byly založeny pro to, aby dětem poskytly vzdělání, ale bližší pohled odhalí téměř pravý opak. Cílem těchto škol nebylo opravdové vzdělávání, ale školení, indoktrinace, zpracovávání, utváření, formování a třídění dětí pro potřeby a touhy vládců a elit. Tyto školy odcizily těmto dětem jejich přirozené dary, jejich zvídavost a kreativitu, jejich osobitost a nahradily je slepou loajalitou ke státu a k autoritám. Ačkoli uvnitř škol mohla být tato myšlenka nepatrná, děti ji slyšely jasně a zřetelně. Nemusejí samy přemýšlet, musejí jen důvěřovat myšlení jejich vládců. Školy zachovávaly už tak podivnou myšlenku nacionalismu. Ačkoli se děti učily, že jako osobnosti jsou relativně nedůležité, zároveň byly nakaženy myšlenkou, že jako kultura, jako kolektiv mají velkou důležitost a že jejich kultura, jejich kolektiv je nadřazený vůči všem ostatním kulturám, až tak, že by ospravedlnily vývoz svých názorů ostatním lidem na jiná místa. Výsledkem bylo to, že dovolili jedno imperialistické dobrodružství za druhým, a nikdy nebyli schopni se podívat na tuto situaci dostatečně zblízka, aby rozpoznali, jak hodně to škodí jim samotným a zároveň to obohacuje ty u moci.

A najednou z ničeho nic, po dlouhé době, kdy pochodovali všude možně a snažili se strčit vlajku do nejrůznějších míst, se ocitli v totálním ekonomickém úpadku a bez jakéhokoliv pochopení historických souvislostí byli přitahováni k nohám každého, kdo sliboval změnu a nastavení nového kurzu. Téměř ve stejnou dobu byli zmateni ohledně mezinárodních vztahů a ochromeni strachem ze zahraničních útočníků a byli přitahováni k nohám lidí, kteří tvrdili, že je mohou ochránit, a přijali tvrzení těchto lidí, že jejich cílem je mír, i když ve stejnou dobu vedli preventivní války. A bohužel tato slepá loajalita ke státu, k fiktivnímu kolektivu nakonec převýšila obavy o jejich svobodu a o jejich budoucnost jako osobností, a proto byli tak zavrženíhodně tolerantní vůči pomalému a postupnému pochodu směrem k policejnímu státu. Policejnímu státu, který byl nezbytný, protože jim bylo řečeno, že nejsou ohroženi jen vnějšími silami, ale i vnitřními. Z těchto důvodů akceptovali věci jako Hindenburg decree, který odebral ještě více jejich občanských práv. Z těchto důvodů tolerovali zřízení vězeňských táborů, a ozbrojené může, kteří vtrhávali do domovů mírumilovných lidí a zavírali je za mříže kvůli jejich názorům a chování. Z těchto důvodů tolerovali, že školním dětem bylo řečeno, že mají nahlásit podezřelé chování autoritám a toto selhání vážit si nebo dokonce pochopit jejich vlastní svobodu nakonec dovolilo vládě získat moc zatknout a zadržet kohokoliv, koho chtěli, v této zemi. Umožnilo to vznik zkresleného, relativistického právního systému, který je plný ad hoc zákonů a šedých zón. A když si uvědomili, jak nebezpeční ti lidé u moci jsou a kolik moci získali, nemohli dělat nic, aby tento problém vyřešili.

Když se díváme zpět, doufám, že vidíte, že to nebyla jedna událost ani jeden muž ani jedna politická strana, které byli zodpovědné za posun celé společnosti do totality. Byl to proces dlouhý sto let, který začal lidmi, kteří byli školeni na studenty. Pokud se vám za těchto sedm minut vytvořilo prapodivné podezření, že Američané byli školeni v podobném systému, máte pravdu. Ve 40. letech 19. století byl pruský systém dovezen do Spojených států otcem veřejného vzdělávání Horacem Mannem. Ve své Sedmé výroční zprávě Massachusettskému státnímu výboru vzdělávání z roku 1843, Mann oslavuje pruský systém, i když byl donucen přiznat jeho destruktivní sílu, kterou měl na mysl dětí. Ale nepanikařte. Mann pouze řekl: „Pokud Prusko může zneužít neškodný vliv vzdělávání na podporu arbitrární moci, my to jistě můžeme využít na podporu a zachování institucí naší republiky.“ Takže to je v pořádku.